Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Informace, která by neměla být nespokojenému občanu lhostejná, aneb jak nespokojený občan může (či by mohl) být prospěšný všem, především sám sobě!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

 

  • Baa_1
Chápu, že ne každý občan pozorně, tím méně denně, sleduje politiku a události, které s ní souvisejí. Tomu odpovídá jejich informovanost. Jsou však i takoví občané, kteří politiku a dění ve státě pravidelně sledují a berou to docela vážněl. U nich je pak informovanost mnohem větší. A přesto lze říci, že nedostatečná.

 

     Ti občané, kteří politiku sledují jen okrajově a informace pak získávají více méně cestou agentury JPP (jedna paní povídala) se sice dozví, že vláda hodlá např. krátit mzdy státním zaměstnancům (ne každý však už ví, o kolik procent), že elektrická energie bude zdražená (rovněž neví, o kolik procent), že se mají do konce roku vyměnit řidičské průkazy (ne každý ví, o jaké ŘP jde) a tak je možno pokračovat. Na konkrétní čísla si musí počkat, s čím však nečekají, jak jinak, je opodstatněná kritika vlády a politiků vůbec. A nadávají, láteří, hudrají, zkrátka jsou nasr..., ale to je tak asi všechno.

     Druhá skupina občanů, která se o politiku a dění ve státě zajímá pravidelně  nebo častěji pak má informací přehršel. A dokonce podstatně přesnějších, fundovanějších a věrohodnějších. Z nich si pak činí názory, závěry (nikoliv analýzy), dedukují různé varianty a možnosti dalšího vývoje, činí předpoklady, co by jak by, kdyby... a tím to také končí.

     Pravda, je tu ještě jedna skupina občanů. Neliší se ničím od občanů, výše uvedených skupin a přesto je rozdíl mezi nimi markantní. Nejenže politiku a dění ve státě sledují mnohem intenzivněji, nejenže pak mají mnohem více informací, ale co hlavní, nad těmito skutečnostmi přemýšlejí. Nesmiřují se pouze konstatováním, že všechno stojí za ho..., ale hledají a nacházejí způsoby, jak to řešit. S vědomím, že je to, jak se říká „běh na dlouhou trať", někdo je má i za blázny, fantasty, utopisty. Tito občané se ale nevzdávají, protože nejsou lhostejní k tomu, co se ve státě děje, co je čeká a co je (pokud se tomu nepostaví) nemine. A nejen na sebe myslí, oni především myslí na své děti, vnoučata a na ty „světlé" zítřky s petrolejkou, suchým chlebem na stole, s veselými nemocnými dětmi a starými prarodiči, kteří ve svých sedmdesáti letech plni svěžesti končí svůj pracovní aktivní život, věnovaný tomuto státu a jejím chlebodárcům. Tito občané myslí ale i na ostatní, protože vědí, že se to týká všech. Tedy s výjimkou těch na druhé straně barikády, tj. politiků, megamilionářů, korupčníků, lichvářů (bankéřů), lobbyistů, zlodějů a podvodníků apod.

     Těch aktivních není  mnoho, lze říci tak několik tisíc, snad dva, tři, čtyři tisíce, ale to není důležité. Tito lidé jsou aktivní, iniciativní, činní nebo jinak snaživí, mají konkrétní představy a cíle. Reálné a potřebné cíle, bez nichž bychom se my občané,  ve své převažující většině, mohli brzy stát otroky následkům vlastního nezodpovědného přístupu k dnešním problémům, ale co horší, i otroky těch mocných. Ano, i takové mohou být výsledky práce občanů při budování „klíči" vyzvoněného kapitalismu v demokratickém státě (s globálním trendem). Proto se sdružují v různých skupinách  hnutí, aktivit a iniciativ, kde se každý ve své oblasti snaží hledat řešení a realizovat své cíle. Takových skupin jsou desítky, ke škodě všech a hlavně občanů, nejsou tyto skupiny (až na výjimky) koordinovaně řízené na úrovni spolupráce. To je nedostatek, vyplývající z faktu, že člověk je stále jen tvor nedokonalý, tedy tvor chybující.Dosti však těch chmurných představ, ale bohužel i skutečností.

     Jestliže jsem zmínil jisté zanedbávání občanů v péči o své blaho, resp. o blaho svých blízkých v důsledku nezájmu o své či jejich vlastní občanské záležitosti neznamená, že to nelze napravit. Ani zde však nelze nikoho k ničemu nutit a zůstává na každém občanovi, jak se nabídnuté možnosti zhostí, což bude otázka i jeho svědomí.

     Víme, že s politikou koaliční vlády není spokojena jen opozice, ale velká řada občanů v různých profesích a oborech lidské činnosti. Dostatečný důkaz o tom podali občané svou účastí na stávce 8.12.2010 o které nelze tvrdit, že byla první a poslední.

Víme také, že my občané, jsme v nedávných volbách (stejně jako v těch předchozích) dali své hlasy lidem, kterým jsme dali rovněž důvěru, že budou konat v zájmu občanů. Víme rovněž, že v zájmu občanů nekonají a konat nebudou. Co víme rovněž je to, že vláda a parlament zcela arogantně ignoruje požadavky a potřeby občanů, že politici konají ve svém zájmu a ve svůj prospěch ( viz poslední případ ministra Drobila, dříve náměstka Bartáka, ještě dříve premiéra Topolánka, Kalouska atd.). Víme toho mnoho, co je špatné a jsou mezi námi občané, resp. skupiny, kteří vědí, jak se tomu postavit.

     Neřeknu nic nového a přesto věřím, že mnohým tato tři slova mnoho neřeknou: spravedlivé obecné referendum. Tři slova, která mohou jako kouzelným proutkem změnit mnohé. Co hlavní je, že budou moci rozhodovat spolu s politiky, resp. politici budou muset respektovat vůli občanů, vyjádřenou jak v peticích, tak v rozhodování v obecném (celostátním) referendu.

     Jednou z mnoha činných a aktivních skupin je i INICIATIVA ZA SPRAVEDLIVÉ REFERENDUM, která iniciuje uzákonění obecného referenda. V těchto dnech, po dokončení všech potřebných prací na této iniciativě, předstupuje před občany po celé republice (v rámci současných kontaktních možností) s VÝZVOU  K UZÁKONĚNÍ SPRAVEDLIVÉHO OBECNÉHO REFERENDA.

      Vzhledem k finanční náročnosti propagace v mainstreamových médiích (občané, zapojení v této Iniciativě jsou dobrovolníci z řad běžných občanů) se tak nabízí pouze možnost upozornění občanů na tuto akci touto cestou, více seznámit se pak lze na internetových stránkách

                                          www.spravedlivereferendum.cz

     K této iniciativě nutno poznamenat, že s podobným návrhem přišla do parlamentu i ČSSD, její návrh však nebyl přijat. Snad je to i dobře, neboť návrh sociálních demokratů nesplňuje podmínky potřeb občanů, které by jinak, v případě přijetí návrhu, ne zcela dostatečně preferovaly potřeby a zájmy občanů.

     Říká se, že „není tak zle, aby nemohlo být hůře". Je pravda, že „zatím" není tak zle, ale už méně nereálná je ta budoucnost, tedy, že bude hůře. Chceme-li tomu, vážení občané předejít, podpořte svým podpisem Výzvu k uzákonění spravedlivého obecného referenda. Čím dříve a více podpisů na  Výzvě bude, tím dříve se lze domáhat našeho občanského práva. Jak je v Ústavě České republiky uvedeno:

My, občané České republiky..." Ústava ČR definuje  jako „... zdroj veškeré státní moci...". Moc a právo na řízení tohoto „demokratického" státu jsou nám trvale odpírány. Jak dlouho ještě, vážení občané?

 

Jiří  B a ť a, člen IzaSOR

18.12.2010

Facebook komentáře