Kdo má větší hodnotu – slepice, nebo člověk?

Podrobnosti

Z domova / Ekonomika|

5. duben 2012|

Josef Vít|

12101 x

Všichni víme, že oficiálním důvodem pro zdražení bylo nařízení EU o velikosti klecí pro slepice ve slepičárnách. Chudinky slepice neměly dostatečný prostor a tak se jich musela zastat samotná EU.

Vlastní zákon byl prosazen v EU zelenými a sociálními demokraty. Zelené známe – to jejich zásluhou platíme za drahou elektřinu, to oni blokují výstavbu dálnic a starají se více o broučky než o lidi. Pro ně má větší cenu brouček někde v lese, než člověk a jeho potřeby. Jejich boj za zelenou planetu nás stojí miliardy.

Proč ale sociální demokraté? Kromě mne neznámých politických hrátek mě nic jiného nenapadá. Položme si otázku – komu to pomohlo? Jaký význam má pro slepici, když bude mít na každé straně klece o 5 cm více místa? Bude pořád v kleci.

Ovšem pro lidi to bude mít osudné následky. Všechny náklady na přestavbu klecí se musí promítnout do ceny vajec. Nejen nové klece pro slepice, ale i další následky. Ve větších klecích se v téže budově bude méně slepic. To znamená, že bude zapotřebí i méně zaměstnanců. Vzroste nezaměstnanost. Méně slepic snese méně vajec, tak logicky jejich cena stoupne. Nebudou už stát sedm korun, ale už také nebudou stát tři koruny jako dříve.

Pokud nadřazujeme postavení zvířat nad úroveň chudých lidí, je něco shnilého nikoli jen ve státě dánském, ale v celé EU.

Socialisté se starají raději o pohodlí slepic, než o miliony chudých lidí. Jen v letošní zimě umrzlo v EU několik stovek lidí. I u nás se to číslo blížilo stovce. Ovšem, to nikoho nezajímá. To se politici raději starají o slepice. Pro socialisty má větší význam pohodlí slepic, než bezdomovci. Nezajímá je zvýšení nezaměstnanosti, zhoršení výživy chudého obyvatelstva. Hlavně se ukázat v evropském parlamentu, jací jsme kabrňáci.

V takovém případě se musíme ptát: Kdo má větší hodnotu pro sociální demokracii – slepice, nebo chudý člověk?

Bohužel, z historie i ze současnosti víme, že socialisté už nejsou, co byli v době svého vzniku. Nejsou stranou pracujícího lidu. Čeští socialisté zradili své voliče hned v roce 1920, když se dostali poprvé do vlády. V současnosti řecký socialista Papandreu zradil svůj vítězný volební politický program volby jen den po svém zvolení. Začal prosazovat škrty, proti kterým organizovaly odbory generální stávky. Rozpadl se mu poslanecký klub a sám přišel o místo šéfa řeckých socialistů. Není se tak co divit, že jsou oprávněné pochyby o sociální demokracii. V České republice bychom mohli najít podobné příklady, kdy socdem kapituluje před „objektivními" potřebami světového trhu a povzbuzuje k onomu pověstnému „závodu ke dnu".

Je paradoxem, že sociálně demokratický program u nás obhajuje KSČM. Ano, je naprosto slepé považovat dnes KSČM v jakémkoli smyslu za marxistickou, protože se jedná v zásadě o solidní stranu sociální demokracie s programem silného intervencionistického státu. Bohužel, její název je u nás pro mnoho lidí jako rudý šátek na býka – vidí rudě, když to slyší. Ale nic jiného než státní intervence nás nemůže zachránit. Neviditelná ruka trhu nás přivedla do tohoto srabu. Pevný stát s humanistickými ideály by nás mohl zachránit. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Takový stát jsme začali budovat hned po druhé světové válce a byl úspěšný – až do 48. roku. Jeho základem bylo znárodnění bank (které jsou základní příčinou všeho svrabu dneska) a velkých podniků. Zkrátka velké podniky platily daně u nás doma a ne na Kajmanech. Dokud budou podniky a banky platit daně v zahraničí, dokud budou majitelé zahraničích bank a podniků vyvážet zisky ze země, nikdy se z toho nevyhrabeme. Doma nám zůstanou jen oči pro pláč a zkorumpovaní politici.

Komentáře