Velká krize Evropy

Kromě řecké a migrační krize je poslední dobou pro Evropskou unii palčivé téma možný odchod Velké Británie z unie. Evropa se rozkládá, nemá šanci přežít, říká legendární zpravodaj Karel Köcher.
Známý je americký politický teoretik Samuela Huntington a jeho bestseller - Střet civilizací.
Jeho kniha je pravdivá. Jde o střet civilizací. Uprchlíci budou své právo šaría a způsob života uplatňovat. Budou žít tady, bude jich víc a víc a budou nás zatlačovat. My jako kultura už dávno nejsme bojovní. 

Autor varuje před rozšířením a vystupňováním těchto střetů. A co se děje ve skutečnosti?
Střety mezi Západní kulturou a islámem se den ode dne stupňují. Využívání fanatických skupin islámu a jejich podpora, když se nám to hodí je nebezpečím pro nás samé, nebezpečím pro naši kulturu. 

Přijímání uprchlíků v Německu, prakticky bez omezení přináší své hnijící ovoce.
Ondřej Höppner si všímá toho, že německá mašina se hroutí do sebe a pára stoupá. Neuplyne den, kdy by v souvislosti s migrační vlnou nevzplál dům, auto či nebyl někdo zraněn. Je jen otázkou času, kdy dojde na území Německa k sebevražedným útokům, podobným těm, které se staly před pár týdny v Paříži.

Rozvírají se nůžky mezi názorem veřejnosti, tedy názory běžných občanů a „bruselskou elitou“ a jejich požadavky. Dochází k jevu, který je na západní scéně čím dál častější. Mezi občany přibývá euroskeptiků a nacionalistů.

Martin Hybler v jednom svém článku zmiňuje skutečnosti, že v evropských institucích a úřadech pravidelně přistávají nepříliš nadaní politici a administrátoři, kteří si na domácím kolbišti v té které zemi uřízli takovou ostudu, že se na něm pro další výkon aktivních funkcí znemožnili. Přitom tito lidé disponují ve svém zázemí natolik dobře utkanými sítěmi vlivů, známostí, přístupu k informacím (zhusta kompromitujícím pro jiné), že je dost dobře nemožné je jednoduše vyhodit. Implicitní nebo explicitní dohodou jsou pak odklizeni do Bruselu nebo Štrasburku, kde se pak - královsky placeni - věnují spisování nesmyslných direktiv, jednak protože nějakou činnost jednoduše vykazovat musejí, jednak kvůli realizaci zakyslé pomsty. Evropské úřadování nese pak charakter odplaty zatrpklých důchodců. Podle toho vypadají i reakce EU jako celku. Reakce jsou pomalé, ochablé a zmatené.

EU jasně praská ve švech na všech frontách, spolu s tím, jak výhody plynoucí z členství pro každý stát spíše uvadají, a problémy, kterým v tom čelí, jsou čím dále nepřekonatelnější. Ač sentiment proti EU v každé zemi roste z různých důvodů, výsledek je ten samý. Existuje příliš mnoho systémových problémů, příliš mnoho nepřekonatelných rozporů a není dost peněz. Je tedy jen otázkou času, než se systém pod tíhou finančního kolapsu a sociálních otřesů sesype.
ECB spustila "tiskárnu na peníze". Mainstreamoví ekonomové, politici a tradeři zajásali, Evropa si bude užívat krátkodobých výhod. Dlouhodobé náklady ale mohou být obrovské.

Několik uznávaných profesorů, jako je například Niall Ferguson z Harvardovy univerzity nebo Brendan Simms z Cambridge university, přirovnali současnou pozici EU k úpadku Římského impéria, rozpadu Rakousko-Uherska, Sovětského svazu či Jugoslávie.

Ale i kdyby tomu tak nebylo. Řecká krize a události související s evropskou migrační krizí otevřely oči mnoha zarytým eurooptimistům.