Děti vyrůstající v „rodinách“ tvořených homosexuálními páry se prý nijak neliší od dětí, které se narodily do rodin, jež označujeme jako tradiční.

Takové a jiné podobné studie, jakkoliv mohou být dobře myšleny, však nelze brát vážně a za relevantní. Z jednoho prostého důvodu, že homosexuální rodiny jsou legalizovány poměrně nedávno a proto nemohou být studie natolik validní, aby je bylo možné považovat za stoprocentně průkazné a tedy věrohodné. Výše uvedená informace je více než povrchní, nesděluje konkrétní formy studií a lze ji tedy brát jen jako zprávu, že se touto problematikou zabývá jistá skupina vědců.

Jedním z důležitých faktorů bude hrát významnou roli skutečnost, z jaké rodiny dítě homosexuálních rodičů pochází. Jednak totiž dítě může pocházet od jednoho z rodičů (lesby či homosexuála), ale také může být adoptované. V případě, že pochází od jednoho z homosexuáního páru, mohou jeho geny svou roli hrát ve výchově dítěte. Kromě toho lze konstatovat, že dítě má alespoň jednoho ze svých původních, možno říci skutečných rodičů. V takovém případě bude jistě i vztah „rodičů“ k takovému dítěti (a opačně) jiný, než v případě, je-li dítě adoptováno.

Dítě adoptované, převzaté do výchovy homosexuálních „rodičů“, bude mít pro takové rodiče naprosto neznámé, z původních rodičů pocházející vlastnosti, které jak víme, se dědí, jsou v genech. Tyto genetické vlastnosti se však mohou projevovat jednak postupně, hlavně však v období dospívání dítěte, tedy v pubertě, kdy se mohou negativně projevit i v podobě nenávisti např. po zjištění, že rodiče nejsou jeho „vlastní“, notabrne v homosexuálním svazku. V tom právě tkví velká nejistota, protože zmíněná studie je zatím časově velmi krátká a nemůže vystihnout všechny aspekty výchovy, tedy výsledky, které by mohly opravňovat vyslovit názor, že rozdíly ve výchově rozdílných typů rodin nejsou, či jsou jen minimální a nepodstatné.

Rozhodným okamžikem také může být věk dítěte, které bylo (pře)vzato do výchovy homosexuální „rodiny“, lépe řečeno homosexuáního páru. Čím starší dítě, tím složitějším obdobím výchovy může procházet. Neméně důležitým faktorem bude jistě i vzájemný vztah (láska) těchto „rodičů“, neboť vztah klasické rodiny, tedy muže a ženy je přece jen jiný než u homosexuálního páru, tedy ženy s ženou, muže s mužem. Vzájemné projevy lásky a citových projevů u klasické rodiny má na výchovu dětí nemalý vliv. U homosexuálních „rodičů“, potažmo párů je nade vší pochybnost, že projevy citů a lásky a hlavně intimní život takových rodičů, bude výrazně odlišný. Do jaké míry to zanechá stopy ve výchově, dospívání a vlastním dospělém životě dětí vychovaných v takových „rodinách“ je otázkou.

Odpověď by mohla dát studie, provedená ale až za nějakých minimálně padesát let, až se taková výchova projeví i v případném dalším pokolení těchto adoptovaných, homosexuálními páry vychvaných dětí, již coby rodičů.

(Zdroj:http://www.respekt.cz/denni-menu/vychova-v-homosexualnich-rodinach-deti-neposkozuje-ukoncili-vedci-debaty)

Jiří B a ť a , 30. dubna 2016