Finsko s dvěma měnami?
Nedávno zveřejnila banka Nordea studii, ve které navrhla, aby země zvážila zavedení „paralelní měny" vedle eura. S myšlenkou paralelní měny přišel již v květnu bývalý hlavní ekonom Deutsche Bank Thomas Mayer, vymýšlel tento plán ale pro Řecko.
Koncept paralelní měny využilo Německo v době Výmarské republiky, v roce 1923, nebo byl použit při rozpadu Sovětského svazu v 90. letech. V poslední dekádě jej zvažovaly některé rozvojové země.
V případě Finska by ale využití dvou souběžných měn bylo rozdílné. Řecko by patrně muselo své občany k přijetí nové měny nutit. Oproti Athénám by Helsinky byly v silné pozici. Nová měna, patrně markka, by si mohla po dlouhé přechodné období udržet kurz 1:1. Až později by nastoupila nová měna na volně plovoucí kurz. Podle analýzy JP Morgan's by nová marrka nepoškodila tolik ani finský export, což by neplatilo v případě, kdyby podobný krok učinilo Německo.
Pomoc ano, ale ne bez hranic
Diskuze o vystoupení Finska z měnové unie jsou pouze hypotetické. Jak ale ukazují výroky některých členů finské vlády, může časem seveřanům dojít trpělivost s vleklým zachraňováním jižní periferie. V červenci se ministryně financí Jutta Urpilainen nechala slyšet, že ačkoliv Helsinky přijaly závazek být členem eurozóny a euro zemi přináší užitek, „Finsko nebude na euru trvat za každou cenu a je připraveno na všechny scénáře". „Kolektivní zodpovědnost za dluhy jiných států, jejich hospodářství a rizika, to není něco, na co bychom měli být připraveni," dodala v rozhovoru pro list Kauppalehti.
Finsko je podle ministryně při vyjednávání o podmínkách záchranných úvěrů tvrdé, ale konstruktivní. Součástí této „tvrdé strategie" byl i požadavek na kolaterály, neboli záruky, za svůj podíl na druhém záchranném balíčku pro Řecko a úvěru pro španělské banky.
Finsko je mezi posledními členy eurozóny, kteří si stále udrželi nejvyšší ratingové hodnocení AAA. Přitom je v úplně jiném postavení než mediálně nejviditelnější Německo. Na vyjednávání o záchranných balíčcích bylo pouze juniorním partnerem a Finové necítí ani takovou odpovědnost za evropské sjednocování jako Německo.
Finsko také není tolik obchodně vázané na eurozónu. Silná obchodní pouta jej pojí se sousedním Švédskem a Ruskem, které eurem neplatí. Specifická je i finská politická situace. Zatímco v jiných státech platících eurem je skepticismus ke společné měně záležitostí menších okrajových stran, ve Finsku je to i otázkou tradičních silných stran.
Hlavní obchodní partneři Finska. Zdroj: Finský statistický úřad
Tvrdě euroskeptická linie je nicméně specialitou Pravých Finů, kteří se z malé okrajové strany stali významným hráčem s podporou kolem 15 procent. „Neexistují pravidla pro vystoupení z eurozóny, ale to je jen otázkou času. Buď jih anebo sever se odtrhne, protože tato měnová svěrací kazajka způsobuje mizérii milionům lidí a ničí budoucnost Evropy," vyjádřil se nedávno lídr Pravých Finů Timo Soini.
Poučení z historie
Odchod členské země z eurozóny tvůrci měnové unie nepředpokládali, a proto neexistují ani žádná legislativní pravidla, která by řídila takový proces. Jediná vodítka pro rozpad měnových unií nabízí historie.
Profesor ekonomie z Georgetown University Anders Aslund poukázal na to, že existuje mnohem větší pravděpodobnost, že měnovou unii opustí malá ekonomicky prosperující země, než hospodářsky upadající stát. Dokazuje to na případech rozpadu Rakouska-Uherska, z kterého jako první odešlo Československo, Jugoslávie, kterou opustilo bohaté Slovinsko a Sovětského svazu, od kterého se odloučili tři pobaltské republiky. Ve svém výzkumu ale došel zároveň k závěru, že rozpad měnového spolku je vždy nákladný pro všechny strany a mělo by mu proto být zabráněno za každou cenu.
Marie Bydžovská, Euroskop