Několik otázek

Kvůli povyku různých „uměleckých kruhů“ se za ministra kultury Staňka postavil předseda ČSSD a první místopředseda vlády ČR J. Hamáček. Na dobu 24 hodin. Pak se začaly dít věci.

Následující události vyvolávají přinejmenším několik otázek, u nichž se postupně zastavme. Takže:

1/ Proč změnil J. Hamáček během 24 hodin svůj postoj a začal vehementně prosazovat odvolání p. Staňka z funkce ministra kultury?

2/ To si J. Hamáček neuvědomil, že to bude další z hřebíků do rakve ČSSD, která má již i tak dostatek svých dalších skandálů, že brání řádnému vyšetření celé kauzy, která zapadne pod koberec odvoláním ministra Staňka?

3/ Proč naopak p. Hamáček jako ministr vnitra naopak nepodpořil co nejrychlejší vyšetření uvedených kauz? Po tom volal též prezident republiky předtím, než by měl ministra Staňka na návrh premiéra z funkce odvolat;

4/ Kdo ve skutečnosti řídí J. Hamáčka, který evidentně je v cizím vleku a nemá vlastní názor, příp. ho pak hned mění? Není za těchto okolností p. Hamáček jako 1. místopředseda vlády bezpečnostním rizikem pro náš stát?

5/ Je neobvyklé, aby ten, kdo odhalí ekonomickou kriminalitu jiných, byl za to trestán. To má nyní přesně nastat, a proto se prezident M. Zeman rozhodl, tomuto záměru zabránit.

Jak jinak chceme zlepšit situaci a podmínky v naší zemi, když budeme podporovat zlodějny, tunelování a další ekonomickou kriminalitu? Co na to známá Transparency Interna-tional , která má transparentnost přímo v názvu? Proč nepodporuje názor prezidenta a nepožaduje urychlené vyšetření celé kauzy a podaných trestních oznámení?

6/ Kde jsou ti demonstranti za lepší „Česko“ kdy v situaci, kdy skutečně o něco jde namísto uměle vytvořené kauzy, kdy byli organizátory demonstrací a osobami stojícími za nimi vy-loženě podvedeni a zneužiti, dnes mlčí?

Postupme nyní dále v ději celé kauzy. Ta se postupně přeměnila (a to zcela záměrně s cílem odpoutat pozornost od podstaty věci) v uměle vytvořenou kauzu tzv. ústavní krize, ačkoliv jde ve své podstatě pouze o krizi ve (způsobu) vedení ČSSD.

Položme si v této souvislosti další otázky:

7/ Proč vedení ČSSD nepřijalo návrh prezidenta na vyšetření celé kauzy předtím, než by měl být odvoláván ministr kultury Staněk? Má snad vedení ČSSD co skrývat, má snad důvod vycházet vstříc požadavkům tzv. dem(ag)ostran? Čeho se ti, kteří tomu brání, vlastně bojí?

8/ Proč vůbec tyto strany se do celé kauzy vměšují? Jsou nějak do celé kauzy zapleteny, a pokud ano, jak? Byl snad přerušen jeden z jejich zbývajících penězovodů státních peněz, k nimž ještě měly přístup?

Následovně lze zaznamenat další stupeň ve vývoji celé kauzy. Tím je snaha dem(ag)obloku nejen odvrhnout od sebe podezření, nýbrž vše převrátit a zneužít celé situace k vyvolání dalšího útoku na vládu A. Babiše a na prezidenta M. Zemana. Letná se zatím nezdařila a každá další příležitost je dobrá.

Kam jsme přitom v současnosti až dospěli? No přece do stadia, kdy dem(ag)oblok za vydatné pomoci mainstreamu, jehož hlavního představitele v podobě generálního ředitele ČT se souhlasem příslušné parlamentní komise ještě odměňujeme za nadstandardně dobrou práci ve výši 2,4 mil. Kč, se snaží dávat ultimáta prezidentovi republiky zvolenému většinou jim cizích voličů a určovat mu, co má, musí a co nesmí.

Kde to proboha vlastně žijeme? A tímto zvoláním nepopírám vůbec tu skutečnost, že prezident se pohybuje skutečně na rozmezí svých kompetencí daných ústavou, avšak nepřekročuje je. A klábosení o tom, že porušuje ústavní zvyklosti je směšné, zvláště připomeneme-li, že již jejich ikona V.H. sám říkal, že prezident republiky není automatem na podpisy. A to neměl zdaleka takový mandát, jaký má současný prezident M. Zeman, neboť nebyl přímo voleným prezidentem.

Jaké jsou tedy další otázky? Tak především:

9/ Proč není současné vedení ČSSD ochotné vyjít vstříc názoru prezidenta ohledně prvotního vyšetření celé kauzy a podaných trestních oznámení p. ministrem Staňkem na pp. Fajta a M. Soukupa a teprve pak přistoupit k rozhodnutí o návrhu na odvolání ministra kultury p. Staňka? Chce snad krýt příp. ekonomickou kriminalitu? Proč a v čím zájmu?

Proč tomu nečinně přihlížejí členské organizace ČSSD?

10/ Proč členové ČSSD se vůbec nezabývají podstatou věci (tedy příčiny), ale soustřeďují se jen na řešení následku?

11/proč krom toho prosazují na místo ministra kultury člověka této problematiky neznalého?

Jde o záměr vedení ČSSD vyvolat s prezidentem konflikt stůj co stůj, nebo jen o jeho opě-tovné neumětelství a nerozmyšlenost?

12/ Proč na to ještě masově nereagují občané našeho státu? Vždyť jde zase o avizované rozkrádání peněz z jejich dani? Proč na jedné straně demonstrují za transparentnost v rámci dosud nevyjasněných podkladů, kdy je zjevné, že ve většině z toho šlo o podvod organizátorů celé akce vůči občanům, zatímco v jiných případech titíž občané zůstanou bez reakce, byť je k tomu důvod? (Tak buď bojuji kvůli problému, nebo proti osobě – což odsuzuji - a to stůj co stů)j.

Ve které z obou aktivit jsou tedy tito „bojovníci z Václaváku a z Letné“ vlastně zapojeni?

Principiálně je ale třeba odmítnout podsouvanou základní otázku, zda zásadní je, zda ČSSD:

· může či nemůže volit si své ministry a již vůbec ne to, zda

· může „garantovat levicovou politiku“ (nic takového v původním slova smyslu až na dílčí výjimky v tuzemsku již dlouho nedělá).

Tato základní otázka totiž spočívá v tom, jakou politiku ČSSD celkově dělá a proč se nechává opakovaně vmanévrovávat ze strany dem(ag)obloku (a zejména TOP09) do předem neřešitelných situací. A to nejen pro ČSSD, ale i pro tento stát. A proč pak vedení ČSSD své vlákání do pastí ze strany zejména TOP09 a své neschopnosti se z nich následně dostat vydává za ústavní krizi u nás.

Je zjevné, že těch otázek se nabízí daleko více. Přesto jsem toho názoru, že i tento nástin těch alespoň základních otázek je pro čtenáře postačující. Přemýšlení o nich a hledání potřebných odpovědí je totiž přivede k formulaci otázek dalších. I s těmi se budou muset čtenáři vypořádat. Rád se ale zúčastním takové diskuze.