Česko v krizi: Lidé nemají práci, podniky a firmy hromadně krachují

Krize, která získala již přílepku druhé vlny, začala nabývat na své intenzitě až v roce 2012, kdy začaly krachovat již také malé podniky a soukromé firmy, které do té doby zaměstnávaly několik osob a navzdory první vlně krize stále odolávaly. Také firmy, které do té doby krizi vzdorovaly, jsou nyní mezi těmi, které již podlehly. Příkladem mohou být například renomovaná společnost Tatra, jež vyrábí a exportuje nákladní automobily do celého světa. Ta se zmítá v exekuci. Jiným příkladem jsou pak média, zejména placené televize, které ohlásily výrazný, několika miliardový propad.

Na krizi, která tak vyrostla jen v Česku do obludných rozměrů, které se projevili jednak nárůstem nezaměstnaných, jednak také zvýšeným počtem lidí čelícím zvýšenému psychickému tlaku, jež se projevil například sebevraždami či agresí k okolí, začala nyní nově reagovat také vláda. Ta ve snaze pozdvihnout a zlepšit ekonomickou situaci zvažuje dokonce vyhlášení daňové amnestie. Přesto, pokud by tento nápad prošel vládou a ta jej přijala, jen stěží může amnestie zlepšit situaci v Česku natolik, aby ubylo nezaměstnaných a znovu přirozeně došlo k nastartování ekonomické stability.

Kroky, kterými se bude Nečasova vláda ubírat, chtě nechtě přiznat, jen stěží nastartují v Česku lepší směr a jen stěží napomohou k nastartování ekonomiky. Podniky, které doposud zkrachovaly, jen stěží znovu ožijí a soukromníci, kteří svůj krach ohlásili z důvodu chybějících zakázek, jen stěží otevřou své provozovny a zaměstnají „nezaměstnané“ ve svých firmách. Důvod je jasným, lidé šetří a tak počítají každou vynaloženou korunku ze svého domácího rozpočtu. Omezují se výdaje rodin na to nejdůležitější – stravu a chod domácností. Na zbytek již mladí lidé, rodiny s dětmi, či důchodci nemají prostředky. Vzniká tak jednou pro vždy začarovaný kruh pozvolného úpadku společnosti směrem k chudobě, z něhož není v současnosti jakéhokoliv řešení.

Pravdou zůstává, že krize, která již bezmála čtyři dlouhé roky svírá Česko ve svých kleštích, teprve nabírá na své síle. A zdaleka není všemu konec, naopak, krize ještě zesílí. Zbývající podniky a zejména drobní živnostníci, kteří dosud zaměstnávali řádově několik osob, budou čím dál více vystaveni obrovskému konkurenčnímu tlaku, při němž jen ti silní obstojí. Budou tak klesat ceny práce a naopak, stoupat ceny potravin. Jediní, kteří tak mohou z probíhající krize čerpat výhody a zisky, jsou společnosti, které se zaobírají půjčkami a finančním poradenstvím. Ti jediní budou právě v této době získávat nemalé zisky a naopak, bude zřejmý nárůst těch, kteří skončí díky nekontrolovaným úvěrům pod mostem či v nejhlubší bídě.

Na rozpadu ekonomické stability a prosperity však nese v této zemi největší podíl právě samotná vláda, která zejména svými nesystémovými kroky nastolila jasný směr a cíl. Vše započalo takzvanými vládními pobídkami zahraničním „investorům“ za to, že zde vybudují fabriky, od čehož si vláda slibovala více pracovních míst pro české občany. Jasným výsledkem ovšem bohužel byly jen dočasně působící společnosti – provozující zejména fabriky, které po vyčerpání poskytnutých prostředků z rukou vlády a uplynutí lhůty, kdy museli na zdejším trhu působit, odešli zejména na východ, tedy do zemí, kde je mnohem pro ně samotné výhodnější daňový režim. A tak již od počátku vzniku pracovní skupiny NERV, která vznikla již na počátku ekonomické krize v roce 2009 pod taktovkou Petra Nečase, nepřinesla prakticky žádné hmatatelné výsledky, jež by napomohly v boji s nárůstem nezaměstnanosti a tím potažmo celé prosperity zdejších podniků a též drobných živnostníků.

Ani boj s korupcí se příliš nevydařil, spíše naopak. Kde to jen šlo, všude se kradlo. Česká státní kasička zvesela „hubnula“, korupčníci si mnuly ruce a ti, kteří úplatky pobírali, vlastně také. Všichni si přišli na své. Aneb „Já na bráchu, brácha na mne“. A tak se vlastně všechny kroky, kterými se vláda snaží zlepšit situaci v Česku, stali jen pouhým „klišé“ bez jasného konce a především hmatatelného a průkazného úspěchu. Chudých přibývá, nezaměstnaných také. Rodiny se rozpadají často pod vlivem ekonomického dopadu nebo civilizačních neduhů, narůstá kriminalita – zejména krádeže a loupežné trestné činy. Vše je tak nakonec přece jen vázáno na ty finance, které lidem prostě chybí…