Skutečně stouplo české hospodářství o 500%?

Docela dobře se to čte a bylo by dobře, kdyby tomu tak bylo, ale otázka je, zda tomu také lze alespoň z 50% věřit. Tento ekonomický úspěch, jakkoliv vypadá velmi uspokojivě, však může být spíše jedna stránka věci, protože faktický, resp. reálný stav české ekonomiky tomu nějak nenasvědčuje. Především, jako by od r. 1989 naše ekonomika nevykazovala nic jiného, než samé pozitivní výsledky a kladná čísla. Tomu přece nelze věřit když víme, jakými nevýhodnými prodeji, restitucemi, úpadky, bankroty, krádežemi a podvody prošlo české hospodářství, jak bylo naše národní hospodářství těžce poškozené tím, že byly vyvedeny ukradené stamiliardy na zahraniční konta, účty převáděny do daňových rájů, zahraniční investoři danili (a daní) své zisky ne v ČR, ale doma atd. Důsledky šedé ekonomiky nejsou rovněž zanedbatelné.

Kromě toho nás (a nejenom nás)pokud si ještě pamatuji, v r. 2008 postihla celosvětová krize, která hluboce zasáhla do výkonu a stavu ekonomiky. Vznik kmotrovské mafie, činnost lobbyistů a především všudy přítomná nezákonná korupce v posledních deseti letech, svým dílem totálně poškodila efektivnost české ekonomiky. Notabene, sama existence nevyrovnaného státního rozpočtu s dlouholetým deficitem v řádu stamiliard korun, nedávají tomuto „skvělému úspěchu českého hospodářství“ zas až tak skvělý punc reality. Nejsem ekonom, ani se nevyznám v ekonomické statistice, ale něco mi napovídá, že takto vyjádřený pozitivní posun ve výsledcích českého hospodářství, je pojat jen z jistého pohledu či spíše odhadu, resp. není zcela objektivní a vyčerpávající ve všech složkách ekonomiky, které mohou tento „vysoce efektivní“

výsledek ovlivnit. Státní dluh 1,8 bilionu korun jako by neexistoval, notabene, když každou vteřinou, minutou, hodinou roste a roste.

Lze pochopit ukazatele, které jsou v článku zmiňovány, přesto se tyto čísla nezdají komplexní, úplná a relevantní. Pokud by čtenář bez hlubšího zamyšlení měl vzít v potaz tyto výsledky a věřit jim, musel by se domnívat, že žijeme v ráji, že jsme překonali (byly-li vůbec nějaké) všechny potíže přechodu od socialistické plánované ekonomiky k ekonomice kapitalistické, tj. volného trhu, že neexistují žádné seriozní nedostatky a problémy v naší ekonomice a celém národním hospodářství, zkrátka, jako bychom přechod z totalitního režimu do režimu demokratického přešli bez větších problémů a nedostatků, které socialistická ekonomika údajně v sobě skrývala.

Je sice pravda, že životní úroveň v ČR se podstatně zvýšila, že vybavenost domácností je nesrovnatelně větší, že se investovalo do výstavby rodinných, že jezdí tisíce nových aut, jenže to vše je z velké části realizováno na bázi dluhu. Zadluženost domácností činí více jak 1,2 bilionu korun. To jsou z jedné části pozitiva, z druhé části negativa, která rovněž nemohou vykazovat údajný výsledek, že bychom se měli mít pětkrát lépe než před rokem 1990.

Jestliže se v uvedeném hodnocení uvádí samá pozitiva, červené čísla a klady, pak lze těžko chápat existenci armády s pětiset tisíci nezaměstnaných, desítky tisíc bezdomovců, tisíce exekučně postižených občanů, desetitisíce zkrachovalých firem, tisíce osobních bankrotů atd. atd. Zdá se, že tyto fakta nejsou ve výsledcích uplatněny či zohledněny. Nechci nikomu ubližovat, ale nabízí se otázka, zda tato analýza a její výsledky není zhotovena na politickou objednávku, protože z mého laického ohledu jsou výsledky příliš růžové a voňavé! Pravda, mohu se mýlit, nejsem ekonom ani statistik, tato oblast je pro mne „španělská vesnice“, nicméně i jako laikovi, který ještě má nějaké kapacity svého mozku, se nad těmito výsledky musí nutně pozastavit a popřemýšlet, protože předkládaný ekonomický efekt se zdá být ne-li podezřelý, pak hodně nepravděpodobný. Jak se říká, „Není všechno zlaté, co se třpytí“! A tento třpyt může být jen falešné, zavádějící a omamující pozlátko.