Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Nevěda, že věda věda je

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Na Britských listech proběhl  v  tyto dny spor dvou diskutérů, Petra Bakaláře a ředitele Psychologického ústavu AV ČR v.v.i., prof. PhDr. Marka Blatného,CSc. Spor začal hodnocením efektivity české vědy za situace, kdy mzdový fond citovaného ústavu platí v Kč (na konto) mzdu pracovnice, která je přitom dlouhodobě v USA a žije z částek, které jí jsou vypláceny v USA. Petr Bakalář z toho v podstatě správně dovodil, že pro akademický (základní) výzkum ve společenských vědách možná není nutné být přítomen na pracovišti (tedy loco v Brně či Praze) a že společenskovědní ústavy (tedy ty, co jako Orientální ústav na Praze 1 nepřišly restitucí o budovy) by se mohly sdružit.

Myšlenka revoluční, pokud ji nechcete diskutovat s vedeními jednotlivých v.v.i. Jak byl autor Bakalář komisí zřejmě úřadu prezidia AV ČR informován, „úroveň současných komunikačních prostředků při spolupráci vědců po celém světě (umožňuje)" -- fyzickou nepřítomnost vědce v daný čas v daném místě. Souhlasím. Společenskovědní ústavy sloučené do jedné budovy místo dvaceti by postačovaly, tvrdí P.Bakalář. „Ve společenskovědních ústavech se nejen bádá, ale poskytuje se i řada služeb, poradenských, konzultačních a expertních," říká prof. Blatný a já dodávám: Placených z větší části přímo do kapes vědců (a proč ne?), kteří si tak ze svých ústavů učinili mikropodnikatelská pracoviště. Stát, k němuž se běží Blatný před zlým světem uchýlit, by „beztak musel refundovat zaměstnancům náklady na energii, telefon a připojení k internetu". Nejsem si také jistý, šíří Blatný obavu, „kolik lidí by bylo ochotno si zavalit jeden pokoj, nebo polovinu bytu, počítačem, tiskárnou, odbornými knihami a šanony s agendou grantových projektů a nevím čím ještě."

Jistojistě tedy víme, že ředitel PSÚ AV ČR si nic z toho do bytu nepustí. Jiní vědci (pan profesor je ještě vědec, nebo už jen ředitel?) doma comp s tiskárnou mají, leckde mají i gratis wifi připojení a telefonují via Skype, a samozřejmě pobyt doma v papučích berou jako normalitu. Omezit  například poskytování tepla pro jednotlivý byt ve výměníkové stanici je  nesmyslné ne-li nemožné. A vědec, hřející se jen na výsluní páně Blatného přízně, by se  reálně vždy vracíval do vymrzlého obydlí, pokud by se rozhodl se „energeticky odpojit" dle rady nadřízeného.

Stovky vědců mají tisíce knih právě doma, protože netouží po riziku, které skýtá knihovna, totiž nedosažitelný, protože zapůjčený výtisk. Můj školitel si dokonce všechny vlastní knihy balil, metodicky je zanášel do přírůstkového seznamu, který měl místo seznamu telefonního, a ve volných chvílích, kdy nepsal (což  téměř nehrozilo, protože ač ne-dělník, špačka tužky nosil vždy za uchem), přírůstky systematicky katalogizoval a popisoval signaturami. Velmi decentně je měl loženy i v určité - z hygienických důvodů nutné -- výšce na domácím WC. Podle signatur, přirozeně.

Vědci společenskovědních oborů si zvykli, jak pan profesor nepřiznává, na tzv. dvoudenní služby v ústavech týdně. V těchto dnech se konají porady i diskuze s kolegy na pracovišti, které by se jinak záhy outsourcovaly (ty diskuze). Vědci jsou zhusta elitářští solipsisté a vystačí si  většinou sami se sebou. To bylo třeba říci.

Všichni totiž chápou, že vědec si práci,  totiž společenskovědní laboratoř a ediční program výstupů a prezentací nosí s sebou stále. V hlavě. A to měl profesor Blatný ozřejmit,  protože P.Bakalář to naznačoval..

 

Facebook komentáře