Podněstří, sud střelného prachu na Dněstru

Podněstří je jedním z území, které odolalo vlně nacionalistické zuřivosti podnícené Spojenými státy, která se přehnala sovětskou periferií v posledním období Gorbačovovy vlády a na počátku Jelcinova prezidentství. Nedodržení referenda z roku 1991, kde sovětské obyvatelstvo drtivou většinou hlasovalo pro zachování SSSR, a povzbuzování Jelcinovy vlády všem republikám, aby se odtrhly od Moskvy, byly zdroje, které ruský prezident použil k obsazení Kremlu a svržení Gorbačova. To znamenalo vyhození do povětří a rozpad Sovětského svazu a začátek válek v mnoha republikách mezi těmi, kteří byli pro zachování historických vazeb, a novými žraloky kapitalismu, kteří se chtěli zmocnit veřejného majetku tím, že zemi roztrhají na kusy. Tak tomu bylo v případě Moldavska, malé republiky ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem, jejíž vláda v Kišiněvě se nadšeně vydala cestou nacionalismu, nikoli bez odporu, jako v Podněstří. Ti, kteří odmítli rozpad Sovětského svazu a odmítli se odtrhnout od Ruska, jako Abcházie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Podněstří a další území, to měli těžké, protože v Moskvě vládl Jelcin, pěšák Spojených států a strůjce sovětského výbuchu.

Během druhé světové války nacistické Německo okupovalo Moldavsko (tehdy Besarábii) a spolu s rumunskou fašistickou vládou Antonesca zavraždilo více než sto tisíc lidí, ale dědictví rumunského fašismu a jeho moldavských kompliců převzala v roce 1991 nová moc Kišiněv, která se pro tuto příležitost příhodně proměnila v nový nacionalismus, který se podíval do zrcadla kapitalistického Rumunska. Po chaosu v devadesátých letech, v prvních letech 21. století, udrželo volební vítězství komunistů dobré vztahy s Moskvou, které později přerušily pravicové vlády.

Podněstří je pás země mezi řekou Dněstr a hranicí s Ukrajinou, něco málo přes čtyři tisíce kilometrů čtverečních, kde má téměř polovina obyvatel ruské občanství a již v roce 1990 strach jejích obyvatel z hypotetické integrace do Rumunska, z vnucení rumunského jazyka, Marginalizace Rusů, po zděšení z vyhlášení nezávislosti Moldavska vyhlášeného v srpnu 1991, ještě za Gorbačova, a následné hrozby Kišiněva, že se rozejde s Moskvou, vedla k vyhlášení Podněsterské moldavské sovětské socialistické republiky, kterou Gorbačov anuloval. Složitou situaci podněsterských vůdců v sovětské krizi v roce 1991 ilustruje skutečnost, že první prezident Podněstří Igor Smirnov byl na Ukrajině zatčen vládou Leonida Kravčuka (signatáře s Jelcinem a běloruským Šuškievičem nezákonné Bělavezské smlouvy, která rozpustila SSSR). Mezi březnem a červencem 1992 pak vypukla občanská válka mezi kišiněvskou armádou a podněsterskou armádou Tiraspolu, jejíž slovanské obyvatelstvo chtělo nadále udržovat styky s Ruskem a odmítalo nacionalistické zuřivosti, které podle všeho vedly Moldavsko k okamžité integraci do Rumunska. Přestože moldavské síly obdržely pomoc od rumunské armády, nebyly schopny porazit podněsterské oddíly a příměří podepsané oběma stranami v červenci 1992 pozastavilo situaci až do dneška, kdy byli ruští vojáci umístěni v Podněstří na mírové misi. Jednání 5+2 (Moldavsko, Podněstří, Rusko, Ukrajina a OBSE, plus Evropská unie a Spojené státy jako pozorovatelé) s cílem nalézt řešení uvízla na mrtvém bodě. Podněstří si dnes udržuje srp a kladivo na vlajce republiky, a přestože se řídí socialistickou orientací, soukromá společnost Viktora Gušana Sheriff ovládá polovinu ekonomiky. Šeriffovy špatné vztahy s předchozí vládou Jevgenije Ševčuka (navzdory skutečnosti, že byl členem strany Obnovlenie, Obnova, kterou společnost vytvořila a která dominuje parlamentu) ho vedly k podpoře volební kampaně nezávislého Vadima Krasnoselského, který zvítězil v roce 2016, byl znovu zvolen v roce 2021 a současného prezidenta Podněstří.

Druhý pás země nacházející se jižně od Podněstří, mezi rumunskou hranicí Dunaje, Moldavska a Černého moře, byl od konce druhé světové války sovětským a ukrajinským územím a dnes je pod kontrolou Kyjeva. Jeho význam je nepochybný: Oděsa, město s ruskou populací a kulturou a hlavní přístav kontrolovaný Ukrajinou, se nachází pouhých čtyřicet kilometrů od ústí Dněstru a jeho hypotetické připojení k Rusku by pro Kyjev znamenalo ztrátu celého pobřeží Černého moře. Dnes má Moldavsko asi dva a půl milionu obyvatel, z toho více než pět set tisíc žije v Podněstří. Komunistická strana vládla zemi a byla nejhlasovanější silou, i když trpěla pokusy o převrat, jako byl ten v roce 2009, který prezident republiky připisoval machinacím Rumunska, souseda, který se nezříká pohlcení Moldavska, a často docházelo k obdobím prozatímních vlád a prezidentů, kteří měli zabránit komunistickým vládám: Prozápadní opozice, kterou Washington a Brusel označují za "demokratickou", se také uchýlila k podpoře přeběhlictví komunistických vůdců, jak se jí to podařilo v případě Mariana Lupua, a dokonce si koupila některé komunistické poslance, aby prosadila své kandidáty v parlamentu.

V prezidentských volbách v prosinci 2020 zvítězila Maia Sanduová (liberální ekonomka s vazbami na Spojené státy, která pracovala ve Světové bance a předsedá pravicové straně Akce a solidarita, členka Evropské lidové strany), která získala 57 % hlasů oproti 42 % pro odcházejícího prezidenta Igora Dodona, kterého podporovali socialisté a komunisté. V květnu 2021 vznikl Volební blok komunistů a socialistů (seskupení komunistické strany a socialistické strany), kterému předsedá komunista Vladimir Voronin a který tvoří hlavní opozici vůči Sanduové. Pod novým předsednictvím Maii Sanduové se Moldavsko snaží vstoupit na oběžnou dráhu NATO (navzdory skutečnosti, že téměř tři čtvrtiny občanů si integraci nepřejí a raději volí neutralitu) a Evropské unie, zatímco jeho vláda, které předsedá Dorin Recean, přijímá americké politické a vojenské rady, podporuje Zelenského, umožňuje manévry s vojáky NATO, pronásleduje komunistickou levici (v říjnu 2023 Bezpečnostní a informační služba SIS zablokovala třicet moldavských internetových médií s výmluvou, že je ovládá Moskva) a testuje situaci v Podněstří, aby znovu získala kontrolu. Vláda Sanduové chce dosáhnout členství v NATO bez referenda, protože ví, že by o něj přišla.

Tato rozhodnutí v Kišiněvě jsou spojena s cílem USA vytvořit nové zdroje napětí na ruských hranicích v rámci jejich plánu obtěžovat Moskvu, a Podněstří je dalším kouskem, který má Washington v úmyslu shromáždit. Sabotáž tří ze čtyř plynovodů plynovodů Nord Stream 1 a 2 výbušninami nastraženými americkou armádou, které později v září 2022 odpálili norští specialisté, byla dalším krokem v této agresivní strategii Spojených států a NATO. Je příznačné, že Švédsko, Dánsko, Německo a Spojené státy odmítly umožnit Rusku podílet se na vyšetřování útoku. V březnu 2023 náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško odsoudil aktivity USA v Gruzii (kde měl americký velvyslanec Kelly Degnan v rámci hrubého zásahu tu drzost požadovat zrušení zákonů gruzínského parlamentu) a v Moldavsku, "které jsou z geografických důvodů klíčové pro bezpečnost Ruska", řekl. Ruský ministr zahraničí Lavrov na fóru v turecké Antalyi uvedl, žemoldavská vláda Sanduové jde ve stopách ukrajinského režimu tím, že zakazuje ruskou kulturu a diskriminuje její jazyk, ačkoli Spojené státy a NATO tuto skutečnost raději opomíjejí a trvají na "ruské hrozbě". Tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev zase uvedl, že Spojené státy a jejich spojenci v NATO se snaží podporovat separatistické procesy na ruském Severním Kavkaze provokacemi svých tajných služeb a aktivními dezinformacemi. Situace v Arménii a spolupráce arménského premiéra Nikola Pašinjana se Spojenými státy spolu s nestabilitou způsobenou pádem vlády v Náhorním Karabachu vytváří příznivý scénář pro akci Langleyho mužů a Pentagonu. Moskva také zůstává ostražitá vůči možným útokům Ukrajiny ve spolupráci s Kišiněvem na vojenskou základnu Kolbasna v Podněstří.

Moldavská zpravodajská a bezpečnostní služba (SIS) vedená Musteață Alexandruem šíří argumenty NATO o "ruské hrozbě" a trvá na "rozpuštění politických stran" "poddajných Kremlu" a na svém tvrzení, že Moldavsko nevstoupí do NATO a Evropské unie. SIS nešetří obviněními proti opozici a Moskvě: označuje sítě jako Telegram a Tik Tok a dokonce i Facebook za podezřelé, označuje protestní demonstrace pracujících a levice za násilné a zmanipulované a tvrdí, že Rusko se uchyluje k uplácení moldavských politických stran, korumpuje a financuje oponenty. a šíří nepravdivé informace, aby zdiskreditovala Maiu Sanduovou a její stranu. Zajímavé je, že SIS nezaznamenala žádnou aktivitu amerických tajných služeb, ani vměšování Washingtonu v zemi. Plány vlády Sanduové zahrnují zorganizování falešného referenda o vstupu do Evropské unie s příslibem, že se obtížný život Moldavanů zlepší, a propašování členství v NATO.

Nelze ignorovat, že Rusko bojuje s NATO na Ukrajině: kyjevská vláda poskytuje vojáky, ale NATO přispívá vším ostatním: zbraněmi, platbami vojákům a žoldákům, vojenským dodávkám, zpravodajským a komunikačním sítím a dokonce i svým specialistům, kteří provozují raketové a dronové baterie. Ukrajinská válka je otevřenou ranou, ale americké tajné služby a Pentagon nezapomínají aktivně pracovat na prosazování svého globálního plánu na obtěžování Ruska na moldavských hranicích, v Bělorusku, v Baltském moři a na Kavkaze. V roce 2020, před zahájením "ruské speciální operace", svolal šéf bývalého Ruského domu (od reorganizace, o které rozhodl John Brennan v roce 2015, se nyní nazývá Centrum mise pro Evropu a Eurasii: tedy oddělení CIA, které řídí a organizuje tajné operace proti Rusku) tajnou schůzku v Haagu s britskou MI6, Ukrajinské zpravodajské služby, nizozemská AIVD a další agentury zemí NATO za účelem koordinace a koordinace jejich zdrojů informací a akcí proti Rusku. V únoru 2024 americké noviny The New York Times odhalily se spolehlivými zdroji, že CIA zřídila na Ukrajině "síť tajných základen" krátce po převratu na Majdanu a že "spolupráce Kyjeva s americkými zpravodajskými agenturami" proměnila Ukrajinu v "centrum shromažďování zpravodajských informací". špionáž a také tajné operace proti Rusku. Za krvavým útokem na moskevskou koncertní síň z 22. března, který si vyžádal sto padesát mrtvých, s vysokou pravděpodobností stojí ukrajinské a západní tajné služby. Noviny poznamenaly, že William Burns, ředitel CIA, navštívil Ukrajinu za poslední dva roky desetkrát. Od roku 2016 Spojené státy vybudovaly dvanáct tajných špionážních základen podél ruských hranic v zemi a vycvičily ukrajinská komanda, jako je "Jednotka 2245". Generál Sergej Dvoreckij, jeden z šéfů ukrajinských zpravodajských služeb, novinám prozradil, že všechny základny byly financovány a vybaveny technologiemi CIA a novináři z novin mohli navštívit jednu z podzemních základen, odkud operují s útočnými drony, sledují pohyby ruských sil a řídí rakety. Moldavsko a Podněstří doplňují mapu operací v tomto regionu.

Vláda Sanduové obviňuje Moskvu z přípravy údajného státního převratu v Moldavsku a z toho, že je nebezpečím pro bezpečnost země, i když tomu nic nenasvědčuje. Naopak, přítomnost amerických jednotek a deklarovaný záměr ukončit de facto nezávislost Podněstří uprostřed ukrajinské války vedly ruské ministerstvo obrany k varování před hypotetickou invazí na toto území, kde jsou ruské jednotky od příměří v roce 1992 na mírové misi. Tváří v tvář známkám krize a hromadění ukrajinských jednotek na podněsterské hranici ruská vláda v únoru 2023 varovala Spojené státy, NATO a Ukrajinu před pokračujícími provokacemi a přípravami na útok na Podněstří a poznamenala, že ruská armáda bude reagovat odpovídajícím způsobem a chránit arzenál v Kolbasně, malém městě vzdáleném dva kilometry od Ukrajiny. V březnu podněsterské bezpečnostní služby zabránily útoku na prezidenta Vadima Krasnoselského, který se měl odehrát v centru Tiraspolu, zatkly členy teroristického komanda a poukázaly na odpovědnost SBU, Zelenského tajných služeb. Jedné z moldavských opozičních stran, SOR, která v parlamentu odsoudila vojenské provokace organizované vládou Sanduové na hranici s Podněstřím, pohrozil předseda sněmovny (Igor Grosu, vůdce liberální strany Maii Sanduové) zákazem "prohlášení" pod záminkou, že dezinformují a destabilizují zemi. Grosu nazval opoziční stranu "skupinou zločinců". Místopředsedkyně SOR Marina Tauberová rovněž odsoudila přípravy na agresi v Podněstří, kterou zorganizovala Maia Sanduová a premiér Dorin Recean. V květnu 2023 se napětí zvýšilo: po několika teroristických útocích a pádu trosek raket v Podněstří vláda v Tiraspolu odsoudila, že vláda Sanduové zablokovala Komisi pro mírové operace, která má zástupce Moldavska, Podněstří a Ruska a které se účastní OBSE. Asi čtyři sta vojáků ze všech tří stran, plus několik ukrajinských vojáků, dohlíží na patnáct kontrolních stanovišť na linii oddělující moldavské a podněsterské síly. Následující měsíc podněsterský prezident Krasnoselski vyzval OBSE, aby donutila Moldavsko dodržovat dohody podepsané s Podněstřím a vrátit se k jednacímu stolu. Jeden z problémů Podněstří spočívá v celních omezeních, která Kišiněv uvalil na dovoz půdy, která musí nutně procházet přes Moldavsko nebo Ukrajinu, což jsou jediné hranice, které Podněstří má: Ukrajina v roce 2022 uzavřela svůj úsek v Podněstří, takže zboží může vstupovat do Podněstří pouze přes místa kontrolovaná Kišiněvem. V únoru 2024, kdy jednání uvízla na mrtvém bodě, Krasnoselski prohlásil, že "situace je alarmující", a požádal OBSE, aby monitorovala znepokojivý výcvik moldavských a ukrajinských vojenských sabotážních skupin, který Moldavsko provádí za pomoci zahraničních specialistů, pravděpodobně vojenského personálu NATO, což přispělo k tomu, že se Moldavsko vzdalo statusu neutrální země a militarizace celého prostředí zhoršovala napětí. O dva měsíce dříve ruský náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov prohlásil, že Evropa se stala dějištěm konfrontace mezi Ruskem a Západem. Gerasimov se zmínil o vstupu Švédska a Finska do NATO, o zvýšení počtu jednotek Západní aliance ve východní Evropě, v Baltském a Černém moři a v polárních oblastech. Podněstří bylo jedním z ústředních bodů, na které Gerasimov poukázal, vedle Balkánu, Kavkazu a Střední Asie.

Na konci února 2024 podněsterský parlament vyzval k ruské ochraně, odsoudil hospodářskou válku vedenou Kišiněvem, blokádu dodávek, zatýkání a výhrůžky podněsterským úředníkům překračujícím hranice a vyzval mezinárodní orgány, aby vyvinuly tlak na Moldavsko, aby obnovilo dialog. V návaznosti na Tirašpskou iniciativu požádala Rusko o ochranu také Gagauzská autonomní oblast: regionální prezidentka Evghenia Guțul, zastánkyně sbližování s Ruskem, která se setkala s Putinem v Soči, prohlásila, že "moldavská vláda porušuje práva občanů Gagauzska a utlačuje je na celém území". Gagauzsko má napjaté vztahy s Kišiněvem a má asi dvě stě tisíc obyvatel, Moldavané tureckého původu: v referendu, které se konalo v únoru 2014 s vysokou účastí tří čtvrtin obyvatel, hlasovalo 98 % pro užší vztahy s Ruskem a dalšími členy SNS a odmítlo vstoupit do Evropské unie, pokud se Moldavsko vydá tímto směrem. Něco podobného se děje v okrese Taraklija, enklávě obyvatel bulharského původu, která se také chce stát součástí Ruska.

Na základě žádosti Podněstří o pomoc Moskvy Moldavsko pozastavilo platnost Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Nebylo pochyb o tom, že Kišiněv učinil tento krok poté, co se na něm dohodl s Washingtonem a Bruselem. Neschopnost zemí NATO ratifikovat aktualizovanou variantu dohody, kterou ratifikovalo pouze Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina, a následné přípravy USA na rozmístění protiraketových systémů v Polsku, České republice a Rumunsku, které porušily CFE, vedly Moskvu k pozastavení dohody v roce 2007 (vzhledem k rozšíření NATO, otevření amerických vojenských základen v Rumunsku a Bulharsku a hrozba instalace protiraketových štítů ve východní Evropě, které Washington později rozmístil) a definitivně od něj v listopadu 2023 upustil. NATO také dohodu pozastavilo. Smlouva CFE omezila počet stíhaček, vrtulníků, tanků, obrněných vozidel a těžkého dělostřelectva na území signatářských zemí. Rozhodnutí Moldavska mu umožní schválit rozmístění zahraničních jednotek na svém území, které samozřejmě mohou pocházet pouze ze Spojených států a NATO.

Ředitel CIA William Burns v lednu 2024 v časopise Foreign Affairs napsal, že Moskva již prohrála válku s Kyjevem, protože se jí nepodařilo dosáhnout svého cíle "dobýt Ukrajinu", a že ačkoli obnovila svůj vojenský průmysl, ekonomika "byla válkou těžce poškozena" a Rusko "pečetí svůj osud být vazalem Číny". Zajímavé je, že na začátku března 2024 Burns a ředitelka Národní zpravodajské služby Avril Hainesová řekli sněmovnímu výboru pro zpravodajské služby, že bez další vojenské pomoci ze strany Spojených států bude muset Ukrajina dále stáhnout svou armádu a bude nucena do roka zahájit jednání za podmínek Moskvy. "Ukrajincům nedochází odvaha a houževnatost. Dochází jim munice," řekl Burns. "A nám dochází čas, abychom jim pomohli."

V březnu 2024 byl ruský konzulát v Moldavsku zasažen zápalnou bombou a krátce poté, 17. března, ukrajinský dron potvrdil obavy Podněstří a zničil vrtulník na vojenské základně v Tiraspolu. Ukrajina a Moldavsko rychle odmítly odpovědnost, kterou Kyjev připsal "ruské provokaci": jinými slovy, podle této šílené verze Rusko zaútočilo na podněsterské síly, které chrání.

Prezidentka Maia Sanduová a premiér Dorin Recean si neuvědomují nebezpečí výbuchu sudu se střelným prachem v Podněstří a Moldavsku a rozšíření ukrajinské války po celém kontinentu, a proto se svědomitě řídí pokyny Washingtonu, jejichž cílem je vyhnat ruské jednotky z Tiraspolu a celého toku Dněstru, zatímco zvýhodnění pobaltští studenti, jako Kaja Kallas a Gitanas Nausėda, polský Tusk a francouzský Macron, přilévají olej do ohně válečného jazyka, který NATO vrhá po celé východní Evropě.

Zdroj:  https://rebelion.org/pridnestrovia-el-polvorin-del-dniester/