Filozof Kroupa a socioložka Šiklová, něco jako Mach a Šebestová, ale v seniorském (senilním) věku.

Pan Kroupa po cca pětadvaceti letech přišel dokonce k názoru, že by nemohl pobývat s M. Zemanem v jedné místnosti navzdory tomu, že byli kdysi blízcí přátelé. Má prý k tomu své subjektivní důvody. V rozhovoru pro Svobodné fórum Pavla Šafra sdělil, že prezidenta Miloše Zemana změnily alkohol a jeho suita s komunistickou minulostí a i díky nim prý nastává období hrubiánů a oligarchů. I v tomto případě pan Kroupa fabuluje, protože požívání alkoholu nemůže mít takové následky, jak o nich pan Kroupa a jiní (paní Šiklová) mluví. Pokud ano, jak to, že tuto jistě nezanedbatelnou vadu nikdo nikdy nevyčetl blahořečenému Václavu Havlovi, který byl mnohem „výkonnější“ alkoholik, než M. Zeman.

Hrubost do politiky rovněž nevnesl M. Zeman, protože to bylo již v době vlády premiéra Topolánka, kdy byly prvně používány hrubé výrazy, ale i hrubé chování a projevy politiků, které byly již hodně na hraně zákona (vystrčený prostředník a pod.). Oligarchy si pan Kroupa (zřejmě ve snaze být originální a dnešní) plete s „kmotry“, kteří u nás de facto zastávali (a zastávají) roli oligarchů, i když se už pomalu vžívá pojmenování bohatých osobností coby oligarchové. Ale to panu filozof Kroupa jaksi uniká.

Pozornost však zaslouží Kroupova zmínka o Zemanově příklonu k Rusku. Za ten prý nemůže alkohol, ale skutečnost, že se obklopil spolupracovníky s komunistickou minulostí, kteří mají vazby na Rusko a pečují především o své obchodní zájmy. V devadesátých letech minulého století by prý nebylo myslitelné, aby český politik tak úzce spolupracoval s někdejšími komunistickými funkcionáři. Pan filozof asi ztrácí paměť, nebo se záměrně vyhýbá jistým skutečnostem když zcela opomíjí, že to byl právě Václav Havel, kdo „velmi úzce (a vypočítavě) spolupracoval“ ne s „nějakými“ někdejšími komunistickými funkcionáři, ale přímo s členy ÚV KSČ s cílem, aby podpořili jeho zvolení prezidentem, aby pak na oplátku jmenoval Mariána Čalfu premiérem! Jsem o dost starší pana Kroupy, ale takové „nepodstatné maličkosti“ si ještě pamatuji. Na druhé straně není divu, že se vyjadřuje jak se vyjadřuje, už samotný fakt, že se zúčastnil exhibičního rozhovoru pro (poněkud pochybné) Svobodné fórum Pavla Šafra ve společnosti K. Schwarzenberga napovídá, jak by asi měl filozof Kroupa tendenčně mluvit (a také mluvil).

Jeho jízlivá poznámka, že se obklopil spolupracovníky s komunistickou minulostí, kteří mají vazby na Rusko a pečují především o své obchodní zájmy, je buďto čirá závist, nebo hodně smutné zjištění, že akceptuje a podporuje bojkot a sankce, které byly proti Rusku vyvolány a že (vysokoškolsky vzdělanému) vůbec nedochází, že se bez Ruska neobejdou ani USA, Německo nebo Francie, natož Česká republika. A jestli pan Kroupa hovoří o Zemanově podpoře obchodních zájmů, není vůbec rozhoduj&ia cute;cí, jestli jde o bývalé komunistické spolupracovníky nebo ne, protože dnes s Ruskem obchodují nebo by obchodovat chtěli všichni, kteří chtějí podnikat a být úspěšní. Jenže nesmyslné sankce jim v tom brání.

Pan filozof Kroupa vidí základní problém už kdesi v minulosti, když se po sametové revoluci nepodařilo ze soudů a dalších institucionálních struktur vytlačit lidi spjaté s komunistickou minulostí. Podle jeho názoru se nám to dnes bohužel vrací jako bumerang. Bumerang, který prý hodil do světa Václav Klaus, když ještě v roli premiéra odmítal takovýmto způsobem lidi rozlišovat. Ani v tomto případě pan Kroupa nemá pravdu a snaží se podstatu věci naprosto degradovat. Není pochyb, že V. Klaus, coby premiér, měl podstatný vliv na politický a ekonomický vývoj, stejně jako nelze upřít jeho hlavní podíl na miliardových rozkrádání, podvodech, tunelech v rámci privatizace a jiných nepochopitelných činech (církevní restituce, amnestie atd.).

Nicméně zmínku o Klausem hozeném bumerangu nelze považovat za relevantní. Pan Kroupa opět, zřejmě záměrně, nezmiňuje a opomíjí roli Václava Havla, který opilý (nejen) slávou a zištnou podporou „přátel“ z USA pustil republice žilou svým neodpovědným svobodomyslným, nezodpovědným jednáním, svými lživými řečmi a hlavně neskrývanou přítulností „nejen“ k americkému dolaru. Není jednoduché ve stručnosti popsat to, co se pan Kroupa snaží hodit na Václava Klause. Chce-li pan Kroupa být ve svých názorech alespoň trochu věrohodný, měl by být více objektivní a neměl by na historické momenty, v nichž hlavní roli exceloval V. Havel zapomínat zvláště, je-li filozof. Neobjektivní a zamlžovací taktikou totiž sotva změní skutečný stav věcí a svými pokryteckými výroky především ubližuje sám sobě. Zmínka o socioložce paní Šiklové není náhodná, protože její rétorika je v mnohém velmi podobná, ne-li shodná s rétorikou filozofa pana Kroupy.

Jiří B a ť a , 16. prosince 2015