Tento pán to řekl jasně a na plnou hubu! Souhlasit s ním může jen padouch, zrádce národa a debil!

Je sice pravda, že tento pán mluví (alespoň v to lze doufat) sám za sebe, jenže od reality a plánů USA to není zas až tak od věci. Nicméně, za tento názor by autor (z mého hlediska) měl obdržet pochvalu a kožený metál, neboť tak otevřeně, bez uzardění a bez váhání to (a mnohé jiné) ještě na „plnou hubu“ neřekl nikdo. Autor je Američan a proto je i schopen s drzostí a domýšlivostí sobě vlastní prohlásit,že by stálo za to vyzbrojit Ukrajinu a vyvolat válku s Ruskem i za cenu, že by se do války dostala celá Evropa. Což už je ovšem rčení na přesdržku! Mr.(pan) Judah volí mezi dvěma variantami, první je, že (USA, NATO a EU) vyzbrojí Ukrajinu a připraví ji tak k možné válce s Ruskem druhá, donutit Ukrajinu aby se vzdala Rusku (proč Rusku, když válku vedou Ukrajinci sami mezi sebou?).

Úvahy, které nemají žádný racionální základ, neboť jak dál pravdu dí „duchem osvícený“ Mr. Judah, za současného stavu armády Ukrajina válku nemůže vyhrát (proto ta varianta nutnosti jejího vyzbrojení). Je však typicky americky pokrytecké tvrdit, že Ukrajina patří jim (USA) a přitom ji neposkytnout prostředky na vedení války. „Západ by se měl tedy v důsledku těchto okolností k Ukrajině začít chovat čestně,“ prohlásil B.Judah. Dost silná a pokrytecká slova Američana vůči ukrajinské nule! Poměrně věrně a reálně však tento pán popisuje stav a situaci na Ukrajině včetně zklamaných ideí občanů Ukrajiny, když původně krásné revoluční sny o svobodě utápějí v šovinistické válečné hysterii. Mr. Judah také upozorňuje na skutečnost, že je možné, že v zemi definitivně převezmou otěže moci nacionalističtí extremisté a z Ukrajiny se stane neutěšené bojiště, taková evropská Sýrie či Bosna. V důsledku toho pak ztratí pevnou půdu pod nohama proevropští ukrajinští liberálové. Zde je nutné poopravit, že nejde o žádné liberály, ale mrzké, zkorumpované, nacionalisticky uvažující, podplacené či uplacené prozápadní rádoby politiky. Ti totiž k reálné státní a občanské politice nemají žádný vztah a pokud ano, tak pouze a jenom přes peníze a koryta!

Je jasné, že takový možný vývoj a scénář je pro USA, po všech těch letitých, usilovně proinvestovaných miliardách US dolarů do Ukrajiny, naprosto nepřijatelný. Proto, podle B. Judaha, pokud chtějí USA a spojenci dosáhnout svého cíle, tj. aby se Ukrajina stala členem EU a NATO, musí nutně vyslat Ukrajině vojenskou pomoc. Velmi pozoruhodné je rovněž Judahovo konstatování, že „Není sporu o tom, že takový krok bude riskantní“. Ovšem riskantní ne v duchu toho, jak to vidí pan Judah, ale v riziku, že případná Rusko-Ukrajinská

válka by nebyla pouze válka lokální, jak si zřejmě pan Judah představuje, ale válka světová, totálně zničující, devastující, protože není pochyb, že jak jedna tak i druhá strana by nutně použila jaderné zbraně. Mluvit o vítězi, stejně jako se zabývat dalšími úvahami je zbytečné, protože nebude nikoho, kdo by realizoval

Predukce, kterými nás oblažuje pan Judah, jsou smyšlené a nepodložené! Politici USA, EU a NATO hledají záminky a důvody, jak obviňovat Rusko z imperiálních a agresorských úmyslů. Je jen málo důkazů, které by byly relevantní a pokud jsou, pak mají ze strany Ruska svou váhu a opodstatněnost. Tu bohužel pánové neuznávají. Pan Judah však kromě výše uvedeného také říká, že „ … v případě vítězství Ruska nad Ukrajinou (a tedy i nad USA a EU) by to znamenalo možné jisté změny světového pořádku (na který si dosud USA jako světový policajt dělají výhradní právo), ztrátou výsadního postavení a vlivu na světové dění“. Mr. B. Judah však prozrazuje jedno z nejtajnějších tajemství, že (v případě vítězství Ruska) společně s Ukrajinou by kromě USA prohrálo i NATO, ideje evropské liberální demokracie by šly do kytek a skončilo by tím také ( konečně!!!) vedoucí postavení Spojených států ve světě. „Všechno toto bychom bezpochyby měli zvažovat ve chvíli, kdy se rozhodujeme mezi dvěma možnostmi, jak řešit současný rusko-ukrajinský konflikt," dodává stratég Judah.

Chce se věřit, že tyto myšlenkové pochody a názory jsou skutečně individuální, soukromé a myšleny pouze jako možné predukce, než realita. I když je to snad myšleno jako pouhá úvaha, není vyloučeno, že tuto úvahu lze považovat za „zbožné přání“ militantních washingtonských a pentagonských jestřábů, kdy šance, které se jim v podobě Ukrajiny naskýtají, by mohly být beze zbytku realizovány. Odhodlání, alespoň podle silných řečí americkým zájmům a plánům nadbíhajících politiků států EU tomu do jisté míry nasvědčuje. Tlak na další a účinnější sankce jsou jenom zkušebním kamenem, čemu až je Putin a Rusko odolávat. Není pochyb, že o nějakých ústupcích ze strany Putina či Ruska nelze uvažovat, nebo na ně spoléhat. Přesto, navzdory všem dosavadním protiruským aktivitám, je V. Putin ochoten pomoci při řešení situace na Ukrajině (hmotně i finančně), což je dost velké gesto ve srovnání se všemi nekorektními útoky na jeho osobu a Rusko samotné.

Co je však dost podstatné, že ochota některých (pouze některých) politiků k urychlenému vstupu Ukrajiny do EU, resp. připojení se členstvím do NATO, není příliš velká , ale spíše zdrženlivá a to i ze strany premiérky Merkelové. Zda je či bude takové „racionální myšlení“ úspěšné a naruší to jednotu snahy některých radikálních politiků při stupňování sankcí proti Rusku, je ovšem otázka. Důvod je jasný: i zde peníze a vliv (a samozřejmě uznání) jsou vždy až v první řadě. Čest a svědomí? Za to tam placeni nejsou!

Shrneme-li vyřečené myšlenky, názory, úvahy, ale i doporučení nebo výzvy ze strany pana Bena Judaha vychází nám, že tím byla poodhrnuta rouška veřejného tajemství o „(ne) mírových“ úmyslech, plánech a strategii Spojených států, které diktují světu, resp. státům jejich vnitřní existenci. Je to důkaz, jak se prolíná politika a zájmy USA versus Evropská unie spolu s plány NATO, jak hodně je (bůhví proč) EU pod vlivem a na USA závislá, jak se snaží jejich zájmy (díky usilovnému řiťolezectví, např. Zaorálka, Schwarzenberga a dalších) jejich úmysly prosazovat. Nahota úmyslů USA, kterou B. Judah odkryl by měla, zdůrazňuji „měla“ otevřít oči a zavřít ústa politikům, kteří slepě, oddaně a uboze loajálně plnili požadavky těch nad nimi, aniž by věděli, zač je toho loket. Poté, co USA zmínil Mr. B. Judah by se snad již politici mohli, zdůrazňuji „mohli“ z tohoto blouznění probrat a zamyslet se, zda je lepší být

chudší a žít, nebo chtít být bohatý a umřít! Protože asi taková je americká, potažmo západo- evropská politická perspektiva, nic víc, nic méně! Pro uklidnění pánům politikům: změnit myšlení zas tolik nebolí, ale má smysl, což je to hlavní, jen chtít!

Zdroj: Parlamentnílisty.cz