Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Čeká nás v éře jochismu osud Řecka?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • recko-krize
Každý pracovní den se už od časných ranních hodin před vchodem do doků na athénském předměstí Attiki, u tak zvané Zóny, scházejí stovky nezaměstnaných ocelářů a svářečů a čekají, kolik pracovních míst toho dne bude třeba. „Napětí je citelné," říká ve feature agentury IPS hutník Makis Kistikidis, který v Zóně pracoval 32 let, při pohledu na strkanici svých nezaměstnaných kolegů o práci na dva dny.

„Dnes to přitom není nejhorší. Často totiž není práce vůbec žádná. Většina z těch lidí tady od začátku roku nedostala práci na víc než na celkem pět nebo šest dní, a od roku 2008 nenapracovala víc než sto dní."

Veřejná debata v Řecku se soustředí na vládní drastická úsporná opatření a o to menší pozornost je věnována sociálním dopadům rostoucí nezaměstnanosti a tomu, jak vládní úspory ožebračují obyčejné lidi. V Zóně kdysi každý den pracovalo na pět tisíc lidí, dnes je však smutným symbolem ekonomického úpadku. Její tragédie započala přitom už v roce 2008, kdy levná pracovní síla v Číně a na Dálném východě odlákala z Řecka většinu zákazníků z řad rejdařských společností. Globální finanční krize pak zkázu Zóny jen dokonala.

„Dnes nezaměstnanost v Zóně přesahuje 90 procent," říká Kistikidis. „Zkuste se podívat na seznam lidí čekajících na práci. Jejich jména jsou tam už od začátku roku a mnoho i déle."

Osmapadesátiletý Aristides G. je bez práce už od roku 2008. „Nebyl jsem schopný splácet hypotéku, a tak mi banka zabavila byt a dala ho do aukce. Podívejte, co jím," zvedá igelitovou tašku, do níž mu majitel nedalekého bufetu nasypal nedojedené zbytky sýra.

Podobné drsné příběhy nejsou podle Kistikidise ničím výjimečným. Ukazuje na postávající hloučky: „Doma u nich je dusná atmosféra, a tak mnozí z nich raději tráví čas venku." Čtyři páry, které Kistidikis zná, se v posledním roce právě kvůli sociálnímu tlaku rozvedly. Jednoho jeho kamaráda, sedmačtyřicetiletého George, manželka opustila, když je banka vyhnala z jejich domku. Když ho šel Kistikidis navštívit, aby ho povzbudil, našel ho oběšeného.

V posledních měsících se přístavní dělníci několikrát spojili do stávky, aby zabránili vládě deregulovat jejich průmyslový sektor, a znemožnili firmám dovážet levné pracovní síly z Lotyšska a Litvy. Řecký přístavní dělník si v průměru vydělá denně 60 až 75 eur, zatímco jejich kolegové z Pobaltí jsou s to pracovat za desetinu této sumy. „Tentokrát jsme je ještě zadrželi," říká o vládě Kistikidis, „ale ve skutečnosti nám jen ukazují budoucnost, která nás čeká."

Zkušení dělníci jsou na tom ale na trhu práce stejně špatně, jako mladí lidé. Problémem je totiž upadající pracovní etika, podotýká šestadvacetiletý kuchař Fannis Klissas. Před pár měsíci nastoupil jako pekař v Athénách s platem 840 eur měsíčně. „Zpočátku to vypadalo dobře," vzpomíná. „Výplata sice oproti průměru nebyla nijak vysoká, ale žijeme v době, kdy si člověk nemůže přát všechno." Pár týdnů po nástupu do zaměstnání si Fannis všiml, že majitel pekárny rozdává zaměstnancům pokuty za chyby. „Udělal jsem taky jednu chybu a ta stála majitele pár eur, mě dal ale pokutu 100 eur," vysvětluje. „Když každý den děláte přesčasy, tak vás nikdo nemůže trestat za to, že zkazíte dva koláče. Pokud na svou práci nestačíte, mohou vás nejdřív upozornit a vyzvat, abyste odešli, ale situace, kdy může šéf trestat podle libosti, je nepřijatelná." Fannis pokutu odmítl a dostal vyhazov.

Takové praktiky dnes ovládají celé Řecko a existují jen proto, že se lidé bojí sílící ekonomické nejistoty, říká Fannis. „Lidé jsou vystrašení a snadno jimi lze manipulovat. Všechno se přitvrzuje, ale lidé raději mlčí. Jak je to možné? Copak nechápou, že práce musí vycházet ze vzájemného respektu a z vědomí lidských práv a ne z dominance a strachu?"

Nedávno vyšli Řekové do ulic v rámci už čtvrté generální stávky. Davy byly ale méně početnější, než dříve, což vyvolalo spekulace o tom, že se lidé bojí ztráty zaměstnání a raději zůstávají bez ohledu na sílící frustraci a zoufalství zticha. „Mám dojem, že to ale není strach, proč lidé zůstávají doma," přemýšlí komentátorka deníku Kathimerini Xristina Kopsiniová. „Příčinou je ve skutečnosti to, že nemají pro budoucnost žádnou politickou alternativu."

 

 

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře