Imigrandský guláš s bruselskými ingrediencemi. Nebo naopak?

Bylo by zajímavé znát jak od samotného ministra, tak od tvůrců (autorů) norem či předpisů pro „zacházení s uprchlíky“, ale starat se o ně a zacházet s nimi jako s přáteli, vítanými cizinci a turisty, ubytovávat je na potřebné úrovni (třeba v hotelích či rekreačních zařízeních), by bylo naprosto nereálné. Asi není od věci připomenout všem kritikům, kterým se zdá zacházení s těmito uprchlíky nehumánní a bez potřebné sociální úrovně, že tito uprchlíci se nacházejí v jistém situaci, která je staví do role bezdomovců, role, kte rou si sami zvolili, byť k tomu (ne všichni) měli své opodstatněné důvody.

Pokud uprchlíci strávili řadů dnů v možno říci těžkých, velmi špatných a svízelných podmínkách (plavení se po moři, desítky kilometrové chůze, často v těžkém terénu za různého počasí, nocování pod širým nebem, chlad, déšť, nedostatečná osobní hygiena atd.), pak by měli být vděčni za střechu nad hlavou, postele, přikrývky, teplo, vodu, stravu a možnost hygieny a ne si stěžovat na špatné zacházení jenom proto, že jsou provizorně ubytování např. v bývalých věznicích nebo ne zcela vyhovujících ubytovacích zařízeních (kasárny apod. Stížnosti na „úroveň“ ubytování, dlouhé vyřizování formalit mohou pocházet, jak pan ministr Pelikán konstatoval, od chytrých lidí, neboť mezi imigranty se (prý) převážně nacházejí učitelé, lékaři, inženýři apod. (že by až tak?) Ministr spravedlnosti proto předpokládá, že kvůli zadržování na neúměrně dlouhou dobu budou někteří uprchlíci podávat na Českou republiku žaloby (což budou další peníze z kapes daňových poplatníků!).

Zásadní problémy jsou nikoliv v naší imigrační a azylové politice, ale v samé podstatě evropských zásad pro řešení této agendy, stanovené (a potažmo kritizující) lidmi z EU. Byrokratické hlediska a problémy si EU a někteří lidumilové umí (buzerací) ohlídat, nicméně stanovený proces vyřizování formalit u stovek či deseti tisíců uprchlíků je naprosto nedomyšlený. Pokud je kritizován pomalý proces vyřizování všech potřebných formalit, bylo by asi dobré přizvat tyto „moudré hlavy“ na výpomoc, aby měli osobní zku&scaron ;enost, jak se formality s uprchlíky řeší. Je sice pravda, že v Německu uprchlíky odbavují rychleji, ale tam je většina z nich předurčena k obdržení azylu. On je totiž problém s těmi, kteří azyl nedostanou, protože ani Německo neví, kam (do které země) je „udat“. Proto byly vymyšleny kvóty, aby Německo mohlo tento „odpad“ přeposlat (z vůle EU) do jiného státu, např. ČR.

České úřady stojí rovněž před problémem, kam s imigranty, kteří v Česku nechtějí zůstat a ponejvíce chtějí do Německa,(případně do Velké Británie), přičemž Německo má „přeimigrantováno“ a přijímat je od sousedních států (na oko) odmítá. Je tedy paradoxní a totálně nesmyslné, že Česko je povinováno přijmout jistý počet imigrantů, přičemž tito imigranti v ČR zůstat nechtějí, do Německa, kam by nejraději je zřejmě nevezmou a jiné členské státy (včetně Anglie) se rovněž zdráhají je přijímat, protože i ony mají stanoveny nějaké kvóty! Nemluvě o tom, že imigranti ani do těchto států (s výjimkou Velké Británie) sami odejít nechtějí.

„Přelaskavá“ frau Merkelová to značně přepískla, nemá však odvahu se k tomuto faux pas přiznat. Naopak, snad pro nesmírný tlak z USA, hodlá přijímat další imigranty přesto, že se němečtí občané, představitelé veřejné správy, měst a obcí brání a odmítají další imigranty do svých regionů přijímat. Přes všechny tyto peripetie se však nabízí jedno ideální řešení a sice, že by mudrci z EU a RE dali k dispozici své sídla, tedy budovy a paláce v Bruselu a Štrasburgu, kde by bylo možno ubytovat snad i několik tisíc imigrantů a ať se st arají. A bylo by vymalováno. Chtěli imigranty, mají je mít. Členským zemím, kterým bruselští idioti nařídili nesmyslné kvóty se tím značně ulehčí a budou se moci věnovat potřebám svých občanů (kéž by tomu tak bylo!).

Jiří B a ť a , 4. října 2015