Mimořádná ubohost Nečasovy vlády přirozeně aktivizuje i pomatence

První se týkal petice za osvobození "prvního politického vězně polistopadového režimu" - Radima Smetany, který jako řidič autobusu olomouckého dopravního podniku před volbami v roce 2010 přimaloval tykadla podbízejícím se politikům na billboardech a i když celou vzniklou "škodu na majetku" uhradil, soudkyně Markéta Langerová - manželka známého zkompromitovaného politika, mu vyměřila 100 dní vězení. Prezident Klaus odsouzeného "dekoratéra billboardů" později odmítl omilostnit.

Druhá petice se týkala trestního oznámení na premiéra Petra Nečase, kvůli  prosazování "odškodnění církví", přes protesty a nesouhlas většiny občanů. Pokud vím, dle odborných průzkumů je protestujících cca 85 - 90%.

Třetí podpis ke svému jménu s rodným číslem a adresou, jsem věnoval pod petici za zavedení obecného referenda, které u nás pro vládní představitele dosud není uzákoněno jako ústavní povinnost před rozhodováním vlády o záležitostech týkajících se občanů. Ukazuje se to jako chyba právě při Nečasově nedemokratickém prosazování zákona o církevních restitucích přes nesouhlas výrazné většiny voličů.

Po seznámení s obsahem shora zmíněných petic a připojení svých podpisů k nim, jsem se přemístil před "koně" mezi demonstrující. Marně jsem hledal nějakého známého, či známou a tak jsem věnoval plnou pozornost řečníkovi, který svůj projev četl z hromady listů.

Jako rétor byl skutečně dobrý. Hřímal proti Nečasově vládě gramotně, zřetelně a srozumitelně. Trochu mne pak začalo "tahat za uši", když hlásal, že u nás "demokracie zklamala", protože si to nemyslím. Myslím, že zklamali čeští politici, prosazující nízké osobní zájmy nedemokratickými metodami a nikoliv, že zklamala demokracie jako systém.

Když řečník promlouval proti EU a později zostouzel USA za Kosovo a jmenovitě Madeleine Albrightovou - naší rodačku proslulou jako ministryně zahraničí v administrativě prezidenta Billa Clintona, nebyl jsem překvapený, protože na tento folklór jsem si u části svých spoluobčanů již zvykl.

Tentokrát ale řečník neskončil u známého odsuzování EU a také USA a našeho spojenectví s nimi, samozřejmě včetně odsuzování existence NATO a naší účasti v jeho aktivitách. Tento "vlastenec" se pro mne nečekaně také rázně "obul" do OSN a vyzýval posluchače k našemu odchodu z něj. 

Pokud vím, před druhou světovou válkou z OSN "vyvedl" nacistické Německo Vůdce Adolf Hitler. Patrně k této úctyhodné mezinárodní instituci pociťoval obdobné opovržení, jako současný český dobrák rozumující do mikrofonu na Václaváku?

Když jsem pochopil, že mne opravdu "sluch nešálí" a že tentokrát se nacházím mezi "demonstrujícími" za vystoupení ČR z OSN, rozhodl jsem se zmíněný asi dvaceti až třicetihlavý "tábor lidu", ve kterém jsem ocitl více méně náhodou, opustit.

Cestou dolů od "koně", po své oblíbenější levé straně Václaváku, má udivená mysl zpracovávala myšlenky právě vyslechnuté části projevu. Zmíněný rétor snad hovořil za "Holešovskou výzvu" - nevím to ale jistě?

Jak by asi vypadalo mezinárodní postavení České republiky podle představ řečníka? Hypoteticky tedy připusťme, že bez účasti v EU, bez spojenectví s USA, bez členství v NATO a po vystoupení z OSN?

Přiznávám, že patrně nemám dost infantilní fantazie, nebo dětinské prostomyslnosti na to, abych si svou rodnou vlast dokázal úspěšně představit jako ostrůvek - a nevím ani jako "ostrůvek" čeho /?/ - snad české nesnášenlivosti, nebo hlouposti /?/, nacházející se osamocený ve středu Evropy?

Uvažovali bychom pak o "bratrském partnerství a spolupráci" s kým /?/ - snad s Íránem a Severní Koreou? Nebo o naplnění iracionální vize, kterou jsem poznal jako nereálnou po 21. srpnu 1968 - stát se v Evropě neutrálním státem - "druhým Švýcarskem"? My Češi- proslulí jako "třetí ve světě" v korupci ve státní sféře a reprezentovaní současnou hlavou státu, přistiženou při zcizení drahokamy vykládaného plnící pera na prezidentském brífinku v Chile?

Minul jsem Palác Fénix a kuriózně vymóděné černochy nabízející chodcům mužského pohlaví pozvánky na "perfect sex" v nedalekém "bohulibém zařízení" v ulici Ve Smečkách, proslulé dnes již více jako "ulička neřesti", než Činoherním klubem. Zabočil jsem do Štěpánské a odsud vstoupil do pasáže Paláce Lucerna.

Má mysl se v Lucerně přesunula do oblasti vzpomínek. Apely řečníka na naše vystoupení z OSN jsem z hlavy vytěsnil. Chci se ale o zmíněný zážitek podělit. Těším se na civilizované diskusní reakce. Primitivní agresivní výlevy oželím. Účastníkům dobré vůle předem děkuji.