Bruce Schneier: Souboj o moc nad Internetem

V raných časech Internetu se hodně mluvilo o jeho "přírodních zákonech" - jak převrátí tradiční mocenské kliky, posílí masy a rozšíří svobodu po celém světě. Mezinárodní povaha Internetu obešla národní legislativy. Anonymita byla snadná. Cenzura nemožná. Policie byla bezmocná, pokud šlo o kybernetický zločin. A ještě větší změny se zdály nevyhnutelné. Digitální hotovost podryje národní svrchovanost. Občanská žurnalistika svrhne tradiční média. Snadné digitální kopírování zničí tradiční filmový a hudební průmysl. Webový marketing umožní i nejmenším firmám soutěžit s korporátními obry. Pokud by k tomu došlo, nastal by vskutu tzv. nový řád světa ("new world order").

Byla to utopická vize, ale část se jí skutečně stala. Internetový marketing změnil obchod. Zábavní průmysl byl transformován věcmi typu MySpace a YouTube a je nyní přístupnější těm, kdo do něj přichází odjinud. Masová média se dramaticky změnila a některé z nejvlivnějších mediálních osobností přišli ze světa nezávislého publikování na webu (blogování). Existují nové způsoby jak se politicky organizovat a vést volební kampaně. Crowdfunding umožnil financování desítek tisíc projektů, a crowdsourcing umožnil existenci více různých druhů projektů. Facebook a Twitter doopravdy pomohly svrhout vlády.

Ale toto je pouze jedna stránka zlomové podstaty Internetu. Internet posílil také tradiční moc.

Na straně korporací se moc upevňuje v důsledku dvou soudobých trendů v informatice. Prvním je vzestup cloudu a znamená, že už nemáme pod kontrolou svoje data. Naše e-maily, fotky, kalendáře, adresáře, zprávy a dokumenty jsou na serverech patřících Googlu, Applu, Microsoftu, Facebooku, atd. Druhým trendem je, že stále častěji přistupujeme k našim datům pomocí zařízení, nad kterými máme daleko menší kontrolu: iPhony, iPady, telefony s Androidem, čtečky Kindle, ChomeBooky a tak podobně. Na rozdíl od tradičních operačních systémů jsou tato zařízení daleko přísněji kontrolována jejich dodavateli, kteří omezují, jaký software na nich může běžet, co smějí dělat, jak jsou aktualizována, atd. Dokonce operační systémy Windows 8 nebo Mountain Lion od Applu směřují k větší kontrole ze strany dodavatele. Již dříve jsem označil toto informatické schéma jako "feudální". Uživatelé přísahají věrnost mocnějším společnostem, které je na oplátku slibují ochránit od povinností systémových administrátorů a před bezpečnostními hrozbami.

Tato metafora se často vyskytovala v historii a v literatuře a je to model, který v rostoucí míře prostupuje dnešní informatiku.

Středověký feudalismus byl hierarchický politický systém, který zavazoval oběma směry. Páni nabízeli ochranu a vazalové nabízeli služby. Vztah zemana a poddaného byl podobný, s větším rozdílem v mocenských pozicích. Byla to reakce na nebezpečný svět

Feudální bezpečnost upevňuje moc v úzkého okruhu. Internetové společnosti, stejně jako pánové minulosti, jednají ve vlastním zájmu. Používají svůj vztah s námi k růstu svých zisků, někdy na naše náklady. Jednají svévolně. Jednají náhodně. Dělají chyby. Svévolně a jen tak mimochodem mění společenské normy. Středověký feudalismus dal pánům rozsáhlou moc nad nevolníky - bezzemky: stejný jev nyní pozorujeme na Internetu.

Není to samozřejmě až tak špatné. Zvláště ti z nás, kdo nejsme technicky zaměřeni, oceňujeme pohodlí, zaměnitelnost, přenositelnost, automatizace a snadné sdílení zařízení spravovaných dodavateli. Líbí se nám zálohovat do cloudu. Líbí se nám automatické zálohování. Líbí se nám, že nemusíme řešit bezpečnostní otázky sami. Líbí se nám, že Facebook prostě jen funguje - z jakéhokoliv zařízení, odkudkoliv.

Vládní moc na Internetu posiluje také. Je tam více vládního dohledu než kdy předtím. Je tam více vládní cenzury než kdy předtím. Je tam více vládní propagandy a rostoucí počet vlád rozhoduje, co jejich uživatelů smějí a nesmějí dělat na Internetu. Totalitní vlády vítají rostoucí hnutí za "kybernetickou suverenitu" aby dále upevnily svojí moc. Probíhají závody v kybernetickém zbrojení a obrovské množství peněz teče do kyberzbraní a jednotné kyberobrany, což dále posiluje moc vlády.

V mnoha případech se zájmy korporací a vlády překrývají. Jak korporace, tak i vlády mají prospěch ze všudypřítomného špehování, a NSA používá Google, Facebook, Verizon a ostatní aby se dostala k těm datům, ke kterým to není jinak možné. Zábavní průmysl očekává od vlád, že budou vynucovat jeho zastaralý obchodní model. Běžně dodávané bezpečnostní vybavení od firem jako BlueCoat a Sophos je používáno utlačovatelskými režimy ke špehování a cenzuře svých občanů. Stejná technologie rozpoznávání obličejů, kterou Disney používá v zábavních parcích může také identifikovat demonstranty v Číně nebo aktivisty Occupy Wall Street v New Yourku. Lze to přirovnat k partnerství veřejného a soukromého sektoru v oboru dohledu.

Co se stalo? Jak to, že jsme v počátcích Internetu tak špatně domysleli budoucnost?

Faktem je, že technologie obecně zesiluje moc, ale rychlost přijímání se různí. Neorganizovaní, rozptýlení (decentralizovaní), okrajoví, disidenti, bezmocní, zločinci: ti všichni mohou nové technologie přijmout velice rychle. A když tyto skupiny objevily Internet, tak náhle získaly moc. Ale později, když velké instituce, které měly moc již dříve, konečně přišly na to, jak zkrotit Internet, tak měly více moci, kterou by posílily. To je rozdíl: rozptýlení byli pohotovější a rychlejší ve využití své nové moci, zatímco instituce byly pomalejší, ale byli schopni svou moc použít efektivněji.

Takže zatímco syrští disidenti se organizovali pomocí Facebooku, syrská vláda použila Facebook k rozpoznání toho, které disidenty má uvěznit.

Pro rozptýlenou (decentralizovanou) moc ještě není vše ztraceno. Pro institucionalizovanou moc přináší Internet změnu v míře, ale pro rozptýlenou moc je to kvalitativní skok. Internet dává decentralizovaným skupinám - poprvé v historii - schopnost koordinace. To může mít neuvěřitelné důsledky, jak jsme viděli v debatách o zákonu SOPA/PIPA, parku Gezi v Istanbulu, v Brazílii a na vzestupu crowdfundingu. Může to zvrátit mocenskou dynamiku i v podmínkách odposlouchávání, cenzury a kontroly nad využívání. Ale Internet kromě politické koordinace umožňuje i společenskou koordinaci a sjednocení např. etnických diaspor, genderových minorit, postižených trpících vzácnými chorobami a lidí s prapodivnými zájmy.

Toto není nehybný stav: technologické pokroky dále poskytují výhodu pohotovým. Tento trend jsem rozebíral ve své knize Liars and Outliers[books.slashdot.org]. Pokud (informační) bezpečnost chápeme jako závody ve zbrojení mezi útočníky a obránci, tak jakýkoliv technologický náskok dává jedné nebo druhé straně dočasnou výhodu. Ale většinu času poskytuje nová technologie výhodu nejdříve pohotovým. Nejsou omezováni byrokracií, a někdy ani zákony a etikou. Evolvují rychleji.

Viděli jsme to u Internetu. Jakmile začal být používán pro obchod, vynořil se nový druh kyberzločinců, okamžitě schopný využít nové technologie. Policii trvalo dekádu, než se chytla. A viděli jsme to i u sociálních médií, když političtí disidenti využili jeho organizační potenciál dříve, než totalitní režimy.

Tomuto zpoždění říkám "zaostávání bezpečnosti". Je větší, když je k dispozici více technologie a v časech rychlých změn technologie. V zásadě, pokud je zde více inovací, které lze zneužít, tak vznikne více škod v důsledku neschopnosti společnosti držet krok s těmi, kteří zneužijí všechny. A protože náš svět je ten, ve kterém je více technologie než když předtím, a rychlejším tempo technologických změn, než kdy předtím, měli bychom očekávat větší "zaostávání bezpečnosti" než kdy předtím. Jinými slovy, bude se prodlužovat časový interval během kterého pohotová rozptýlená (decentralizovná) moc může využít nové technologie dříve, než lépe využije pomalá institucionalizovaná moc.

Protivníky jsou tedy rychlí vs. silný. Abychom se vrátili ke středověkým metaforám, tak o pohotové rozptýlené moci - ať už menšinové, odbojné nebo zločinné - můžeme uvažovat jako o Robinu Hoodovi a o těžkopádné institucionální moci jako o feudálních pánech.

Takže kdo vyhraje? Jaký typ moci převládá v následujících desetiletích?

Právě teď to vypadá, že tradiční moc. Všudypřítomné sledování znamená, že pro vlády je snažší rozeznat své odpůrce (disidenty), než pro disidenty zůstat anonymní. Sledování dat znamená, že pro Velký Čínský Firewall je snažší data blokovat, než pro lidi je obcházet ho. Způsob jakým používáme Internet spíše usnadňuje NSA každého šmírovat než aby nám umožnil udržet si soukromí. A i když je snadné obejít digitální ochranu proti kopírování, většina uživatelů to zatím nedokáže.

Problémem je, že využití potenciálu Internetu vyžaduje technické znalosti. Ti s dostatečnými schopnostmi budou schopni si udržet náskok nad institucionalizovanou mocí. Ať je to nakonfigurování vašeho vlastního mailserveru, efektivní využití nástrojů šifrování a anonymity, nebo prolomení ochrany proti kopírování, vždy zde budou technologie, které dokáží obejít moc institucí. To je důvod, proč je kyberzločin stále na vzestupu, i když důvtip policie roste, proč technicky schopní whistlebloweři mohou způsobit takovou škodu a proč organizace typu Anonymous jsou stále životaschopnou společenskou a politickou silou. Za předpokladu, že technologie se bude dále rozvíjet - a není žádný důvod domnívat se, že nebude - tak bude vždy existovat "zaostávání bezpečnosti", ve kterém mohou jednat technologicky vyspělí Robinové Hoodové.

Navzdory tomu je většina lidí zaseknuta někde uprostřed. To jsou lidé, kteří nemají technické schopnosti vyhnout se ani velkým vládám a korporacím, ani skupinám zločinců a hackerů, kteří na na nás parazitují, ani připojit se k odbojovým či podzemním hnutím. To jsou lidé, kteří přijmou výchozí nastavení, jakékoliv smluvní podmínky, backdoory instalované NSA a příležitostnou úplnou ztrátu svých dat. To jsou lidé, kteří jsou v rostoucí míře izolovaní, zatímco se vládní a korporátní moc spojuje. Ve feudálním světě jsou nešťastnými nevolníky. A když začnou feudální páni - nebo jakákoliv moc - bojovat jedna s druhou, tak se situace ještě zhoršuje. Jak ví všichni, kdo sledovali Hru o Trůny, nevolníci jsou biti, když mocní bojují: když Facebook, Google, Apple a Amazon bojují na trhu, když USA, EU, Čína a Rusko bojují o globální vliv a nebo v soubojích USA proti "teroristům" nebo Číny proti svým disidentům.

Zneužívání se bude zhoršovat s tím, jak se technologie bude vyvíjet. Ve válce mezi institucionalizovanou a rozptýlenou mocí, více technologie znamená více škody. Již jste to viděli: kyberzločinci mohou okrást více lidí a rychleji, než běžní zločinci, kteří musí fyzicky navštívit každého, koho okradou. Digitální piráti mohou udělat více kopií více věcí než jejich analogoví předchůdci. A to samé přinese i budoucnost: 3D tiskárny znamenají, že debata o omezení počítačů se bude brzy týkat zbraní, ne filmů. Fenomén datové akumulace (Big data) bude znamenat, že vás bude moci identifikovat a sledovat více firem. Je to stejný problém, jako strach ze "zbraní hromadného ničení": teroristé s jadernými nebo biologickými zbraněmi mohou napáchat daleko více škody než teroristé s konvenčními trhavinami. Obdobně mohou teroristé s rozsáhlými kyberzbraněmi potenciálně napáchat více škod než teroristé s bombami.

Je to hra čísel. Zhruba řečeno, díky způsobu, jakým se lidé chovají jako druh a jako společnost, v každé společnost se bude vyskytovat určité množství zločinu. Existuje určitá míra zločinnosti, kterou si společnost toleruje. V případě historických neefektivních zločinců jsme byli ochotni žít s určitým procentem zločinců ve společnosti. S tím, jak technologie posiluje každého individuálního zločince, se procento které lze tolerovat snižuje. Opět: vzpomeňme na debatu o "zbraních hromadného ničení": tak, jak se zvyšuje rozsah škod, které individuální terorista může způsobit, tak se musíme více snažit, abychom zabránili uspět třeba i jen jedinému teroristovi.

Čím více budou technologie destabilizující, tím bude větší rétorika strachu a institucionální moc se stane silnější. To znamená stále represivnější bezpečnostní opatření, přesto, že "zaostávání bezpečnosti" znamená, že tato opatření stále více ztrácí efekt. A útlak nevolníků v šedé zóně bude ještě větší.

Bez ochrany svého feudálního pána bude nevolník obětí zneužívání jak ze strany zločinců, tak i ostatních feudálních pánů. Ale korporace i vláda využívají svojí moc ve svůj prospěch a v rámci toho pošlapávají naše práva. A bez technologických schopností stát se sami Robiny Hoody, nemáme žádnou jinou možnost než podřídit se čemukoliv, co institucionalizovaná moc chce.

K čemu dochází současně s technologickým pokrokem? Je policejní stát jedinou efektivní cestou jak kontrolovat rozptýlenou moc a udržet naší společnost v bezpečí? A nebo odstředivé síly (menšiny) nevyhnutelně zničí společnost, s tím jak technologie zvyšuje svojí moc? Pravděpodobně nedojde ani k jednomu z katastrofických scénářů, ale je těžké představit si nějakou stabilní střední cestu. Tyto otázky jsou složité a závisí na budoucím pokroku technologie, který nedokážeme předvídat. Ale jsou to především politické otázky a jakákoliv řešení budou politická.

Z krátkodobého hlediska potřebujeme více transparentnosti a dozoru. Čím více toho vím o tom, co institucionální moc provádí, tím více můžeme důvěřovat tomu, že nezneužívají svojí autoritu. Dávno jsme věděli, že toto týká se týká vlády, ale stále více jsme to ignorovali ze strachu z terorismu a ostatních moderních hrozeb. Týká se to i korporátní moci. Bohužel, dynamika trhu nemusí donutit korporace být transparentní: na to jsou potřeba zákony. To samé platí pro rozptýlenou moc: podle transparentnosti poznáme politické disidenty od zločinných organizací.

Dozor je také další klíčový a dávno pochopený mechanismus kontroly moci. Může jít o kombinaci různých prvků: soudy které slouží jako třetí strana ve vládě zákona, spíše než jako kolkovací organizace, zákonodárci kteří chápou technologie a to jak ovlivňují rovnováhu sil, a živá veřejnoprávní média a dohlížející skupiny které analyzují a debatují činy těch, kdo jsou u moci.

Transparentnost a dozor nám mohou pomoci důvěřovat institucionalizované moc, že bude bojovat s temnou silou rozptýlené moci a současně umožní její dobré stránce vzkvétat. Protože jestli máme svěřit naší bezpečnost do rukou institucionalizované moci, tak musíme vědět, že budou konat v našem zájmu a nezneužijí moc. Jinak demokracie selže.

Z dlouhodobého hlediska musím pracovat na snížení mocenských rozdílů. Klíčem k tomuto všemu je přístup k datům. Na Internetu, data znamenají moc. Bezmocní získají moc v závislosti na tom, jaký k nim budou mít přístup. Již mocní svojí moc posílí taky v závislosti na tom, jaký k nim budou mít přístup. Pokud chceme snížit mocenskou nerovnováhu, musíme se zabývat daty: datovým soukromím pro jednotlivce, povinným zveřejňováním pro korporace, a otevřenými zákony vlády.

Středověký feudalismus se vyvinul směrem k vyváženějšímu vztahu, ve kterém pánové měli jak odpovědnost, tak i práva. Současný Internetový feudalismus je nahodilý a jednostranný. Ti u moci mají spoustu práv, ale stále méně odpovědností nebo omezení. Potřebujeme tento vztah vyvážit. Ve středověké Evropě poskytl vzestup centralizovaného státu a vlády zákona stabilitu, kterou feudalismus postrádal. Magna Charta poprvé uložila vládě odpovědnost a nasměrovala lidi na cestu směrem k vládě lidu a pro lid. Kromě znovuovládnutí vládní moci potřebujeme stejným způsobem omezit i korporátní moc: novou Magna Chartu (Ústavu) zaměřenou na instituce které zneužívají moc ve 21.století.

Dnešní Internet je šťastná náhoda: kombinace počáteční absence komerčních zájmů, neškodného opomíjení ze strany vlády, vojenských požadavků na odolnost a přežití a počítačových inženýrů budujících otevřené systémy které fungovaly snadno a jednoduše. Korporace proměnily Internet v obrovský generátor zisků a neustoupí od toho jen tak. Stejně tak vlády, které využily Internet k politické kontrole.

Jsme na počátku klíčových debat o budoucnosti Internetu: správné úlohy vynucování vlády zákona, povaha všudypřítomného sledování, sběr a uchování histore našich celých životů, toho jak nás mají posuzovat automatické algoritmy, vládní kontrla Internetu, pravidla účasti v kyberválce, národní svrchovanost na Internetu, omezení moci korporací nad našimi daty, dopady informačního konzumerismu, apod.

Data jsou představují v informačním věku paralelu ke znečištění životního prostředí. Všechny počítačové procesy je produkují. Data zůstávají. To, jak s nimi naložíme - jak je znovu využijeme a zrecyklujeme, kdo k nim má přístup, jak se jich zbavíme a jaké zákony je budou regulovat - to je klíčové vzhledem k tomu, jak informační věk funguje. A já věřím, že stejně jako se ohlížíme zpět na první dekády průmyslové éry a divíme se, jak společnost mohla ve spěchu v jakém budovala průmyslový svět opomíjet znečištění životního prostředí, tak naše vnoučata se budou ohlížet na rané dekády informačního věku a soudit nás podle toho, jak jsme se vyrovnali s obnovením rovnováhy moci, vyplývající ze všech těchto nových dat.

Období, kdy se na to bude snažit přijít, nebude snadné. Žádné mocenské zvraty v historii nebyly snadné. Korporace proměnily Internet v obrovský generátor zisků a neustoupí od toho. Poznámka překladatele: autor to opravdu opakuje podruhé téměř doslova. Stejně tak vlády, které využily Internet ke svým vlastním cílům. Ale máme povinnost se s tímto problémem vypořádat.

Nemohu vám říct, jaký bude výsledek. Jsou to všechno komplikované záležitosti a vyžadují smyslupnou debatu, mezinárodní spolupráci a inovativní řešení. Musíme rozhodnout jaká má být rovnováha sil mezi institucionalizovanou a decentralizovanou mocí, a jak vytvořit nástroje které posilují to, co je na každé z nic dobré za současného potlačení toho špatného.

Do češtiny přeložil z verze archivované [www.schneier.com] na blogu autora[www.schneier.com] 30.10.2013 xChaos (pirátsky, bez dovolení - když smí Google Translate, tak smím taky)
Původní článek v angličtině [www.theatlantic.com] vyšel 24.10.2013, ostatní články autora [www.theatlantic.com]

Zdroj:http://teckacz.cz/1258-Bruce-Schneier-Souboj-o-moc-nad-Internetem