Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jak vítězit

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

K tomu, aby jakákoliv mocenská skupina mohla rozšířit svůj vliv, získat suroviny, odbytiště a nová území pod svou nadvládu, potřebuje umenšit námitky a naopak, zvýšit maximální souhlas veřejnosti. Propaganda má podpořit cíle takovýchto mocenských skupin, i když ve skutečnosti uškodí oprávněným občanským zájmům. Občané jsou manipulováni, aniž by tušili, jaké skryté zájmy vlastně podporují.

  • jak-vitezit

V průběhu dějin se takováto situace opakovala nesčetněkrát, ale teprve rozšíření moderních sdělovacích prostředků, novin, rozhlasu a televize umožnilo ovlivňovat početné skupiny obyvatel téměř na všech místech planety. Z umění vést propagandu se stal mezivědní obor, v němž se uplatňují poznatky z mnoha dalších vědeckých disciplín. Většina občanů má jen malou šanci odhalit skryté cíle propagandy, cudně zvané public relation (PR). Jsou dostatečně zaměstnáni svými každodenními starostmi a ve volném čase se chtějí především bavit a odpočívat. Což jim média s radostí zprostředkují. (Bavte se vždy podle zvyku, jen vynechte politiku, bylo napsáno v hospodě, do níž po válce chodil můj otec.)

Propagandisté se snaží vzbudit mezi občany přesvědčení, že vinu za veškeré nesnáze nese konkrétní nepřítel, a usilují motivovat k neutuchající spolupráci na jeho zničení.

Hodí se podporovat tzv. kolektivní egoismus nebo nacionalismus národa, který umožní dokonce i válku interpretovat jako boj za ochranu a šíření vlastního vyspělého typu civilizace. Demokracie, svoboda a lidská práva jsou např. v současnosti velmi používaným pláštíkem k vyvolávání nevraživosti či nepřátelství vůči entitám, které vyznávají odlišné kulturní a civilizační hodnoty. V zákulisí však jde stále o totéž: o ovládnutí dalšího hospodářského prostoru a oslabení eventuálního konkurenta.

Propaganda proto musí vybarvit protivníka v nejčernějších barvách. Veřejnost musí uvěřit, že to je právě on, kdo blokuje dosažení prospěšného a zbožného míru a že to je on, kdo připravuje, nebo už dokonce vede nelítostnou válku. Proto se ve sdělovacích prostředcích objevují historky o nestoudnosti, krutosti a mravní zkaženosti potenciálního protivníka. K vytvoření takového obrazu slouží stereotypní příběhy o ukrutnostech, jichž se nepřítel dopustil, vyprávění očitých svědků jak ve sdělovacích prostředcích, tak i při vydávání široce komentovaných knih údajných obětí zlotřilých režimů. Též se vyplácí nazývat zákonně zvolenou vládu „režimem“ toho či onoho a řádně zvoleného prezidenta apod.

Propagandisté dobře vědí, že se vyplácí zdůrazňovat ubližování ženám, dětem, starým lidem, duchovním apod., a také se hodí poukazovat na zmrzačené vězně či vojáky. Takovéto historky vyvolávají silné rozhořčení, emoce, které se dají ve vhodnou chvíli gradovat, usměrnit a využít. Účinost propagandy je tím větší, čím více se jedinec cítí být ztracen v obrovitosti moderní společnosti, která se zmítá v problémech politických, hospodářských, kulturních i etnických a spěje kamsi do neurčita, možná i ke globální válce.

Kromě propagandy přímé, je tu i aktivita nepřímá, v níž se snaží zájmové kruhy odvést pozornost předkládáním událostí podružných, které světový vývoj nijak neovlivňují. Např. olympijské hry mohou mít takovou roli. Ale ani na nich se politické mocenské tlaky neztrácejí. Politici mohou svou účastí zdůrazňovat svůj světodějný význam, nebo naopak, nepřitomností dávat najevo svůj odpor k praktikám a zvyklostem jiných zemí.

Proč o tom píši?

Aby se ještě více občanů zamyslelo nad tím, čím je krmí televize a média. Světové agentury jsou v rukou několika málo majitelů, kteří za pomoci mediálních mágů podstrkují čtenářům zkreslené informace mající usměrňovat jejich názor. Také politici, i ti právě zvolení, jsou jen loutkami v rukách světových banksterů a nedovolí si odchýlit se od kurzu nastaveného superelitami.

Pohlédneme-li z tohoto hlediska na události posledních let, v Lybii, Sýrii, a nyní na Ukrajině, zjistíme snadno, jak ohromujícím způsobem je svět klamán.

Kéž by každý našel alepoň chvíli se nad tím zamyslet!

Ivo Krieshofer

Facebook komentáře