Mocenské hrátky na Blízkém východě

Na Blízkém východě má své zájmy mnoho regionálních hráčů. Důkazem toho je operace Turecka v Sýrii - Štít Eufratu. Cílem vojenské operace ozbrojených sil Turecka na severu Sýrie je údajně vytvoření bezpečnostní zóny, proti přívalu sebevražedných teroristů z IS do Turecka. Samozřejmě jde i o obranný val proti syrským Kurdům, kteří jsou Tureckem pokládáni za teroristy. O složitosti situace na Blízkém východě vypovídá i kritika USA prezidentem Erdoganem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan kritizoval politiku, kterou USA aplikuje v Sýrii. Označil ji za politiku dvou tváří. Část vedení USA jedná spolu s teroristy, a druhá část dělá politiku, která bere v úvahu naše obavy ohledně spolupráce se silami domobrany syrských Kurdů.

Politiku USA kritizoval také Ministr zahraničních věcí RF Sergej Lavrov. Ten prohlásil, že USA nikdy neútočily na Frontu an-Nusrá v Sýrii. O tomto problému Lavrov jednal s ministrem zahraničí USA Johnem Kerrym.

Víme, že poradkyně syrského prezidenta Buseina Šábanová prohlásila, že Katar a Saúdská Arábie financují útoky na SAR a nepřejí si ukončení konfliktu. Arabská armáda je po pěti letech bojů s teroristy vyčerpaná. Úbytek teroristů je neustále doplňován dobrovolníky z celého světa.

Asada kromě Ruska a Íránu podporuje i šíitský Hizballáh. Na straně syrské opozice lze pro změnu kromě umírněných a sekulárních rebelů nalézt extremistické sunnitské organizace jako Al-Káida (zastupovaná v tomto případě Frontou an-Nusrá) nebo Islámský stát. Řešení konfliktu, které by uspokojilo všechny strany, je tak prakticky vyloučené. A mimořádně těžké je i jakékoliv řešení...

Trvám na tom, co jsem napsal v roce 2015. Napsal jsem, že Sýrie je sud střelného prachu, který hoří. Pokud se koalice států nesjednotí na boji s IS, pak je možné, že do války o Sýrii se postupně zapojí všichni. Na jedné straně USA, ropné společnosti, plynaři a bankéři, ti všichni mají v regionu své zájmy. A samozřejmě Izrael, EU a na jejich straně pro někoho trochu nepochopitelně bojující Al-Kaida a do toho z řetězu utržená IS/ISIS. Proti nim stojí syrská legitimní vláda a na její straně

Hizbaláh a jednotky Íránských revolučních gard. Asada podporuje dodávkami zbraní a letecky Rusko. Na jejich stranu se dnes kloní i Egypt. Své strategické zájmy na bojišti mají Saúdové, Turecko a Čína, takže pokud se mezinárodní společenství v OSN nedohodne, není vyloučeno, že stojíme na prahu konfliktu nevídaných rozměrů. Jak víme Turecko se již zapojilo.

Samozřejmě nelze zapomenout na to nejdůležitější. V oblasti Blízkého východu jde o kontrolu plynovodů a toků ropy.

Také by se nemělo zapomínat, že z pohledu Ruska je úder proti Sýrii nebo Íránu nepřímý úder proti Rusku a jeho zájmům. Rusko by ztratilo důležité pozice a spojence v arabském světě, pokud by nereagovalo. Obranou Sýrie proto Rusko brání své vlastní zájmy.

Dnes je víceméně patrné, že Blízký východ si dělí dvě supervelmoci na sféry svého vlivu a možná, že i přes stále větší proklamované nepřátelství nakonec přece dojde k dohodě.

Podle mnohých odborníků se prezident Ruska neangažoval v situaci v Sýrii proto, aby vybojoval několik zničených předměstí Aleppa, nýbrž proto, aby potvrdil nový hierarchický pořádek ve světě.