Čemu se učit od lidové Číny

Nemá totiž předpisy s nespočetnými zákazy a povinnostmi, počínaje povinnými zimními pneumatikami a konče třeba posuzováním vlivů na životní prostředí. Současná Čína také dokáže dát svým občanům naději na hospodářský vzestup. Vždyť řada dnešních milionářů tam začínala někde na ulici. V údajném tržním prostředí Západu jednotlivec spíše vyhraje hlavní výhru v loterii, než aby pod diktaturou korporací a zájmových skupin dokázal z nějakého obchůdku či dílničky vybudovat cokoli většího. Inspirací může být i časové omezení vlastnického práva. Pokud totiž lidová Čína vydrží dostatečně dlouho, nemůže se stát, že se jí zmocní dynastie domácích nebo zahraničních Rotschildů a Rockefellerů.

Možná i proto, že se Evropská unie od Číny v ničem učit nechce, otevírá zrušením vízové povinnosti občanům Turecka dveře dalším milionům nevzdělatelných (avšak bojovných) Mustafů a Ahmetů. Krvavému genocidnímu sultanátu hodlá platit miliardové výpalné a dokonce s Tureckem jedná o členství. V Haagu pak dál vydržuje tzv. mezinárodní soud pro bývalou Jugoslávii (ICTY), proti jehož rozsudkům resp. záhadným úmrtím ve vazbě je kterýkoli čínský soud vzorem korektnosti. Za takové situace proto kritika „nedodržování lidských práv“ v Číně znamená jen pravidelnou rituální koupel v západním oceánu lži a pokrytectví.

Pavel Křivka,

bývalý politický vězeň a amatérský sinolog