Schwarzenberg za 5, Zaorálek za 4. Na lepší to v OVM nebylo.

Na otázku V. Moravce, jaký pravděpodobný scénář vidí k udržení příměří na bojišti východní Ukrajiny bojujícími stranami, do morku kostí zapřisáhlý rusofob Schwarzenberg odpověděl: „Musíme vycházet z velmi prosté skutečnosti. Vladimír Vladimirovič Putin neuznává Ukrajince jako národ, pro něho jsou Ukrajinci pouze část ruského národa a proto nemají nárok na samostatný stát a samostatně se politicky rozhodovat! Z toho musíme vycházet! Proto se postupně snažil stabilitu Ukrajinu narušovat, napřed hospodářsky, např. zvyšování cen ropy a plynu atd., prostě to co dělal proti Ukrajině by nevydrželo nejsilnější hospodářství …!“ To je přece pomluva a lež, která nemá obdoby! Pan Moravec to přešel, jako by ani Schwarzenberg nic neřekl. Myslím, že na to měl nějak reagovat. Nereagoval.

Domnívám se, resp. jsem přesvědčen, že pan Schwarzenberg, zřejmě s vědomím svého titulu, ega a postavení ve světě, zvláště u svých amerických přátel, si může dovolit neomaleně, beztrestně lhát, pomlouvat, obviňovat a zpochybňovat jednání a činy V. Putina, prezidenta RF. Jakkoliv má nárok na své názory, se kterými ovšem nemusí jiní souhlasit, se však v OVM prezentuje nikoliv jako soukromá osoba, ale jako předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Znamená to, že tímto a podobnými projevy vyjadřuje oficiální postoj představitelů české politické scény proti které, kromě poslanců KSČM a hnutí Úsvit, nikdo oficiálně nevznáší protest. Ani L. Zaorálek, jako jeho spolu besedující a současný ministr zahraničních věcí ČR se výrazně proti tomuto, neomalenému veřejně vyslovenému pomlouvačného názoru nehradil, natož aby s ním nesouhlasil. Vrána vráně…

K. Schwarzenberg, politicky i životem již značně opotřebovaný, unavený, nicméně stále mocensky myslící, je ve své podstatě ideologicky, ekonomicky, svým aristokratickým původem, vírou a osobním zaměřením zcela oddán západní ideologii a politice. Z logiky věci tedy vyplývá, že ani náznakem nemůže mít pozitivní vztah k Rusku, ruskému národu (i když to pokrytecky říká) a to jak z důvodů vleklé ideologické historie od dob svržení (a zabití) cara (aristokrata), VŘSR, stalinského režimu a v neposlední řadě okupace vojsky (ne toliko sovětskými, ale Varšavské smlouvy) v r. 1968. Osobně bych mu to neměl za zlé, také nemám a ani nemusím mít všechny „rád“ (třeba zrovna jeho), mít k nim pozitivní vztah, resp. je mít nutně za přátele. Znovu však opakuji, že v případě K. Schwarzenberga jde o názory a stanoviska politika, veřejného činitele, osobnosti ve velmi důležité politické funkci vrcholného orgánu a že by si tedy neměl dovolit vyjadřovat své osobní názory, byť je s nimi loajálně (řiťolezecky) ztotožněna řada spolustraníků jeho strany TOP 09, možná i politiků jiných stran, ale nedomnívám se, že tím vyslovuje názor většiny občanů České republiky.

Politická reprezentace, jakkoliv toto psané, zákonem dané pravidlo zásadně nerespektuje, resp. vyloženě ignoruje (poslanci jsou zástupci občanů vykonávají jejich vůli prostřednictvím do funkce zvoleného funkce poslance), by měla především vycházet z veřejného mínění a názorů občanů a tyto prezentovat jako oficiální názory a stanovisko politické reprezentace státu. Nebudu sám vyslovím-li přesvědčení, že s „bláboly, žvásty a bludy“ Schwarzenberga nesouhlasí většina občanů ČR. Tato slova se však mohou dostat (jakože se i dostanou) do zahraničních medií, kde zanechají dojem ve smyslu souhlasného názoru a postoje jako celku, tedy české veřejnosti, za které tento politik, předseda zahraničního výboru PS mluví. Ten dojem bude nejen pro nás občany nepříznivý a nepříjemný, ale i kontroverzní, protože opak je pravdou, o čemž však pan Schwarzenberg, žijící svým vlastním politickým životem nemá ani tušení.

Je tragedií pro Českou republiku, český národ a občany, že nás v politice, zvláště v posledních letech, reprezentuje člověk s tak zásadně rozdílnými, ne-li nebezpečnými postoji, názory a činy. Už Schwarzenbergův původ, jakkoliv nic proti němu nemám, pokud by žil a pracoval mimo ČR, je na české podmínky více jak nepatřičný. Z něj totiž vyplývá i jeho, možno říci všeobecná prozápadní (americká) orientace, která významně odporuje nejen jím proklamovanému českému vlastenectví, ale i samotnému evropanství. Jeho evidentní odtaživý postoj k slovanství (sám původem Němec), historických a dějepisných faktických událostí, česko-ruských resp. sovětských vztahů, založených na vděku za osvobození republiky od fašismu, dlouhodobých přátelských, významných hospodářských, kulturních a jiných vztahů by nemělo být součástí všeobecné mezinárodní politiky, kterou vláda v neohraničené formě uplatňuje. Přesto, že dnešní vláda je (na štěstí) už není zcela pod vlivem Schwarzenbergovy protiruské doktríny z titulu jeho funkce předsedy zahraničního výboru PS, je řada politiků Schwarzenbergovým postojem a názory více než je zdrávo, ovlivněna. Jen poznámka na okraj: prozřetelností osudu je pro občany i společnost je nesmírným štěstím ,že Karel Schwarzenberg nebyl zvolen prezidentem České republiky. Pravda, tuto skutečnost dost těžce nesla poměrně velká část občanů, zvláště z řad umělecké, kulturní a jiné inteligence a mladých lidí, kteří všichni podlehli opojnému mámení populisty, proamerického patriota a falešného vlastence, křesťana a knížete Karla Schwarzenberga v jeho předvolebním souboji s dalšími kandidáty.

Abych neopomněl, musím rovněž zmínit vystoupení ministra zahraniční L. Zaorálka, který rovněž v poměrně silné ukrajinsko-ruské auforii nebyl schopen odpovědět V. Moravcovi na otázku, zda prostřednictvím NATO nebo jiných zdrojů existují věrohodné důkazy o tom, že bojové akce, dodávky zbraní, munice, a jiné aktivity bojujících „separatistů“ jsou řízeny Moskvou, resp. Kremlem a Putinem. Sáhodlouhé vysvětlování funkce zpravodajských služeb NATO a členských států dlouho nedávala V. Moravcovi žádnou relevantní odpověď, do které byl nakonec L. Zaorálek dotlačen aby odpověděl, že by se podepsal pod to, že akce jsou Kremlem řízeny. Ačkoliv pro to nemá jediný relevantní důkaz nebo argument, místo aby se diplomaticky vyhnul přímé irelevantní odpovědi, dal hlavu na špalek a učinil takové ničím nedoložené prohlášení. Pan Zaorálek dělal dojem, že se v problematice vyzná, avšak více se v ní motal než orientoval. Jedno však z jeho postojů bylo jasné a sice, že jakkoliv se přiklání k Sobotkovým názorům na stupňované a separované sankce vůči Rusku, názor, že Rusko protiprávně anexovalo Krym, že podporuje boje v Luhansku a Doněcku zastává i nadále. To není nic, čím bychom měli být nadšeni zvláště, očekáváme-li následky sankcí proti Rusku.