Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Článečky Mladé fronty Dnes byly pro zasmání

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • castro_papez_2
Návštěva papeže Benedikta XVI. na Kubě ve dnech 26.- 28. března se stala záminkou k osočování kubánských představitelů a kubánského lidu našimi médii, či samozvanými organizacemi. Všichni společně v jednom šiku šířili nenávist opírající se o polopravdy, či zcela vymyšlené lži. Prim hrála Mladá fronta Dnes svými drobnými článečky.

Dne 27. března zveřejnila, že na více než 11 milionové Kubě se ke katolické víře hlásí zhruba 10 procent lidí. Z toho autor uvedený pod značkou (leš) vyvodil závěr, že pramalý zájem o katolickou víru má na svědomí komunistický režim. 361 kněží, kteří v zemi dle autora působí, byli řadu let perzekuováni. Dne 30. března již Jaroslav Šebek hlásá, že ke katolické církvi se hlásí na Kubě kolem 60 procent obyvatelstva, a to dle autora může sehrát významnou úlohu při přechodu od komunistické vlády k nějaké formě pluralitnějšího režimu.

Dva články, dva abnormálně rozdílné údaje, o které se opírají další dedukce autorů. A aby toho nebylo málo pro zblbnutí čtenářů, Jan Jandourek v jiném článečku uvádí, že papež v zemi Castrů bude možná jako Amadeus. Než k tomu závěru dojde, pokládá si otázku, zda-li papežové mají vůbec jezdit do zemí , kde panují diktátorské režimy. Autor je také vyjmenovává. Staví vedle sebe Fidela Castra, Daniela Ortegu, generála Pinocheta a generála Jaruzelského. Stavět Fidela Castra vedle Pinocheta, to už je výplod nemocného člověka. Proto tento autor může dát a dává do souvislosti i natáčení filmu Amadea v Praze s Kubou. Natáčení údajně změnilo atmosféru komunistické Prahy a papež dle autora změní atmosféru na Kubě.

Tak tedy tři autoři během třech dnů napřed představili téměř zlikvidovanou katolickou církev, pak ji rozvinuli do nebývalé šíře, a nakonec ji postavili do čela osvobozeneckého hnutí. Vyronili ještě pár slziček nad opomenutou desítkou disidentů a nad jedním protirevolučně vyvolávajícím člověkem v Santiagu de Cuba. Všichni autoři však zapomněli na kubánský lid a na historickou pravdu.

Fidel Castro je pro Kubánce bůh na zemi. Své postavení ve společnosti si vydobyl útokem na kasárna Moncada, vítězstvím nad Batistou, vítězstvím na pláži Girón, vládnutím v prospěch obyčejného lidu a mnoha dalšími postoji vždy v prospěch Kuby. K náboženství a tedy i k římsko-katolické církvi byl vždy tolerantní. Kubánská ústava prosazená Fidélem Castrem uznává a zajišťuje od prvopočátku jeho vládnutí svobodu vyznání, právo každého občana vyznávat jakékoliv náboženské smýšlení a prosazovat je v rámci zákona. To ví každý žijící člověk na Kubě. Ví také, že katolická církev na Kubě se zdecimovala převážně sama. Ano, před revolucí se k římsko-katolické církvi hlásila většina Kubánců. Museli! Do kostela jich chodili sotva 10 procent. Stejně jako nyní. Ukrytá čísla jsou u pokračovatelů otrockých rodů, které tajně vyznávaly přírodní animistické kulty. Dodnes většinu na Kubě tvoří právě přežilé kmenové náboženské spolky. Nejvíce jich má Santeria. Hodně na Kubě je protestantů, a až někde za nimi se řadí římsko-katolická církev. Nejvíce je však nevěřících.

Ano, po vítězství revoluce bylo vyhoštěno 140 katolických knězů pro prokázané reakcionářské činnosti. Dalších 400 kněží odešlo však dobrovolně z Kuby spolu s inteligencí do exilu v USA. Svým osobním rozhodnutím chtěli likvidovat rodící se režim. Nezlikvidovali režim, ale způsobili potíže římsko-katolické církvi. Do pomyslné války s Kubou vstoupil v té době i Vatikán- přerušil diplomatické styky.

Každý Kubánec také ví, že Kuba se stará i o kostely, modlitebny, hřbitovy a jiné sakrální stavby. Sám jsem osobně se stovkami turistů navštívil kostel v Havaně, Cienfuegos, Camaguey, Santa Clara, Bayamo, Santiago de Cuba a Cobre. Svítí novotou, zejí prázdnotou a obdivuje je každý rok přes 2,2 miliony turistů. Scestné báchorky, které slyšeli doma je jenom rozesmívají. Každý Kubánec také ví, že Kuba nebude měnit socialistický systém, zohledňující prvky Marxe, Lenina, Martího a Castra. Tato ideologie odpovídá jejich zájmům. To si vzájemně odsouhlasili v referendu a zakotvili v ústavě. Nic na tom nezmění ani naši pisálkové, ani návštěva papeže na Kubě.

Odpověď na otázku diktátorství Castra už dávno dala Danielle Miterandová , manželka bývalého francouzského prezidenta, která řekla a napsala: »Mezi Castrem a slovem diktátor vidím velký rozdíl. Copak se diktátor může dostat k moci z vůle lidu? Nemůže! Bude se diktátor starat v první řadě o vzdělání své populace, zakládat lékařskou fakultu? Na Kubě bylo 95 procent lidí analfabetů. Castro jim dal vzdělání. To přece není v zájmu nějakého diktátora! Bude diktátor rozdělovat půdu zemědělcům? Myslím, že sociální revoluce byla v případě Kuby na 100 procent úspěšná. Je tady však embargo USA. Kuba je již mnoho let ve válce. Jak chcete mít absolutně demokratickou svobodu. Jak se může stát vyvíjet, když válka pokračuje? Fidelovi Castrovi, což je mimochodem velká osobnost, klidně řeknu, když s něčím nesouhlasím, ale velmi dobře mu rozumím«.

Blokádu Kuby USA papež odsoudil. S potěšením přijal i pomoc Kuby prostřednictvím umožnění studia desetitisícům lékařů, navrácení nebo zlepšení zraku 2,2 milionům lidí s nízkými příjmy ,naučení číst a psát 5,8 milionů negramotných z jiných zemí. Přijal také zprávu o léčení více než 20 tisíc dětí z Černobylu. To zaznělo z úst Raula Castra při uvítacím projevu na letišti v Santiago de Cuba. O tom však naši novináři nemohou psát. Omlouvám je za to.

Jozef ŠTOFAN, předseda brněnské pobočky

Česko-kubánského přátelství

Facebook komentáře