Tedy ne že by předtím skvosty Dády Patrasové rádia houfně vysílala, takovou míru masochismu si přece jen našinci dopřát nechtějí...Vím o čem hovořím, musela jsem se svými ratolestmi kdysi absolvovat jedno její velmi “veselé” dětské představení, kupodivu to na mých dětech nezanechalo žádné následky. Protože náš trochu cynický a značně otrlý národ už přežil normalizační zákazy činnosti, “libri prohibiti”, přehrávky a prověrky výkonných umělců a tak dále, tak ví, že sranda musí být, i kdyby se děda věšel a že když se zpívá, ještě se neumřelo...