To mi hlava nebere

No přece leteckými nálety, bombardováním. A protože vůdcové našeho světa jsou předvídaví realisté, upozornili nás včas, že takováto válka může trvat léta. (Zásoby munice se musí vyčerpat před koncem záruční doby a vyrobit novou, účinnější.)

Proto si musíme položit otázku, zda se vůdci světa domnívají, že jsme zaostalí hlupáci, kteří nepostřehli krvežíznivá tažení v Afganistanu, Iráku, Libyi a Sýrii, když si dovolují nám zopakovat minulé scénáře. Přičemž se dá předpokládat, že utrpí stejné fiasko jako předtím.

Kdyby totiž zvážili nabyté zkušenosti, jednali by jinak.

Je těch 15 – 30 tisíc po zuby vyzbrojených náboženských fanatiků, kteří zbraně získali z amerických skladišť opuštěných iráckou vládní armádou tak nebezpečných, že musí zabíjet týden co týden nějaké rukojmí, že hromadně vraždí každého, kdo se odváží odporovat, že musí unášet ženy?

Je třeba opravdu čekat léta až je vyčerpá nepřetržité bombardování?

Je- li jich opravdu tak málo, tak asi dvě divize na rozlehlém území, nebylo by ideální je zlikvidovat naráz? Nebo snad požívají tak širokou podporu tamních obyvatel?

Není přece možné uvěřit, že sjednocené síly západu spolu s arabskými spojenci, podporované Iránci, Turky, konečně sjednocenými Kurdy, a rovněž Asádovými vojsky, by je nezničily za pár týdnů.

Bohužel to není tak jednoduché, když si uvědomíme, že Obama prohlásil, že tam nepošle pozemní jednotky. Nemůže přece jen tak změnit názor, aby zachránil několik rukojmích před dekapitací, pár desítek tisíc civilistů před masakrem a nějaké ženské před únosem. A co hlavně! Nemůže se družit s Iránem a spolupracovat s Asádem. Jak by vypadal?

A koukněte na Turky, naše spojence v NATO. Mají tanky na dostřel obklíčeného kurdského města a pasivně koukají na to, jak se tam navzájem vraždí lidé. Nejsou si totiž jisti, koho pokládat za většího nepřítele. Zda Kurdy, nebo Islámský stát.

Prostě, není to jednoduché!

I ten největší hlupák těžko spolkne informace z newspeaku, které na jedné straně označují Islámský stát jako jakousi hyper Al Kaidu a na druhé straně má akceptovat skutečnost, že americký prezident a jeho spojenci nechtějí riskovat ztráty při odstraňování islamistického krvavého monstra. Těžko lze pochopit proč, jsou-li to skutečně zrůdy, se na ně útočí jen polehoučku, s omezenými prostředky. Že by šlo jen o získání času pro technickou, diplomatickou a vojenskou přípravu pozemního nasazení?

Vypadá to však, jakoby se Islámský stát dohodl se západními politiky, že vytvoří dlouhodobé divadlo pro západní i arabskou veřejnost. Na jedné straně, jako ve videohře, islámský stát vzdoruje největší západní velmoci a ukazuje, že se nebojí. Popravy mají ponížit arogantní západ a na druhé straně vábí mládež z celého světa fascinovanou násilím a živenou pocity nespravedlnosti. Kandidáti na superválečné hry nabídnuté islámským státem budou mít po čem touží.

Na druhé straně, západní státy, podporované věrnými médii, předvádějí hrůzy páchané zlouny, což jim umožňuje krýt své vlastní aktivity, protože ony jsou těmi slušńáky. Jejich politici jsou tou „bílou sílou“, která sdružuje lidi humánní a rozumné. Bojují proti „černé síle“ v rukavičkách, daleko a z výšky, protože je dobré nemít ztráty. Čím déle bude „černá síla“ vzdorovat, tím déle bude mít „bílá síla“ viditelného nepřítele, tím déle budou davy fascinovány uťatými hlavami na plotech a jejich duše budou snadněji manipulovatelné. „Bílá síla“ bude mít dostatek času k represivním akcím, např. proti internetu či proti geopolitickým odpůrcům.

Podle této cynické logiky mají oba protagonisté blízkovýchodního dění společný zájem - aby boje trvaly co nejdéle.

Jak by ale hlupák mohl pochopit tuto konvergenci mezi „bílou silou“ a „černou silou“, když se o politiku nezajímá a věří, že spravedlnost a morálka převládá ve světě v němž žije, ve světě „bílé síly“…

Ivo Krieshofer