Místopředsedkyně vlády Ruské federace T. Golikova navrhla rozšířit praxi QR kódů po celé zemi. Norma pro vstup na akce pomocí QR kódů byla zahrnuta do usnesení hlavního státního hygienika Ruské federace ze dne 07.07.2021 N 18 „O opatřeních k omezení šíření nové koronavirové infekce (COVID-2019) v Rusku. Federace v případech hromadných akcí“ (vyd. z 26.10.2021).
1. Diskriminace občanů.
Nabízí se otázka, jak uplatňovat svá ústavní práva pro následující skupiny obyvatel:
Seznam je nekonečný, jde o to, že u nás jsou miliony lidí, kteří QR kódy nemají. QR kód zároveň není potvrzením imunity ani zdravotního stavu. Je všeobecně známo, že očkovaní lidé mohou onemocnět COVID-19 a nakazit ostatní, ale tato skutečnost je ignorována. Jak se píše na stránkách moskevské radnice: „QR kód potvrzuje, že jste chráněni před COVID-19“ – toto prohlášení je lež, protože žádná osoba, bez ohledu na přítomnost QR kódů, není chráněna před COVID-19.
Je třeba poznamenat, že navzdory kontroverznosti přístupu, který hodnotí lidskou imunitu podle hladiny protilátek, nezáleží podle krajských předpisů ani na přítomnosti protilátek u lidí, kvůli kterým úředníci nabízejí lidem očkování: Pro přístup k sociálním službám, jsou občané nuceni dostávat výhradně QR kód. To znamená, že úředníky ve skutečnosti zajímá jen to, zda má člověk kód spojený s internetovým portálem.
Za „nejnebezpečnější“ a bezprávné jsou dnes v Rusku považováni zdraví lidé, kteří se odmítli nechat očkovat. Přitom faktické zrušení práva odmítnout očkování (pod hrozbou vyloučení z práce, vzdělávání) je zločinné jak z právního, tak z medicínského hlediska. Občané mají právo zpochybnit přínosy očkování na základě jednoduchých faktů, zejména:
Cokoli, co nese pro člověka ohrožení života, nemůže být pro něj povinné – to je zásadní postulát, který zajišťuje realizaci práva člověka na život. Zároveň systém QR kódů, legalizující fakticky povinné očkování, zavádí u nás dvě kasty lidí: ti s QR kódem jsou plnoprávní občané, kteří QR kód nemají jsou skupina bez práv, které ponechali jen možnost zachovat minimální životní aktivitu při zachování přístupu k potravinám (a to ještě ne ve všech obchodech).
Podle části 2 Čl. 19 Ústavy Ruské federace „Stát zaručuje rovnost lidských a občanských práv a svobod bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost, jazyk, původ, majetkové a úřední postavení, místo pobytu, postoj k náboženství, přesvědčení, členství ve veřejných sdruženích a další okolnosti“. Zavedením systému QR kódů jako podmínky pro výkon ústavních práv zavádí stát v Rusku diskriminaci na základě svévolného kritéria, aby člověk měl nějaký elektronický štítek.
Podle části 2 Čl. 44 Ústavy „každý má právo účastnit se kulturního života, využívat kulturní instituce a mít přístup ke kulturním hodnotám“. A přitom jsou lidé bez QR kódů o takovou příležitost připraveni. Podle Čl. 7 Ústavy "Ruská federace je sociálním státem, jehož politika směřuje k vytváření podmínek zajišťujících slušný život a svobodný lidský rozvoj." Dá se nazvat slušným život matky, která kvůli chybějícímu QR kódu nemůže svému dítěti kupovat věci, protože nemá přístup do obchodu? O jakém svobodném rozvoji můžeme mluvit, pokud se QR kód stane podmínkou lidského rozvoje?
2. Narušení soukromí.
Podle části 1 Čl. 23 Ústavy Ruské federace „Každý má právo na soukromí, osobní a rodinná tajemství, ochranu své cti a dobrého jména“
Podle části 1 Čl. 24 Ústavy Ruské federace "Shromažďování, uchovávání, používání a šíření informací o soukromém životě osoby bez jejího souhlasu není povoleno."
Souhlas je ve svém významu svobodně vyjádřený projev vůle, v žádném případě však pod nátlakem. I když však člověk onemocněl koronavirem, systém QR kódu jej nutí zveřejnit své osobní údaje o nemoci, která je lékařským tajemstvím, na internetovém portálu. Tedy čl. 23 Ústavy, který by neměl být omezen podle čl. 56 Ústavy, a to i v nouzovém stavu, je hrubě porušován, neboť občané jsou nuceni se registrovat na internetovém portálu jako jedinou podmínkou pro přístup do obchodů, sportovních, kulturních institucí a dalších prostor.
Navíc neexistují žádné zákonné důvody vyžadovat od občanů informace o jejich zdravotním stavu (což je lékařské tajemství a osobní údaje občanů) při vstupu do určitých objektů: zákon takové právo nedává zaměstnancům obchodních či živnostenských organizací, sportu institucí, případně jiných orgánů a organizací....
3. Protiústavní postup při omezování práv občanů.
V souladu s částí 3 Čl. 55 Ústavy Ruské federace „Lidská a občanská práva a svobody mohou být omezeny federálním zákonem pouze v míře nezbytné k ochraně základů ústavního pořádku, morálky, zdraví, práv a oprávněných zájmů jiných, k zajištění obrany a bezpečnosti státu“.
Takové omezení je možné pouze na základě federálního zákona v jasně omezeném seznamu situací. V žádném federálním zákoně neexistuje nic jako QR kód. Je to nezákonné! Kromě toho žádný z cílů uvedených v části 3 čl. 55 Ústavy Ruské federace, které umožňují zavést přísně odůvodněná omezení ústavních práv občanů (ochrana základů ústavního pořádku, morálky, zdraví, práv a právních zájmů druhých, zajištění obrany země a státu zabezpečení), systém QR kódů nezabezpečuje.
QR kódy nesouvisí se zdravím: neléčí ani nezlepšují zdraví populace. Naopak (1) ybízejíjí nemocné držitele QR kódu k tomu, aby chodili na veřejná místa, (2) vytvářejí vážné sociální napětí ve společnosti na pozadí separace a opozice dvou skupin lidí – těch, kteří QR kódy mají, a těch, kteří nikoli. Existuje silný dojem, že některé síly lobbující za nepřiměřenou a nezákonnou reakci na koronavirus, rozdmýchávání protestních nálad ve společnosti, mají zájem narušit stabilitu, delegitimizovat moc, vyvolat nepokoje v zemi.
4. Snižování lidské důstojnosti.
QR Code je čárový kód původně vyvinutý pro japonský automobilový průmysl. Samotný termín je registrovaná ochranná známka japonské společnosti. Čárový kód je strojově čitelná optická značka obsahující informace o objektu, ke kterému je připojen. Za QR kódem se skrývá unikátní digitální označení. To znamená, že jakýsi číselný kód bude identifikovat konkrétní osobu. Identifikace osoby pomocí QR kódu snižuje její lidskou důstojnost a dělá z člověka jakýsi produkt.
Podle odstavce 1 Čl. 150 občanského zákoníku Ruské federace "osobní důstojnost, čest a dobré jméno ..., další nehmotné výhody, které náleží občanovi od narození nebo ze zákona, jsou nezcizitelné." V Norimberském procesu (20. listopadu 1945 – 1. října 1946) mezinárodní vojenský tribunál kromě jiných zločinů fašismu označil praxi přidělování čísel lidem za zločin proti lidskosti, který nemá promlčecí lhůtu. Podle Ústavy Ruské federace jsou akce, které zlehčují lidskou důstojnost, zakázány i během výjimečného stavu (čl. 21, část 3, čl. 56 ústavy), který nebyl vyhlášen.
Není náhodou, že systém QR kódů vyvolává asociace ruských občanů s ausweisem (průkazem) nacisty na okupovaných územích během Velké vlastenecké války. Je hořké vidět oživení v podstatě fašistických praktik, rozdělujících lidi do tříd, v zemi, která kdysi porazila fašismus. V tomto ohledu je v tomto ohledu velmi symptomatické i používání zkratek z cizího výrazu v cizím jazyce (QR).
5. Systém QR kódů porušuje práva věřících.
Podle Čl. 28 Ústavy Ruské federace „Každý má zaručenou svobodu svědomí, svobodu náboženského vyznání, včetně práva samostatně nebo společně s jinými vyznávat jakékoli náboženství nebo nevyznávat žádné náboženství, svobodně si volit, mít a šířit náboženské a jiné náboženství, přesvědčení a jednat v souladu s nimi."
Pro mnoho občanů vyznávajících pravoslaví je přijetí digitálního QR kódu – identifikátoru z náboženských důvodů nepřijatelné.
Jak je uvedeno v Postoji Ruské pravoslavné církve v souvislosti s rozvojem technologií pro záznam a zpracování osobních údajů, přijatém Biskupskou radou Ruské pravoslavné církve dne 4. února 2013: „Církev považuje za nepřijatelnou jakoukoli formu nátlaku na občany používat elektronické identifikátory, automatizované prostředky shromažďování, zpracování a zaznamenávání osobních údajů a důvěrných osobních údajů. Realizace práva na přístup k sociálním dávkám bez elektronických dokumentů musí být zajištěna materiálními, technickými, organizačními a případně právními zárukami.
V reakci na výzvu patriarchy prezidentská administrativa Ruské federace v roce 2014 oznámila: „Jakékoli formy nucení lidí používat elektronické osobní identifikátory, automatizované prostředky shromažďování, zpracování a zaznamenávání osobních údajů, důvěrné osobní informace jsou nepřijatelné.“ Vedoucí oddělení Státní právní oddělení prezidenta Ruské federace L. Bryčeva).
Omezení svobody náboženského vyznání je zakázáno i za výjimečného stavu (čl. 3 čl. 56 Ústavy Ruské federace), nemluvě o režimu „vysoké pohotovosti“, pro který žádný federální zákon možnost takového rozhodnutí nestanoví.
Krajské úřady mezitím přijímají normativní akt, který přímo odporuje stanovisku GPU (státní právní oddělení) prezidenta na základě ústavy.
6. Ohrožení národní bezpečnosti.
Systém quar code (forma COVID pasů) je prosazován mezinárodně. Covid pasy jako podmínka realizace lidských práv jsou globalistickým projektem, který zajišťuje zavedení totální elektronické kontroly, agresivně prosazované zejména Nadací B. a M. Gatesových a Rockefellerovou nadací. Dodržování takových praktik nelze než uznat jako hrozbu pro suverenitu a národní bezpečnost Ruska.
Závěrem podotýkáme, že podle spravedlivé poznámky předsedy Ústavního soudu Ruské federace V. D. Zorkina, "duch zákona, vyjádřený v naší ústavě, je rovnost a spravedlnost." Právě tyto základní hodnoty naše země ztrácí, když úředníci jdou cestou diskriminace lidí v závislosti na faktu očkování nebo používání QR kódů.
Vážený Vladimíre Vladimiroviči!
Zavedení bezdůvodného omezování ústavních práv občanů ohrožuje prudký pokles důvěry veřejnosti v úřady a navíc, včetně konzervativních vrstev, které vládu tradičně podporují, vyvolává u většiny občanů oprávněné rozhořčení. Vyzýváme vás k přijetí opatření k ukončení segregace ruských občanů na základě přítomnosti či absence očkování nebo QR kódů, která může vést k sociální destabilizaci a občanským nepokojům.