ČPP, aneb Černý Petr Poche.

Ani jemu nelze právo na nejmenovaní navrženého kandidáta na ministra upírat, má na to právo dané mu Ústavou. Dalo by se tedy ze strany ČSSD, potažmo předsedy Hamáčka očekávat, že přes delší dobu vedenou slovní korespondenci (potyčku) mezi prezidentem a předsedou ČSSD Hamáčkem, event. i premiérem Babišem, bude vedení ČSSD postupovat uváženě, odpovědně a racionálně, že bezdalších problémů navrhne jiného člověka na tento post. Bohužel se tak nestalo. To potvrdil už tím, že tujto problematikou přehodil na „povolební“ kolej, kdy k tomu prý bude více času a prostoru. Řešení je to sice značně iracionální, ale Hamáčkovo!

Současná situace si vynutila opatření, že předseda ČSSD Hamáček z výše uvedených důvodů zastává jak funkci ministra vnitra, tak „v záskoku“ a dočasně i funkci ministra zahraničních věcí. Je si sice vědom, že „posed“ na dvou židlích není ani pohodlný, ani praktický, přesto se evidentně nesnaží problematiku obsazení postu ministra MZV racionálně řešit. Je smutné, že se ČSSD a sám pan Hamáček ohání tvrzením, že vzniklou situaci nezavinila ČSSD v domnění, že veřejnost je nejen hloupá, ale i slepá a hluchá.

Zatímco prezident má právo na jmenování nebo nejmenování, tj. odmítnutí navrženého člověka do funkce, nemá více možností jiné volby než ano nebo ne, zatímco jak pan Hamáček, tak celá ČSSD má celou řadu možností ze svých řad (případně i mimo) najít jiného vhodného člověka, který by byl přijatelným jak pro prezidenta, tak i pro premiéra vlády. Jenže pan Hamáček furiantsky trvá na svém, že Poche je jediným možným kandidátem a při prosazování je zřejmě ochoten jít hlavou proti zdi (Pražského hradu). Že to bude hodně bolet je nasnadě, ale pan Hamáček má zřejmě nejen tvrdou hlavu, ale také rád nosí kabát, ušitý z ostudy. Je skutečně až zarážející, jak si nejen Hamáček i vedení ČSSD podřezávají větev, když se veřejně a hlavně do řad svých členů nechávají slyšet, že chtějí ČSSD pozvednout, vzkřísit, vytvořit důvěru v její schopnosti a podobné bla, bla, bla a činí pravý opak.

Dalo by se říct, že je to jejich problém a naše zbytečná starost, ale ní to tak úplně pravda. Ministerstvo zahraničních věcí je natolik důležité, že v současné napjaté situaci nejen s imigrační problematikou, ale celkovým stavem a situací v Evropě a ve světě, je fungující, plnohodnotné ministerstvo zahraničí přímo nepostradatelné. Konec konců to je i podstata v prezidentova zamítavého stanoviska a postoje ve věci (ne)jmenování

Pocheho. Pan Hamáček, suplující ministr zahraničí to sice chápe, ale dělá, jako by se jednalo o ministerstvo pro pěstování borůvek a lesních plodů.

Pozornost a zájem nejen veřejnosti však vyvolává i osoba samotného pana Pocheho, který je sociální demokracií vehementně prosazován a protlačován. Něco málo se o osobě pana Pochemu ví, jsou to však běžné, banální záležitosti, které nemohou dát relevantní odpověď nebo vysvětlení, proč zrovna on a ne někdo jiný. Nicméně neobyčejná zarputilost, neústupnost a umíněnost ČSSD a pana Hamáčka na straně jedné, zatvrzelost, neústupnost a možno říct chucpe pana Pocheho dává tušit, že celá záležitost má nějaké tajemné pozadí, které hraje mimořádně důležitou roli . Vzbuzuje to dojem nějaké kulišárny, které se ČSSD nechce vzdát, protože pro ni bude mít, v případě prosazení Pocheho, zcela jistě nemalou důležitost a také význam. Jinak si lze sotva rozumně vysvětlit, zdůvodnit a pochopit umanutost Hamáčka a ČSSD na prosazení pana Pocheho na šéfa MZV.

Má-li to být součást snah a úsilí o zmrtvýchstání, oživení a posílení postavení a vlivu ČSSD na politické scéně, pak jde spíše o kopání ještě hlubší jámy, než ve které se ČSSD nachází. Nu, když pan Hamáček říká, že za současné problémy s (ne)jmenováním ministra zahraničních věcí není zodpovědná ČSSD, asi má za to, že pomyslný „zakopaný pes“ je někde na Pražském hradě nebo v Lánech. Bylo by však naivní se domnívat, že to bude Hrad, který půjde a psa vykope. To by si měli Hamáček a vedení ČSSD hóóódně urychleně uvědomit.