Volba nového prezidenta: Náš jediný prezident, který o funkci nestál - Emil Hácha (1/2)

JUDr. Emil Hácha byl vdovec, který žil se svou dospělou, neprovdanou dcerou v Praze. Parlament se nakonec rozhodl jako pro jediného kandidáta právě pro něj. Historická zajímavost, která má přesah do současnosti je, že Háchova kandidatura byla původně zpochybňována kvůli tomu, že jako vdovec jezdil do Poděbrad za jednou dámou, o které byl v policejním archivu záznam, že se dopustila kleptomanského jednání /x/.

/x/ Poznámka: Jak je vidět - klasifikace "dobrých mravů" u nás "pokročila" do té míry, že přistižení přímo hlavy státu při kleptomanii, dokonce na státní návštěvě v zahraničí, nebrání zastávání nejprestižnější státní funkce  v našem současném státě.

Emil Hácha, který jako předseda Nejvyššího soudu proslul houževnatostí a neúplatnou poctivostí, se kterou hájil práva občanů proti neoprávněným zásahům státní moci, ať pocházeli odkudkoli a z jakékoli společenské vrstvy, byl zvolen státním prezidentem 30. listopadu 1938 hned napoprvé. Proti nebyl nikdo. Pouze komunisté kolektivně a několik ojedinělých poslanců, uplatnili prázdné hlasovací lístky. Volbou renomovaného představitele práva dali českoslovenští politici najevo, že v době narůstající dominance sousedního nacistického Německa si pomnichovská okleštěná ČSR přeje zachovat morálně mravný právní stát a spravedlnost.

Po svém zvolení Emil Hácha prohlásil - "Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek a těšil jsem se na něj. Místo toho mám být prezidentem republiky v dnešních těžkých dobách, když se neví dnes, co vše může být zítra. Je to velká oběť, ale přinesu ji, je - li to nutné v zájmu národa a státu …/citace L. Feierabend, Ve vládách druhé republiky, Universum Press New York, 1961/. Den po svém zvolení se v Lánech poklonil u hrobu T. G. Masaryka, čím občanům a světu jasně ukázal, na jaké hodnoty hodlá navazovat.

Dne 1. prosince 1938 Hácha jmenoval novou vládu v čele s Rudolfem Beranem. Od Edvarda Beneše obdržel z Londýna následující gratulaci - "Pane prezidente, vím dobře, jak těžké úkoly budete míti jako prezident republiky a přeji proto republice i Vám, aby jí dnešní Vaše volba v těchto těžkých dobách sloužila k plnému zdaru…… Přeji Vám, aby se Vám nová práce dařila a aby stát i národ vyšel co nejrychleji a nejlépe z dnešní situace …./citace E. Beneš, Paměti - Od Mnichova k nové válce a novému vítězství, Orbis Praha, 1947/.

Háchova odpověď Benešovi zněla takto - "Pane prezidente, Váš laskavý list mne dojal, ale také povzbudil v mém úkolu, který jsem přijal zdráhavě a s velkým sebezapřením jako tvrdý příkaz povinnosti. Těšil jsem se na své skromné soukromí a na literární práci, své dávné záliby….Snažím se v mezích svých sil - "to make the best of it" - a těším se naději, že má funkce je jen přechodné povahy a že v dohledné době bude ze mne sňata…./citace, pramen dtto viz předchozí odstavec/".

Po odtržení oblastí Sudet, v říjnu 1938, nejobtížnějšími úkoly, které musel nový prezident řešit, se staly z Německa řízené protivládní provokace Hitlerovy "páté kolony" u nás setrvalých Němců, kterých po odevzdání Sudet u nás zbylo cca 240 tisíc a snahy radikálních Slováků sledujících úplné odtržení Slovenska od torza republiky.

Beranova vláda, ve snaze předejít splnění Hitlerových výhrůžek, že u nás zasáhne vojenskou silou k "ochraně trpících soukmenovců", zoufale lavírovala mezi provokacemi domácích Němců, Hitlerovými výhrůžkami a výtkami na naši adresu ze strany Francie a Anglie, které nás jako spojenci 30. září 1938 v Mnichově zradily a nařídily odevzdat území našich Sudet Třetí říši.

Hitlerovo Německo nepokládalo Háchovo pomnichovské Československo, nazývané také jako Druhá republika, za diplomatického partnera. Označovalo nás za "rozkládající se stát" /F. Lukeš, Podivný mír, Svoboda Praha, 1968/.

Když se Hácha dozvěděl o Hitlerově pozvání hlavního představitele slovenských separatistů Josefa Tisa do Berlína, prostřednictvím velvyslance v Berlíně - Chvalkovského, žádal Hitlera o osobní přijetí. Vůdce se ale držel vlastní instrukce uložené Němcům vůči nám - "nebýt k zastižení".

Souhlas k Háchovu přijetí u Hitlera přišel z Berlína až po odtržení Slovenska od republiky, po oficiálním vyhlášení samostatného fašistického Slovenského štátu, ke kterému došlo 14. března 1939.

Hácha se svým doprovodem odjel do Berlína nočním vlakem. Hitler Háchu a velvyslance Chvalkovského přijal v Říšském kancléřství, za přítomnosti maršála letectva Goringa a ministra zahraničí Ribbentropa, 15. března 1939, v jednu hodinu po půlnoci. Představitel Třetí Říše místo jednání o ponechání Slovenska, zaskočenému Háchovi oznámil, že se rozhodl osiřelé  území Čech a Moravy vojensky obsadit a "vzít pod ochranu Říše". Goring kolabujícího starce, na jehož bedra bylo naloženo jednostranné zrušení dosud platné ponižující mnichovské smlouvy, strašil líčením stovek plně naložených bombardérů připravených k náletu na Prahu, pokud smlouvu o ustavení Protektorátu Čechy a Morava nepodepíše.

Hácha s Chvalkovským neuvěřitelnému nátlaku tří německých státních představitelů několik hodin odolávali s tím, že v případě souhlasu by českým národem byli navždy prokleti. Hitler však trval na tom, že jeho rozhodnutí je neodvolatelné a že "v případě Háchova nesouhlasu dá příkaz německým pozemním i vzdušným silám a československá armáda spolu s Prahou zaniknou do dvou dnů a svět nehne brvou /F. Lukeš, Podivný mír, Svoboda Praha, 1968/".

Říšský Vůdce se svými ministry Háchu doslova honili kolem jednacího stolu s plnicími pery v rukách a memorandem o zřízení Protektorátu podepsaným Hitlerem, položeným uprostřed stolu. Němečtí "hostitelé" byli k starci, který byl českým prezidentem, neúprosní.

Hácha se zhroutil a ztratil vědomí. Zakročil přivolaný Goringův osobní lékař. Prezidenta  Háchu vzkřísil injekcemi. Po nabytí vědomí přemožený stařec podepsal.

Text berlínského memoranda zněl - "Prezident republiky, aby docílil konečného usmíření, vkládá osud českého národa a země v důvěře do rukou Německé říše. Vůdce toto prohlášení přijal a dal výraz svému rozhodnutí, že český národ bere v ochranu a že mu zaručí autonomní vývoj jeho národního života tak, jak jest jeho svérázu přiměřený …../citace F. Lukeš viz shora/".

Po podpisu pak Hácha z Říšského kancléřství telefonoval do Prahy premiérovi Beranovi - "Dnes, v 6:00 vtrhne německé vojsko na naše území…. Generál Syrový nechť vyrozumí všechny posádky, že armáda nesmí klást odpor, musí se dát odzbrojit, civilní obyvatelstvo nesmí tropit výtržnosti, jinak nastane katastrofa nedozírných rozměrů…/citace F. Lukeš - viz shora/".

Svolaná vláda v Praze kapitulaci vzala na vědomí a následně podala demisi. Premiér Beran se nervově zhroutil.

Hácha se z Berlína vrátil 16. března 1939. Hitlera nalezl již na Pražském Hradě. Týž den byl zveřejněn Vůdcův výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava pod ochranou Velkoněmecké Říše. Slovensko bylo dva dny před tím vyhlášeno za samostatný stát, rovněž pod ochranou Říše. Československo úplně přestalo existovat.

Proti okupaci podal oficiální protest pouze Sovětský svaz nótou z 18. března 1939, avšak již 23. srpna 1939 svůj postoj otočil o 180 stupňů a oficiálně se spojil s Hitlerovým Německem. SSSR uzavřel s Německem mírový pakt o neútočení a mírové spolupráci, který vyvolal ve zbytku ČSR, v USA a na Západě senzaci a rozhořčení. Náš vyslanec v Moskvě, Zdeněk Fierlinger, byl 14. listopadu 1939 zbaven diplomatického statutu a od 1. ledna 1940 sovětský stát zrušil nájemní smlouvu k budově našeho vyslanectví a nařídil její vyklizení. Naopak Stalin přijal v Moskvě vyslance Slovenského štátu. Stal se jím František Tiso - bratranec prezidenta Josefa Tisa.

V Anglii se ke zřízení Protektorátu vyjádřil ministr zahraničí Chamberlainovy vlády lord Halifax ve sněmovně lordů, kde prohlásil - "Českým zástupcům bylo v Berlíně předloženo ultimátum pod hrozbou násilí…. Kapitulovali, aby zachránili svůj národ před hrůzami rychlého a ničivého leteckého bombardování …./citace E. Táborský, Pravda zvítězila, Dělnická práce Praha, 1947/".

Anglie proti okupaci sice u Německa oficiálně neprotestovala, ale na rozdíl od Sovětského svazu setrvala v jeho neuznání kontinuálně až do konce války. Po Chamberlainově smrti, v září 1941, do čela vlády nastoupil Winston Churchill, který svou politiku vůči Německu zahájil slavným  projevem k ostrovanům - "Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot….". Zcela osamocené Británie zahájila válku s Hitlerovou Třetí říší.

Francie se ke vzniku Protektorátu zachovala podobně, jako v čase Mnichova. Koncem roku Francouzi vydali tzv. Žlutou knihu, zveřejňující sice diplomatické dokumenty o tom, jak Němci s Háchou nakládali oné osudné noci ze 14. na 15. března 1939, avšak stavějící Francii do příznivého světla.

Téměř všichni Francouzi Háchu pokládali za zrádce. Vytýkali mu, že oné noci nespáchal v Říšském kancléřství sebevraždu skokem z okna, nebo jiným způsobem. Ze zániku Československa, který byl logickým pokračováním Mnichova 30. září 1938, kdy se Francie spolu s Anglií zpronevěřily svému spojeneckému závazku, vinili Háchu, který v době jejich zrady ještě ani politikem nebyl, místo aby dávali vinu sobě a Anglii.