Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Akce, resp. „projekt“ na představení islámu na českých školách.

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Paní či slečna Bc. Klára Popovová, koordinátorka projektu o představení islámu na českých školách, oponuje a je pohoršena nad vyjádřením dr. Karla Nedbálka, který se prý ve svém vyjádření dopustil několik věcných chyb včetně řady nepřesností a námitek, které prý nejsou příliš věcné. Tím se snaží obhájit záměr a realizaci vyloženě absurdního úmyslu prezentace islámu v ČR, ať už to byl projekt kohokoliv přičemž možnost, že projekt byl do ČR importován z USA prostřednictvím velvyslanectví USA je víc než pravděpodobný či možný..

Snaha o jiné či relevantnější odůvodnění mi nepřijde přijatelnější, protože už sama myšlenka importu islámu, notabene cestou školy, je nejen neetické a absurdní, ale in futura přímo ohrožující bezpečnost občanů a státu a jeho demokratického režimu.

  • akce-resp-projekt-na-predstaveni-islamu-na-ceskych-skolach

Nevím přesně, kdo konkrétně s touto myšlenkou či nápadem přišel, resp. kdo připustil prezentovat islám cestou školního vyučujícího procesu (vyučování), vím však, nebo alespoň se mi to tak jeví, že se tato osoba nebo skupina osob dopouští (možná nevědomky) jednání, které může být v této souvislosti nebezpečné pro život občanů ČR příštích generací.

Především je otázka, kdo (zda ministr MŠMT) a proč dal souhlas s tímto experimentem, pokud není součástí platného vyučovacího systému, schváleného MŠMT. Jestliže v osnovách není na českých školách povinná účast na výuce náboženství, veřejně praktikovaného v ČR, není nejmenší důvod a snad je to i nezákonné, požadovat od žáků v průběhu vyučovací doby věnovat se, byť jen jako jistá forma experimentu, na prezentaci naší kultuře tak vzdáleného a cizího náboženství, jako je islám. Nejde totiž jen o jiné náboženství, ale také o jisté praktiky, které (a o tom jsem přesvědčen), nebyly (či nejsou) v rámci „experimentu“ ani slovem zmíněny (byly účelově zatajeny) skutečnosti, kterými se islámské náboženství vymyká chápání civilizovaných národů.

Islám bude zcela jistě představován jen jako poněkud jiná forma náboženství a s jiným Bohem. Že bude islám také prezentován v té podobě, které jsou s našimi zvyklostmi výrazně odlišné, náboženské obřady a především islámské zvyklosti a rituály praktikovány způsoby mnohdy až nelidskými, o tom řeč zcela jistě nebude. Nemyslím, že je to škoda, protože by to pro některé slabé nátury mohlo být až nebezpečné, ale především to není dobře proto, že informace o islámu budou neobjektivní, neúplné, zkreslené a se záměrně nesdělenými skutečnostmi, které by zcela jistě nebyly mládeží přijaty, spíše zavrhnuty.

Rovněž doufám, že v rámci představování islámu žákům či studentům na českých školách, nebudou realizovány cílené ideologické přednášky (z mého pohledu stupidity), které by měly zapůsobit na žáky a studenty natolik, aby je to přimělo k úmyslu konvertovat k islámu. To je totiž to největší skryté nebezpečí pro mládež, pokud by snad (nedej Bože) došlo k případné implementaci islámského náboženství do naší kultury. Těmto skutečnostem se však většina zainteresovaných ve svých zastáních vyhýbají jako (křesťansky řečeno) „čert kříži“. V krajním případě je bagatelizují, považují za zkreslování a desimpretace islámu apod.

Bc. Popovová žádá po dr. Nedbálkovi vysvětlení, proč tento „projekt“ považuje za experiment. Jsem nejen věkem starý, ale tomu také úměrně úplný laik v oboru školství, ale něco mi říká, že co není dáno nějakými předpisy, normami, ve školství osnovami a dalšími regulativy pro všeobecnou výuku, že všechno ostatní je neoficiální a zpravidla se tomu říká experiment. I tzv. projekt nemá za cíl nic jiného, než zcela mimořádně seznámit posluchače s obsahem nějakého neoficiálního, mimo osnovy pocházejícího materiálu s očekáváním, jak bude posluchači přijat. Samozřejmě s očekáváním, že materiál bude pochopen ke spokojenosti koordinátorů. Takže pojmenování tohoto poněkud zvláštního „projektu“ experimentem (notabene zavrženíhodným) je zcela oprávněné.

Chápu, že Bc. Popovová jako koordinátorka má celkem pochopitelné výhrady a připomínky a zcela jistě je bude mít i k tomuto pojednání. Není to ale nic mimořádného,protože vesměs vždy, když se jedná o kritiku něčeho nepatřičného, negativního, nebo s vážnými pochybnostmi o efektivnosti takového konání, vždy se jako „potrefená husa“ ozve ten, kterému se zdá, že tím může být poškozen. Příklad lze spatřovat např. u koordinátorů akcí a realizace projektů v otázce řešení romské otázky potažmo nepřizpůsobivých osob, kde státem zřízené a dobře placené agentury vyvíjeli činnost na bázi vylévání špinavé vody cedníkem. Úsilí sice bylo vynaloženo, efekt se však nedostavil.

V případě zmíněného „experimentu“ je ovšem výsledek sice nejistý, ale i kdyby byl malý či efektivita byla jen nepatrná, kromě spokojenosti pořadatelů koordinátorů, z kladného výsledku být nadšení nemůže. Už jenom proto, že je nám islamismus stejně vzdálený a cizí, jako islamistům křesťanství. O nebezpečnosti praktikování nemluvě. S vyjádřením dr. Nedbálka, že cituji: „Nebudeme-li proto této hrozbě islamizace bojovat dnes, zítra již zde nemusí zůstat nikdo, kdo by tak mohl učinit“ mohu jen souhlasit, i když i mě se zdá časový limit tragedie (zítra) příliš utažený. To ovšem nic nemění na faktu, že tato hrozba je relevantní a pokud ji někdo nerespektuje, omlouvá či dokonce podporuje, je to charakterem stejné, jakoby podporoval terorismus!

Nejde totiž o to, zda se podle Bc. Popovové pan dr. Nedbálek dopouští lží nebo zkreslujících tvrzení nýbrž o to, zda paní či slečna Popovová je sama o sobě přesvědčena o absolutní neškodnosti islámu na společnost, která vyznává zcela jiné kulturní a (sice v poměrně malém počtu věřících) náboženské hodnoty a zvyklosti. Notabene, zda je úplně, nebo alespoň dostatečně, seznámena s celou podstatou islámského náboženství včetně až nelidských zvyklostí a rituálů,které silně odporují úrovni vyspělé světové civilizace v zemích, kde islám není praktikován (kromě domorodých či jinak zaostalých lidských kmenů v několika místech na světě).

Pro klid duše Bc.Popovové ji mohu a chci ujistit, že nikomu neberu svaté právo praktikovat náboženství, ke kterému má vztah v zemi, kde se narodil. Jestliže někdo v muslimských zemích či státech praktikuje islám, jestliže jsou srozuměni s utrpením, které toto náboženství obnáší, je to jen jejich věc. Ale má-li někdo z muslimských představitelů představu a exportu islámu do Evropy, potažmo do ČR formou imigrace muslimských občanů, kteří pak budou díky své rodinné politice (mnoho dětství) zasévat semínka islámu v ČR či jinde, pak s tím nelze souhlasit a je nutné se tomu postavit. Tím chci např. dát mj. jasně najevo, že nesouhlasím s výstavbou mešit v ČR. Pokud by nebylo Bc. Popovové jasné proč, pak lze jen opáčit otázkou, zda si myslí, nebo je o tom dokonce přesvědčena, že by islamisté dovolili na svém území praktikovat křesťanské náboženství včetně všech obyčejů zvyklostí a výstavby sakrálních staveb?

Pohoršení, které u Bc. Popovové vzbudil dr. Nedbálek (a možná i já tímto článkem), není na místě. Nechci jí křivdit, ale dělá-li to bez toho, že je bytostně přesvědčena o správnosti svého konání, ale třeba jen proto, že za to má dobře zaplaceno, její pohoršení není na místě. Dělá-li to však opravdu z přesvědčení a peníze v tom nehrají roli, pak ji lituji. A nakonec jedna otázka: při její projevené horlivosti při obhajobě islámu, je ona sama odhodlána konvertovat k islámu? Na položené otázky si rád počkám.

Facebook komentáře