Washington směřuje ke "změně režimu" ve Venezuele

Kromě toho, že je zcela nezákonné rozhodnutí přijaté orgánem, který je v opozici a také bez dodržování nějakého ústavního řádu, je to výzva, aby ozbrojené síly svrhly zvoleného prezidenta. Taková akce má jméno: coup d'etat (převrat). 

Jako první odpověděl generální tajemník OAS, Almagro, jeden z podněcovatelů převratu, který slova Guaidó překonal a prohlásil, že On byl  prezident (něco, co sám Guaido neřekl). Řekl:

"Vítáme předpoklad @jguaida jako úředního prezidenta Venezuely v souladu s článkem 233 Politické ústavy. Máte naši podporu tedy mezinárodního společenství a lidí  Venezuely,“

Jorge Martin, Socialistická výzva

Guaidó byl očividně trochu opatrnější a řekl, že je ochoten prezidentství převzít. Ale Almagro, ve své nezdravé posedlosti a neslušném spěchu  se zbavit  Madura, jmenoval Guaidóho prezidentem na twitteru.

Americký imperialismus vyzývá k převratu

10. ledna 

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo  podobně vyzval  ozbrojené sily, aby  Maduru svrhly, ergo, aby provedly státní převrat, o kterém řekl, že je naléhavý: Pompeo ve své zprávě o převratu promluvil konkrétně o schopnosti Národního shromáždění (tj. Opozici) "získat zpět ukradené rezervy". Ty se nacházejí v USA. Takže jinými slovy nabízí financování převratu:

Myšlenka je jasná: vytvořit "paralelní vládu", kterou může imperialismus (USA, OAS, EU) uznat a na tomto základě přinést "změnu režimu". 11. ledna v telefonickém rozhovoru s Guaidó zopakoval Mike Pompeo svou podporu Národnímu shromáždění jako jediné oprávněné autoritě, i když se vyhnul   Guaidó charakterizovat jako  prezidenta (prozatím).

V dalším oficiálním prohlášení 12.ledna  ministerstvo zahraničí USA  svou podporu pro  převrat zvýšilo. Prohlášení obsahuje jasnou a přesnou instrukci o "změně režimu", v níž je uvedeno, že je čas začít řádný přechod na novou vládu. Takže plán je v pořádku. Pompeova návštěva Brazílie na přísaze prezidenta   Bolsonara, jeho výlet do

Kolumbie a pozdější prohlášení o "kartelu v Limě" (s čestnou výjimkou Mexika) byly všechno nezbytné kroky, které byly připraveny pro tento scénář.

Mohl by být převrat úspěšný?

Pokus o převrat může být úspěšný pouze tehdy, pokud se mu podaří získat významný sektor ozbrojených sil nebo přes vojenskou intervenci (účinná vláda se nevytváří tím, že jej vyhlásí). Nakonec každá vláda je založena na monopolu síly, aby její rozhodnutí byla účinná. 

Aby se zvýšila pravděpodobnost rozpadu FANB (armády),  Národní shromáždění diskutuje o "přechodném zákonu", ve kterém bude nabídnuta imunita všem, kteří  skočí na loď a vstoupí do režimu změny. Podle zprávy agentury Reuters "17-ti stránkový návrh dokumentu nazvaný" Zákon o přechodu k demokracii "... obsahuje ustanovení", která zajistí, že přeběhlíci  z ozbrojených sil nebudou pronásledováni budoucí vládou, pokud Maduru opustí. "Americké tajné služby tvrdě usilují o to, aby se pokusily  koupit nebo vydírat vysoce postavené důstojníky, aby vedli proti zvolenému prezidentovi pohyb. V uplynulých letech proběhla celá řada převratových  spiknutí bez dosavadních úspěchů.  Vedení  armády má zásadní zájem na zachování současného ústavního pořádku.

Vláda poskytla (prostřednictvím společnosti CAMIMPEG) kontrakty na vojáky a také umístila  řadu vojenských důstojníků do čela státních společností, což jim dalo významný zdroj legálního i nezákonného příjmu. Ale to neznamená, že vždy a ve všech časech zůstávají loajální. Pokud důstojníci uvidí, že existuje možnost, že Maduro bude svrhnut, budou nepochybně některé části   vysoce postavených  důstojníků, kteří  budou stát   tváří v tvář nabídce imunity a zachování svého bohatství ochotni  se převratu  účastnit  nebo nějaké formy" dojednaného přechodu "(převrat jiným jménem).

Washington Post, který citoval zdroje tajných služeb Spojených států, uvedl, že vedoucí ozbrojených sil Vladimír Padrino požádal Madura, aby odstoupil nebo rezignoval. S největší pravděpodobností se jedná o další pokus Washingtonu šířit dezinformace a fámy, ale takový scénář nelze v určitém okamžiku vyloučit.

"Přechodný zákon" sestavený  Národním  shromážděním (v opozici), je jednoznačný o hlavních cílech převratu v politické a ekonomické oblasti:

"Centralizované kontroly, svévolná vyvlastnění a jiná podobná opatření budou zrušena ... Pro tyto účely bude centralizovaný model kontroly ekonomiky nahrazen  modelem svobody a trhu,  založený na právu každého Venezuelana  pracovat v rámci záruk vlastnických práv a svobody podnikání“.

Jinými slovy, znárodněné společnosti budou vráceny svým bývalým soukromým vlastníkům (včetně telekomunikací, elektro, SIDOR, cementu apod.), Stejně jako vyvlastněné pozemky. Je třeba poznamenat, že se hovoří o majetkových a obchodních právech, ale žádná práva pracovníků se nezmiňují, ty  by jistě byly zrušeny. Dále:

"Veřejné společnosti budou podléhat procesu restrukturalizace, který zajistí jejich účinné a transparentní řízení, a to i prostřednictvím dohod mezi veřejnými a soukromými sektory."

Co to znamená v běžném jazyce? Je to masivní propuštění pracovníků ze státních společností a vstup soukromého kapitálu: politiku rabování, která se již ukázala katastrofou ve všech zemích, kde byla uplatněna.

" V rovnici existují samozřejmě další faktory. Jedním z nich je fakt, že skutečná hrozba imperialistického zásahu má tendenci spojovat síly chavismu, dokonce i kritické a rozčarované odvětví, pokud  čelí vnější hrozbě. Zdravý pocit opozice vůči imperialismu je ve Venezuele velmi silný a jde dál za hnutí, které stále ještě hlasuje pro PSUV. (Venezuelská sjednocená socialistická strana, má zhruba 7,6 milionu členů )

K tomu jsou přidána i poměrně silná prohlášení Ruska proti jakémukoli zásahu do Venezuely, který byl doprovázen také vojenskými manévry a přítomností ruských Tu-160 bombardérů schopných nést jaderné zbraně.

Z geostrategického pohledu na konflikt mezi Ruskem a USA je Venezuela důležitým bodem podpory Ruska, které se zatím nezdá být připraveno opustit. Rusko také získalo důležité zájmy ve Venezuele ve formě ropy a dalších smluv a nezdá se, že by chtělo upustit od vlády Madura po úspěších na Krymu a v Sýrii.

Braňte Bolivarskou revoluci!

Ruce pryč od  Venezuely

Vzhledem k těmto skutečnostem netřeba říkat, že postavení jakéhokoli demokrata - a samozřejmě jakéhokoli revolucionáře, socialistu a antiimperialistu - je odmítnout tento skandální imperialistický zásah a nepokojný pokus o převrat reakční opozicí. Mezinárodní marxistická tendence otevřeně prohlásila, že nepodporuje politiku Madurovy  vlády a  20. května pro něj nehlasovala.  To, o čem zde mluvíme, je něco jiného, totiž pokus o státní převrat, který by v případě úspěchu vedl k tomu, že by reakční buržoazie a imperialismus vzaly otěže moci. Všichni si můžeme představit tyto efekty  pro dělnickou třídu a pro chudé ve Venezuele i mimo ni. Ale nezastavujeme naši kritiku Madurovy vlády. Myslíme si, že její politika (třídního smíru) je nejen neschopná vyřešit hlubokou hospodářskou krizi, ale v mnoha ohledech představuje významnou překážku pro úspěchy Bolívarovské revoluce,  jednáním  nebo opomenutím.

Dále tato politika podkopává a oslabuje účinný boj proti imperialismu. Zaprvé proto, že to deptá pracovní a lidové masy, které jsou baštou a hybnou silou revoluce, ale také proto, že se opírá o hanebné  ústupky tureckému, čínskému a ruskému kapitalismu, ale i americkým  a francouzským  nadnárodním společnostem (viz poslední ropné smlouvy uzavřené s americkou společností EREPLA a francouzskými nadnárodními společnostmi Maurel a Prom).To vše  v žádném případě neznamená dvojznačný nebo neutrální postoj vůči státnímu převratu. Naopak, jasně a důrazně, jsme se silně postavili proti.

Současně prosazujeme také program, který považujeme za nezbytný pro účinný boj proti převratu:

-Vyvlastnění všech nadnárodních společností zemí zapojených do spiknutí a všech    kapitalistů, kteří ho financují a povzbuzují.

-Obecné vyzbrojování lidí a posílení milicí.

-Kontrolu pracovníků a revoluční odpovědnost na všech úrovních v boji proti reformní byrokratické páté koloně.

-Předání rozsáhlých statků organizovaným rolníkům a nečinné nebo polo-paralyzované továrny dělníkům, aby  vytvořili národní plán výroby pod kontrolou pracovníků, který začne uspokojovat bezprostřední potřeby mas.

    -Okamžité a úplné odmítnutí platby zahraničního dluhu.

    - A výzvu pracující dělnické třídě a národům světa, aby bránili Bolivarovu revoluci        

 proti imperialistické agresi.

Přeložil: I.Bubeník