Dilema: Islám v Česku - ano nebo ne?

Jiná věc je, pokud se islám tendenčně prosazuje v ideologickém duchu Proroka Mohameda, kterého fanatici a radikálové prezentují jako jediného Boha pro všechny lidi na celém světě, kterému by se měl celý svět kořit a jako jediného jej uznávat. Toho zneužívají jistí radikálové a islámští fanatici, kteří z islámu vytvořili islamismus, který povýšili na tzv. náboženskou politiku a např. v našich podmínkách hlasají naprosto nepřijatelné téze a požadavky, kterými vyvolávají krajní nesouhlas a odpor občanů ČR vůči islámu jako takovému.

Přijetí 15 rodin imigrantů z řad syrských muslimských rodin v počtu cca 60-70 lidí jak humánní gesto samo o sobě neznamená pro ČR nějaké velké nebezpečí. Není ovšem vyloučeno, že k těmto rodinám nebudou časem přibývat jejich příbuzní a muslimská komunita se bude postupně rozrůstat. Neznamená to však, že komunita o síle 100 či 200 muslimů nutně vyvolá v ČR nějaký nežadoucí incident. Je tu však jiný a vážný problém a tím je existence nevelké skupiny muslimů v ČR, z nichž se prezentují fanatici a radikálové ve formaci Sharia for Czechia (Šaríja pro Českou republiku, www.sharia4czechia.com) a již nyní se nechávají slyšet se svými, pro české občany naprosto nepřijatelnými, požadavky.Tady nezbývá, než tyto extrémistické výpady a požadavky tvrdě odmítat a maximálně jim čelit.

V souvislosti s imigrací zmíněných 15 muslimských rodin a v budoucnu možná i dalších muslimů do ČR (s největší pravděpodobností praktikujících islám), by nebylo od věci stanovit takové legislativní opatření, které by upravovaly podmínky pro jejich pobyt v ČR. V těchto podmínkách by měly být zcela jednoznačně stanoveny podmínky, za kterých mohou v ČR pobývat a žít a které by v případě jejich nedodržování či porušení vedly kromě věznění i k trvalému vyhoštění z ČR. V něm by mimo jiné mělo být i to, že praktikování islámu musí být prováděno výlučně v soukromí a to tak, aby nenarušovalo běžný život majoritní komunitě a že nebudou brány na zřetel ani povolovány požadavky na výstavbu mešit a jiných islámských kultovních zařízení. Tento dokument by byl imigrujícím muslimům předkládán k podpisu jako součást formalit v rámci přijímacích řízení povolovacího řízení pro pobyt v ČR. Za tímto účelem by měla vláda ČR navrhnout a předložit speciální zákon nebo právní normu o přijímání imigrantů ze zemí, kde je praktikován islám a odkud reálně hrozí nejen šíření islamismu, ale i předpoklad možného výskytu teroristických akcí, vyvolaných odporem nebo nesouhlasem domácích obyvatel k nežádoucímu vynucování respektu a praktik islámu, případně odporu občanů k islámu a odmítání k němu konvertovat. Podle dosud známých projevů islamistických radikálů v ČR nejsou tyto možnosti zcela vyloučeny, spíše je však s nemalou obezřetností očekávat a tedy s nimi počítat.

S existencí islámu a jeho radikalizací, která je však svým způsobem protichůdná ideologii kázání či učení Proroka Mohameda, se pojí i existence nedávno vzniklého (de facto virtuálního) Islámského státu. Ten ovšem není tím, za co se vydává a za co by jej bylo možné jako státní útvar považovat a IS zůstáva pouze dobře řízenou zločineckou, resp. teroristickou organizací, podporovanou nejen bohatými šejky Saúdské arábie. Nakolik je IS nebezpečný (či jako organizace nebezpečná), je dostatečně známo. To evokuje řadu jak našich, tak i mnoha lidí v zemích Evropy ke spojování Islámského státu (IS) s islámským náboženstvím, praktikovaným řadovými muslimy a vyvolává pocit možného ohrožení z jejich strany a celkem logicky i odpor jak vůči přistěhovalcům, tak islámu jako takovému. Nikdo si totiž neodváží odhadnout, čeho je nebo není IS schopen, pokud jde o jejich zájmy. Nedávné popravy několika rukojmí je dostatečným svědectvím jejich zjevné „mírumilovnosti“ k lidem jiného náboženského vyznání i bezvěrcům.

Je však jisté, že jen pro odpor proti islámu svou činnost IS nevyvíjí. Boj proti odpůrcům islámu a tedy proti jedinému Bohu Alláhovi je jen záminka, pravá příčina tkví jednak v nespoutaném teroru, ale také v touze po bohatství, které získávají (nebo o to usilují) dobýváním území států mimo jiné bohatých na naftu, která je zdrojem bohatství dnes arabských šejků, zítra možná i těch nejradikálnější islamistů z IS. Islamistický stát je nebezpečný nejen v hranicích jeho současného působení, ale především pro Evropu, protože prostřednictvím radikálů a fanatiků v Evropě má IS zřejmě (zatím latentně) v úmysli si podmanit i evropský kontinet. K pomyslnému získání bohatství v ropě, bude potřebovat i odbyt a ten se mj. naskýtá i v Evropě. Při zvážení všech okolností nebudeme daleko od pravdy, že tato teroristická organizace (IS) je iniciována a podporována i samotnými USA, které mají eminentní zájem obrátit ekonomickou závislost evropských států z východu (Rusko) směrem na západ (USA). Všechno nasvědčuje tomu, že existence IS je dílo i USA! Nebo se mýlím?

Ze strany některých „uvědomělých“ lidí je voláno po toleranci, humanismu a solidaritě. Osobně nejsem proti, dokonce jsem schopen tolerance v té míře, že bych souhlasil s omezeným počtem imigrantů ze Sýrie (případně odjinud) do ČR, což ovšem neznamená, že se budeme tolerancí a solidárností rozplývat. Dodnes činíme domácím Romům pomyšlení, se kterými máme nejen přehršel nedobrých zkušností a nemálo zásadních problémů nemluvě o tom, kolik nás už stála ta naše bezmezná (spíše tupě omezená) tolerance a solidarita s mnohdy až neuvěřitelným potlačením dikrimnačních, rasistických a xenofobních projevů. Jinými slovy, pokud nebudou pro tyto imigranty-muslimy, praktikujících islám nastaveny takové existenční podmínky, jak výše uvedeno, mohu zase jen konstatovat, že bude lepší je nepřijímat.

Myslím, že by nebylo od věci, aby se nejen naši představitelé a politici více zabývali příčinami, než řešením následků. Konec konců není to jen záležitost Česka, ale celé Evropy! Jen málo, jestli vůbec jsou slyšet hlasy, vybízející zabránit dalším excesům a potažmo důsledkům a viníky stíhat a hnát je k odpovědnosti. Možná je tento požadavek příliš naivní, ale při vědomí, že se dovedou domluvit a spojit představitelé členských států EU a USA na sankcích proti Rusku, mohli by se snad i domluvit na stíhání a potrestání viníků-zločinců, kvůli kterým jsou obyvatelé některých arabských zemí nuceni (nechtěně) migrovat do Evropy. Proč tomu tak dosud není je zřejmě proto, že viníci jsou mezi těmi, po kterých by se chtělo, aby byli stíháni a potrestáni.

Nicméně tu povinnost a odpovědnost mají naši představitelé už proto, že na to doplácí(me) všichni, kteří se musí(me) chovat, byť s pochopením a tolerantně, k cizincům ve vlastní zemi. I zde platí stará latinská zásada: Cessante causa cessat effectus tedy: „Když přestane působit příčina, přestává (končí) i důsledek“. Už jen zbývá ty příčiny ukončit , což zase zřejmě nebude tak snadné, jak by se zdálo. Ale co je dnes snadné, že? Především je důležité chtít a tato vůle v mnoha případech totálně chybí. A o tom to je!