Lvov v rukou PS?
Pravý sektor v každém případě uvedl do pohybu lavinu. O své funkce už přišli všichni šéfové zakarpatské celní správy, Viktor Baloha (podmínečně) souhlasí s výpovědí na prokuratuře, při víc než čtyřech desítkách razií tajná služba zabavila „množství“ zbraní, k „očistě“ regionu byl z Luhanska povolán tamní gubernátor Hennadij Moskal, nicméně ke klidu má situace stále daleko. Podle šéfa ukrajinské rady národní bezpečnosti a donedávna šéfa parlamentu Olexandra Turčynova je prý třeba co nejrychleji zbavit imunity soudce i poslance, kteří svou justiční a politickou mocí kryjí zločiny v regionu. Střílející členy PS navíc označil za bandity a vrahy. Pravý sektor sice opakuje, že celou svou akcí chtěl hlavně „nastolit pořádek“, nicméně i západní média si všímají, že při ústupu z města dva bojovníci PS vzali šestiletého kluka jako rukojmí a zanechali ho svázaného v lese až ve chvíli, kdy si byli jistí, že jsou mimo dosah policie. Dalších nejméně deset členů PS je v obklíčení u vesnice Babovyčy.
Navíc se Pravý sektor podle všeho pokouší povznést konflikt na novou úroveň a přesunout ho do Lvova. Dva pumové útoky, které otřásly městem, ministerstvo vnitra spojuje právě s tím, co se odehrává v Mukačevu. Ve městě byla posílena bezpečnostní opatření, primátor a poslanec Andrej Sadovyj tvrdí, že jeho Lvov „nelze zastrašit“, nicméně Pravý sektor rozestavil kontrolní stanoviště na silnicích vedoucích do města a oznamuje, že má Lvov fakticky pod kontrolou.
Ukrajinská armáda ani Národní garda, která působí pod hlavičkou ministerstva vnitra, prozatím nezasahují. Na jedné straně mohou být důvodem důrazná varování, která zaznívají z jiných „dobrovolnických“ praporů, svou roli ale může sehrávat i akutní nedostatek skutečně bojeschopných a motivovaných vojáků, kteří se už začínají i bouřit a požadují Porošenkovu demisi. (Mimochodem, neuvěřitelná „mobilizace“ pokračuje – vojenská správa si autobusem odvezla zaměstnance dněpropetrovské továrny Južmaš a na další cílí u vrátnice) . A zatímco ministerstvo obrany přiznává, že nemá žádný vliv na „některé“ žoldnéřské prapory, kyjevský prezident Petro Porošenko tvrdí, že armáda je připravena se postavit agresi na odpor a k tomu bezpečnostním orgánům rozhodně nařídil odzbrojit všechny krajně pravicové „ilegální skupiny“ s tím, že už déle nesmějí destabilizovat stát. Na adresu PS přitom podotkl, že žádná politická síla na Ukrajině nesmí mít své vlastní „ozbrojené zločinecké buňky“, byť oddíly PS jsou až dosud nedílnou součástí kyjevských bojových formací na donbaské frontě. Právě povinností bojovat proti ruské „agresi“ na východě Ukrajiny přitom PS vysvětluje, proč své zbraně nikdy nesloží.
Mocenský střet na obzoru
Pro pochopení mocenské situace na Ukrajině je příznačné, že v době, kdy Porošenko a další členové jeho vlády pronášeli svá plamenná prohlášení proti Pravému sektoru, kdosi hacknul twitterové účty prezidenta, jeho úřadu nebo ministra vnitra. A premiér Arsenij Jaceňuk, čerstvě po washingtonských schůzkách s Barackem Obamou a jeho viceprezidentem Joe Bidenem, se v otázce mukačevského konfliktu postavil spíš na stranu Pravého sektoru, když za prapříčinu označil korupci a pašování. Je jen ironií osudu, že právě Jaceňuk se už měsíce sám nemůže zbavit podezření z korupce… Rovnou proti Porošenkovi se pak postavil vlivný, byť nedávno odvolaný šéf tajné služby SBU Valentin Nalyvajčenko, pro něhož je Pravý sektor symbolem „patriotismu“, což je pojem, který se na současné Ukrajině stává synonymem ultranacionalismu a neonacismu. Jinými slovy, Porošenkův režim se ocitá na velmi tenkém ledě. V parlamentu se tak podle všeho začíná rýsovat mocenský střet – vedle Porošenkova bloku, který po více než roce mlčení zničehonic požaduje tvrdý zásah proti PS, je Jaceňukova Lidová fronta, podle níž není třeba žádných větších akcí, neboť za krizi přece může jen „několik shnilých jablek“ ve vedení zakarpatských úřadů, a k tomu tři menší strany (Ljaškovi Radikálové, lvovská Svépomoc a šovinistická Baťkivšina někdejší premiérky Julie Tymošenkové) ve shodě s PS rovněž požadují hlavu ministra vnitra Arsena Avakova. Pokud PS a další radikálové opravdu zahájí „pochod na Kyjev“, je otázkou, kdo Porošenkovi zbude a kdo rychle přejde na stranu „patriotů“ v čele s Pravým sektorem, banderovskou Svobodou, Černým výborem a dalšími. Nejspíš i proto nyní prezidentovo okolí „hrozí“, že Jaceňuk by mohl padnout už letos na podzim.
Fašismus už není tabu
Spor o pohádkové zisky z pašování cigaret na Zakarpatí tak může vyústit v další destabilizaci „demokratické Ukrajiny“. Porošenko se přitom ale může opřít o Západ; důkazem může být dramatická proměna západního mediálního mainstreamu, který od mukačevské přestřelky začal Pravý sektor „zničehonic“ označovat za fašistickou organizaci, přičemž The Sunday Times celý pohled na situaci výmluvně shrnuly už v titulku: „Kyjev je nucen bojovat s vlastními fašistickými milicemi.“ Změna dikce může Porošenka sice těšit, na druhé straně si ale nejspíš uvědomuje, že EU je plně ponořena v "řecké kauze" nebo v bezradnosti tváří tvář problému s imigranty, a tak na její větší reálnou pomoc spoléhat v nejbližší době nemůže.
To ale neznamená, že by evropské země na vývoj situace na Ukrajině nijak nereagovaly. János Lázár, maďarský ministr odpovědný za tajné služby, mezitím přiznal „zvýšenou aktivitu“ své agentury na Ukrajině, a to v souvislosti „s bezpečnostními dopady změn v oblasti“ a se snahou zajistit, aby „političtí lídři razili zájmy Maďarska“. Lázárův projev zazněl v parlamentu už v červnu, na veřejnost se ale dostal až nyní, a to právě v souvislosti s vývojem na Zakarpatí, kde Maďarsko rozdalo už nejméně 150 tisíc svých pasů.
Mukačevská střelba poutá i zájem Polska, tím spíš, že se na záběrech z „akce“ na vozech, které Pravý sektor používá, vedle českých objevily i SPZ z Polska. Přinejmenším v jednom případě se jedná o vůz, který polská strana předala Ukrajině jako dar pro potřeby dobrovolnických praporů bojujících výhradně na východě země. Porušení této nepsané dohody prý bude Polsko brát velmi vážně, přičemž Pravý sektor může zapomenout na jakoukoli další pomoc z Polska (a možná i dalších zemí). K tomu už polské úřady odmítly repatriovat na pět desítek etnických Poláků z Mariupole s tím, že se město nenachází v bojové zóně…
PS. Do lidí se v uplynulých dnech na Ukrajině střílelo také v Rovenské oblasti. Policie a pohraničníci několik obyvatel tamní vesnice Rokytnoje zadrželi kvůli ilegální těžbě jantaru. Přitom zabavili traktor, vodní čerpadlo, hadice a další náčiní. Zanedlouho se před služebnou sešlo asi sto vesničanů, kteří požadovali propuštění zatčených a vrácení věcí. S pomocí kamenů, železných tyčí a tyčí z plotu se místní obyvatelé pokusili obsadit budovu inspektorátu pohraniční stráže v Kamenném, vyrazili dveře, rozbili několik oken, poškodili střechu a dva služební automobily, popisuje oděský Timer s odvoláním na ministerstvo vnitra. Ve snaze zabránit obsazení budovy, v níž byly zbraně, pohraničníci vystřelili několikrát do vzduchu, ale tím rozzlobený dav jen ještě víc rozvášnili. Hlavně byly tedy skloněny níž a ve finále byli do nohou zraněni dva lidé.
Petro Porošenko v TV prohlásil, že ilegální těžbu jantaru „kryjí“ ilegální vojenské formace a zkorumpovaní policisté, ale pohraničníci dokázali tyto „ozbrojené bandity“ při střetu v Kamenném „odzbrojit“. Boj proti ilegální těžbě jantaru pokračuje, podotkl prezident.
