Více slunce. Svět hledá sám sebe

O běhu světa hovořil i multimiliardář George Soros v roce 2016. Pro zpravodajskou agenturu Reuters prohlásil, že vidí, jak se Rusko mění ve světovou velmoc přesně v tu dobu, kdy se rozpadá Evropská unie.

Soros řekl, že existuje „dobrá šance" na to, že se EU rozpadne díky migrační krizi, pokračujícím problémům s Řeckem a vystoupením Velké Británie z EU.

Není to však jen Soros, který odhaluje novou konfrontaci v dnešním světovém řádu. Například bývalý velvyslanec Velké Británie v Rusku Tony Brenton odhaduje, že vážnější konfrontace bude probíhat mezi USA a Čínou a vůbec ne mezi USA a Ruskem. Breton se domnívá, že svět spěje k určité samoorganizaci. Domnívá se, že se vracíme zpět ke světu soupeřících velmocí a s takovým světem bude mnohem složitější něco řešit.

Vypadá to, že se pohybujeme směrem k světovému řádu konkurujících si států. Jak pro Západ, tak i pro amerického prezidenta Donalda Trumpa zůstane důležitou otázkou, jak tento světový pořádek bude vypadat a zda bude pro Spojené státy výhodnější sblížit se s Ruskem.

Trump ví, že největší geopolitická soutěž ve světě nebude probíhat v soupeření s Ruskem, ale mezi Spojenými státy a Čínou. Proto je Rusko v Trumpových plánech tak pevně zahrnuto.

Faktem je, že pro Čínu i USA zůstává Rusko důležitým globálním geopolitickým hráčem. Nesmíme zapomínat na to, že se časem zrodí další a další supervelmoci se svou představou o běhu světa.

Dnes je stále ve hře Evropa a evropský člověk. Celý svět hledá sám sebe a stejné dělají všichni velcí i malí hráči.

Sami sebe hledáme i my - jednotlivé lidské bytosti. Je pravdou, že i my sami bychom rádi vystoupili ze stínu na slunce, zapojili se do proudu aktivního života, do proudu, který nás unáší k nesmrtelnosti a stali se velkými.

Svět bez amerického vedení hledá sám sebe. Roste vliv dalších velmocí a všichni pro sebe chtějí více slunce. I my ho chceme.

Vypráví se o rozpadu USA a připravuje se prý rozpad EU. Co my o tom víme?

Ze širšího úhlu pohledu je nutné vědět, že jak vznik, tak rozpad je součástí světa, který hledá sám sebe. Bez slunce by nebylo života, to všichni víme. Ale stejně tak by nebylo života, kdybychom se před sluncem nechránili. Někdy se dobro mění v zlo a naopak.

Mystický filozof Jakob Böhme už kolem roku 1615 napsal, že zlo i dobro jsou dvě kvality bojující v člověku, jenž se může obrátit ke kterékoli kvalitě se mu zachce, neboť žije mezi oběma a obě kvality jsou v něm, zlá i dobrá. Mezi zlem a dobrem, ve světě přírody vzájemně neoddělitelnými, neprobíhá jen neustálý boj. Tyto nepřátelské kvality se mohou v sebe vzájemně proměňovat, mohou v sebe zpětně přecházet. Neboť jak píše Böhme vše je zde možné: dobré se stejně snadno proměňuje ve zlé jako zlé v dobré. Člověk však není arénou, v níž probíhá boj kosmických sil. Jeho hlavní vlastností je svoboda. „Každý člověk je svobodný a je jakoby svůj vlastní bůh, může se v tomto životě proměnit ve zlobu nebo ve světlo“.

Je zajímavé, že již v té době Böhme zastává myšlenky vedoucí k pozdějším idejím humanistického racionalismu. Böhme tvrdil, že „božské světlo“ jako projev mravních ctností je přítomno ve všech bez rozdílu. „Nejen já sám, ale všichni lidé jsou takoví, ať jsou to křesťané, Turci, Židé nebo pohané. V kom je láska a mírnost, v tom je i světlo boží.“

Jak jsem napsal. Dnešní blok má sloužit k zamyšlení...

Zdroj: kniha A.Ch. Gorfunkel Renesanční filozofie