Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Řecko: Země, s níž to jde už 150 let z kopce

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • recko_dluh
Země ochromená dluhy, kterou drží na nohou jen podpora ze strany evropských mocností, stát s handicapem neefektivní administrativy – tuto kategorickou diagnózu řecké choroby stanovil Francouz Edmond About...v roce 1858. Dnes tento text koluje po Evropě.

Řecko je jediným známým příkladem země, která žije v bankrotu již ode dne svého vzniku. Kdyby Francie nebo Anglie setrvaly v obdobné situaci byť jen jediný rok, byli bychom svědky strašlivých katastrof. Řecko žilo s bankrotem v míru více než dvacet let. Všechny jeho státní rozpočty od prvního po poslední vykazují schodek.

Když v civilizovaném státě nestačí příjmy rozpočtu na pokrytí výdajů, řeší se situace formou vnitrostátní půjčky. To je způsob, po němž řecká vláda nikdy nesáhla a po němž by stejně sahala bezúspěšně. K tomu, aby si Řecko mohlo půjčit v zahraničí, bylo zapotřebí, aby se za jeho solventnost zaručily jeho ochranitelské mocnosti. Příjmy plynoucí z této půjčky vláda vyplýtvala, aniž by to zemi přineslo jakékoliv ovoce. Jakmile byly peníze utraceny, bylo nutné, aby se ručitelé, z čiré blahovůle, ujali obsluhy dluhu. Řecko ho nemohlo splácet ani náhodou.

Dnes se země vzdává naděje, že se úvěrů vůbec někdy zbaví. V případě, že by za ni tři ochranitelské mocnosti nadále platily, by na tom nebyla o mnoho lépe. Její příjmy by stále ještě nebyly s to pokrýt výdaje.

Řecko je jedinou civilizovanou zemí, kde se daně platí v naturáliích. Na venkově jsou peníze takovou vzácností, že bylo nutné snížit se až k tomuto způsobu výběru. Řecká vláda se nejprve pokoušela udělovat na výběr daní licence. Statkáři se toho nejprve směle ujali, nicméně posléze svým závazkům nedostáli a bezmocnému státu chyběly prostředky, kterými by je k tomu donutil. Od té doby, co daně začal vybírat stát, jsou výdaje spojené s výběrem daní vyšší, zatímco příjmy z nich vzrostly jen nepatrně.

Daňoví poplatníci se chovají stejně jako statkáři: neplatí. Bohatí vlastníci, kteří patří zároveň k vlivným osobám, dovedou najít prostředek, jak stát ošálit: buď tím, že si zaměstnance koupí, nebo že je zastraší. Špatně placení lidé bez zajištěné budoucnosti, kteří jsou si jisti, že je místa zbaví první změna na ministerstvu, neberou na rozdíl od nás zájmy státu vůbec v patrnost. Snaží se jen nadělat si přátele, být zadobře s mocnými a vydělat si peníze. Drobní vlastníci, kteří musejí platit za ty velké, chrání před exekucí buď vlivný přítel, nebo jejich vlastní chudoba.

Zákon nikdy není v Řecku tak nesmlouvavý, jak ho známe my. Zaměstnanci poslouchají daňové poplatníky. Když si s někým tykáte a říkáte mu ‚kamaráde', tak si vždycky najdete prostředek, jak se domluvit. Všichni Řekové se dobře znají a mají se tak nějak rádi. A vůbec neznají onu abstraktní bytost jménem stát, který nemají rádi ani trochu. Výběrčí daní je opatrný: ví, že nesmí nikoho rozzlobit, že ho při návratu domů čekají na cestě některé nepříjemné úseky a že může brzy přijít k úrazu.

Stěhovaví daňoví poplatníci (pastevci, dřevaři, uhlíři, rybáři) mají potěšení z toho, nebo dokonce takřka pokládají za svou čest, že daně neplatí. Stejně jako za turecké nadvlády mají za to, že nepřítelem jim je jejich pán a že nejkrásnější lidské právo je právo na vlastnění peněz. Proto také ministři financí stanovovali až do roku 1846 dva příjmy rozpočtu. První, akruální, odpovídal částce, kterou by vláda měla toho roku vybrat, tj. sumě, která jí náleží; druhý, provozní rozpočet, představoval částku, kterou doufala vybrat.

A protože ministři financí mají tendenci mýlit se ve výpočtu pravděpodobné výše příjmu ve prospěch státu, bylo by bývalo zapotřebí zavést třetí rozpočet určující výši částky, kterou vláda vybere určitě. Například v roce 1845 stanovil ministr financí akruální rozpočet ve výši 441 800 drachem pro olivovníky ve veřejném vlastnictví, které se pravidelně pronajímaly soukromým osobám, přičemž doufal (provozní rozpočet), že stát by z této částky mohl získat 61 500 drachem.

To ale byla představa příliš nabubřelá, protože předešlý rok nevybral stát na tomto artiklu ani 441 800 drachem, ani 61 500 drachem, ale 4 457 drachem a 31 lept [haléřů], to znamená zhruba jedno procento toho, co mu náleželo. V roce 1846 už ministr financí žádný provozní rozpočet nestanovil a tento zvyk zanikl.

Řecké výdaje zahrnují: veřejný dluh (domácí a zahraniční dluh), náklady panovnického domu, výdaje spojené s provozem obou komor, ministerské výdaje, výdaje spojené s výběrem daní, režijní výdaje, různé výdaje.

Kdybych znal vládu, která by pochybovala o své síle, kredibilitě, věrnosti svých stoupenců a prosperitě země, řekl bych jí: „Zkuste si vzít půjčku."

Půjčujeme jen vládám, u nichž věříme, že mají pevné základy. Půjčujeme jen vládám, které považujeme dostatečně čestné na to, aby plnily své závazky. Půjčujeme jen vládám, které máme v zájmu udržet. V žádné zemi na světě nenechala opozice navýšit veřejné prostředky. A konečně půjčujeme jen tehdy, když máme co.

Frankfurter Allgemeine Zeitung

Překlad: Lenka Grafnetterová

zdroj: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/1521631-zeme-s-niz-jde-uz-150-let-z-kopce

Facebook komentáře