Agent Ziegler nechtíc řekl, jak se věci mají.

Zde jsou jeho slova:

„Sakra to je nějaké divné, tak syrská vláda si tedy smí pozvat do země ruskou armádu, kdežto afghánská o pomoc žádat nesmí. Tomu fakt nerozumím. Vedení Afghánistánu pochází z demokratických voleb, což asadovci o sobě říci nemohou. Rusové jsou prý chrabří bojovníci s islámským terorismem, ale když vojáci NATO válčí s muslimskými fanatiky, jsou to okupanti a zločinci. Pozoruhodná logika. Podle ní ovšem nejsou Rusové zabití v Sýrii žádní hrdinové, ale obyčejní žoldáci, kteří tam šli pouze za penězi, a tak nám jich rozhodně nemůže být líto!“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jan-Ziegler-Cesti-vojaci-jsou-hrdinove-zbabeli-cechacci-pokrytecti-547168)

Nerad se vyslovuji o lidech pejorativně, avšak v tomto případě si nemohu odpustit, abych se o panu Zieglerovi vyjádřil, že je pomatenec a neví, co píše. Tak za prvé:

- kde přišel k tomu, že někdo v ČR kritizuje skutečnost, že syrská vláda si na pomoc pozvala ruskou armádu, zatímco afghánská vláda prý o pomoc žádat nesmí,

- v souvislosti se smrtí našich tří vojáků v Afghánistánu není vůbec podstatné a nemá naprosto nic společného skutečnost, kdo koho kam pozval nebo třeba nepozval, nicméně pan Ziegler, aby splnil své politické zadání, nemůže přejít skutečnost, že v Sýrii úspěšně bojuje ruská armáda ve prospěch Asada, což jej evokuje k tomu, aby

se v této souvislosti o ruské armádě mluvilo v tom smyslu, že

- Rusové jsou chrabří bojovníci s islámským terorismem, zatímco prý vojáci NATO válčící s muslimskými fanatiky, jsou okupanti a zločinci. Aby toho nebylo málo, tak k tomu současně jako správný a uvědomělý rusofob cynicky a také se začnou dávkou nacionalismu dodává, že

- Rusové zabití v Sýrii nejsou žádní hrdinové, ale obyčejní „žoldáci“, kteří tam šli pouze za penězi, a tak nám jich rozhodně nemůže být líto! Zde nelze než zvolat „bravo, Zieglere“, to je přímo na super prémie od chlebodárců. Lépe to Ziegler ani říct nemohl. Ptáte se proč? V tomto případě se totiž dotknul výše zmíněné a ze široka diskutované záležitosti, zda naši tři padlí vojáci byli hrdinové a zda to byli žoldáci (žoldnéři) nebo ne. Ziegler, aniž si to uvědomil, nechtěně řekl hlubokou pravdu i když v tomto případě na adresu vojáků ruské armády, což ale na věci nic nemění!

Ve světle těchto slov není od věci konstatovat, že totéž platí v případě smrti našich tří vojáků, zabitých v Afghánistánu a sice,, že to nejsou žádní hrdinové, ale obyčejní žoldáci, resp. žoldnéři, kteří tam šli pouze za penězi, a tak nám jich rozhodně nemůže být líto (líto nám to je, ale jen ve smyslu ukončení lidského života, nikoli z důvodů jejich žoldnéřské činnosti). Jsou-li vojáci ruské armády považováni za žoldáky, kteří bojují mimo svou vlast, proč by za žoldáky nemohli být považováni naši vojáci ať už ti padlí, nebo živí? Mimo jiné, účast vojáků ruské armády má zcela jiný charakter, protože bojují jako regulérní armáda, operující v Sýrii spolu s armádou Sýrie, zatímco naši vojáci AČR v Afghánistánu neoperují jako regulérní armáda, ale jako doplňkové a pomocné zajištění některých vojenských činností pod velením NATO! A protože je jejich účast na misích dobrovolná a placená ve zcela odlišných sazbách a tarifech než mají vojáci sloužící na území ČR, jsou to, ať se to komu líbí nebo, ne žoldáci (žoldnéři).

Jen stěží můžeme zabránit účasti vojáků AČR na zahraničních misích, i když s tím většina občanů žádné nadšení nesdílí. Jednou jsme však členy nějaké aliance a potom musíme své závazky asi plnit, to je logika. Problém však je, zda vojáky, kteří padli v souvislosti s jejich účastí v misi považovat za hrdiny a také je otevřeně, bez jinotajů a farizejství považovat za žoldáky (žoldnéře). Neustálé politické mlžení, nepřiznání statusu „žoldáka“, jakkoli to zní drsně, je holý fakt a skutečnost. Tento fakt úzce souvisí s vlastním posláním, podstatou, cíly a zájmy, pro které na zahraničních misích bojují. Konají všechno, jen ne obranu své vlasti a to je podstatné! To, že ČR je členem aliance, plní své závazky a údajně tím také „ochraňuje“ náš stát v rámci evropské bezpečnosti, jsou jen plané žvásty, které k obhajobě smrti vojáků nestačí. Otázka je, zda se najde charakterní politik, který by otevřeně řekl, za čí zájmy se na misích skutečně bojuje a umírá. Oni takoví politici jsou, ale těmi z druhého břehu jsou považováni za blbečky s malými mozky, kteří těm v maskáčích a helmách nesahají ani po kotníky, jak se nechala slyšet „štábní slepice“ Černochová.

Závěrem, jakkoli chtěl pan Ziegler ve svém příspěvku, jak je u něj zvykem, pomluvit a kopnout si do nenáviděného Ruska prostřednictvím ruské armády v Sýrii, bezděky otevřel ve společnosti tolik diskutovanou otázku postavení vojáků AČR na zahraničních misích. Tím se však nic vyřešilo, protože názory občanů zpochybňující „hrdinství“ padlých vojáků a jejich status žoldáka (žoldnéře) trvají, jakkoliv jsou jejich názory politickou reprezentací bagatelizovány, nejsou brány v úvahu.

Jdou totiž proti linii mezinárodní politiky naší vlády. Ostatně pro ně je vůbec nesnadné přiznat, že jsou žoldáci už jen proto, že by také museli otevřeně přiznat, že všechna vojska, včetně vojsk USA, operující pod hlavičkou či velením NATO kdekoli ve světě, jsou „žoldáci“! Samozřejmě, že žoldáci jsou, jak jinak, ale o tom se u nás raději nemluví, je to totiž czech top secret!