Kde na to chcete vzít?

Podrobnosti

Z domova / Politika|

25. srpen 2009|

Jiří Havel|

14539 x

Diskuse na téma programů politických stran je jako obvykle plná klišé. Poctivě se tu straší tím, že levice napaří všem děsivé daně a obludný sociální stát dočista sežere výsledky práce našich obětavých podnikatelů, kterým všemožně brání v aktivitě státní administrativa a věčně nenažraní zaměstnanci. S trochou nadsázky čeští pravicoví autoři prohlašují: Kdyby se zaměstnanci spokojili s polovičními platy a zrušily se důchody a veřejné zdravotnictví, školství a věda, bylo by všem líp.

Problém oddalování takového všeobecného blahobytu je jen v tom, že existují politické strany a zejména jejich zcela pomatení voliči, kteří si myslí, že cílem státu snad je, aby lidé vydělávali víc, aby se z důchodů dalo slušně vyžít, zdravotnictví nabízelo více než euthanasii, školy dobře školily a věda, kultura a poznání kvetly. Tyto věru populistické cíle matou i mnohé, jinak moudře uvažující občany, kteří dosud nechápou ono správné neoliberální heslo: čím hůř, tím líp!

Poslední vláda pravice pravicovaté ukázala v naší zemi, jak se to má dělat. Předně rozdala veřejné daňové příjmy ve výši asi osmdesáti miliard korun. Potom rozdala padesát miliard příjmů ze sociálního zabezpečení. A když se pak poněkud překvapení důchodci, lékaři, sestřičky, učitelé, kulturáblové, vědci i světci tázali, kdepak jsou jejich peníze, dočkali se jen odpovědi od zfanatizovaných čtenářů brakových novin: Kde na to máme brát?

Argumentační Absurdistán české diskuse dlouhodobě nebere v úvahu základní fakta. Strašení nákladným českým sociálním státem vyplývá z absolutní neznalosti poměrných cifer. Jestliže v roce 2006 stál sociální stát v Evropě (EU25) nějakých 27 % hrubého domácího produktu, v České republice to bylo jen 18,7 %. To je o relativní třetinu méně. Započítat však musíme ještě jednu nepříjemnou okolnost - evropský standard se poměřuje větším HDP, ten náš je o pětinu menší a vyjde tedy mnohem levněji. Když to převedeme na skutečné koruny, stojí český sociální stát jen asi polovinu toho evropského.

Stejně jako sociální stát, i české důchody jsou relativně o onu třetinu menší než evropský průměr.  Je-li však výkon ekonomiky jen o dvacet procent menší než evropský standard, ptají se čeští důchodci naivně, proč bereme jen polovičku evropského standardu? (A to dáváme ještě méně postiženým, dětem a nezaměstnaným.)

Chcete jít ještě níž? Pro českou pravici je zjevným ideálem sociálního standardu Ukrajina.

Drtivá většina toků v sociální oblasti jsou čisté převody, které se dají těžko zneužít. Tři sta miliard korun na důchody vyberete a vyplatíte podle jasných kritérií. Dětské přídavky rozdělujete podle pevných pravidel, a dokonce ani všichni, kdo na ně mají nárok, o ně nežádají. Zdravotnictví je ve skutečnosti o třetinu levnější než evropský průměr, ale má výrazně nadprůměrné výsledky v dlouhé řadě ukazatelů. V poměru nákladů a výsledků patří ke světové špičce.

Nenávist, mnohdy s rasovým podtextem, vzbuzuje fakt, že určitá část občanů není schopna práce ani v produktivním věku. Na vině jsou mnohé faktory. Je těžké opustit novodobé ghetto a osvojit si návyky většinové populace. Je těžké se zapojit do běžné, vcelku nenáročné práce, pokud chybí základní vzdělání, jazyková výbava, a někdy i nezbytné minimum schopností, často omezené toxikomanií nebo jinou chorobou. Řešení těchto věcí pouze dávkami je ve skutečnosti tou levnější, ale méně účinnou formou řešení. Neřešení problém dále zesiluje, proto i výdaje do této oblasti se budou zvyšovat: Čím méně se bude problém řešit, tím bude dražší a dražší.

Absurdní svět médií, který nás obklopuje, každodenně křičí o neskutečné výši daní a o pronásledování schopných. Při pohledu na současnou daňovou konstrukci je však zjevné, že je to opačně, nyní jde o holé postižení všeho schopných. Z druhého milionu dolarů, který vyděláte ve Spojeném království, zaplatíte státní kase na příjmové dani padesát procent. Ve Švédsku zaplatíte přes šedesát procent, v USA, Irsku přes čtyřicet procent, což je realita celé západní Evropy. V České republice z vašeho druhého miliónu dolarů zaplatíte patnáct procent. Pokud si však nyní necháte vystavit živnostenský list, zaplatíte šest a půl procenta. Když jsem to vysvětloval jednomu Američanovi, ptal se ohromeně, jestli ten náš stát není náhodou blbej. Myslím, že je dost blbej...

Pořádek ve veřejných financích udělá jednoduchá věc - a tou je úklid po ODS, která nás z Evropy odvedla v daňových parametrech do oblastí blíže k Moskvě. Baltické a irské vzory české pravice jsou nyní v těžké krizi. Řešení daňového Absurdistánu není zase až tak těžké. Stačí otočit volebním kormidlem. Tu možnost nyní máte.

Autor je ekonom a europoslanec za ČSSD, publikováno v Literárních novinách

Komentáře