Máme štěstí, že v naší kultuře není orientace na zbraně a válečnictví. A to, že nemáme takovou vojenskou sílu, jako jiné země. To, co se může zdát slabostí, je v čase občanské krize výhodou. Nebudeme se muset bát krvavých střetů, jaké se dají očekávat jinde.

Naše vlastenecké cítění a národní jednota budou podrobeny těžkou zkouškou, to je jasné. Už jen tváří v tvář hrozbám a nebezpečím, které se rýsují, pomalu se shromažďujíce, před naším prahem, bude rozumné neopouštět své soukmenovce při první příležitosti, nerezignovat na občanskou jednotu při prvním zaváhání, nevzdávat se tolerance vůči menšinám i většině i jiným názorům a omezit své osobní zájmy v zájmu celku.

Jako vždy je nejlepší prevence, a to zejména těmi léky, nazývanými: pokora, láska, ohleduplnost, schopnost ke kompromisu. Ty dokáží odolat i nejtěžším rážím a kalibrům nepřátelských zbraní.

Modleme se za jednotu a dobrou mysl našeho národa a našich sousedů, za dobré vztahy, a dávejme jim pevnou formu, ať se při prvním zavanutí nesesypou. Národní jednota je rodinné zlato nevýslovné hodnoty, mnohem cennější, než jak se dnes bere. Víra v dobrou budoucnost a společně naplněný osud je nade všechny výhry v loterii. Vlastenectví je jako pevná loď, která nás podrží v časech těžkých bouří. Buďme připraveni na nejhorší, ale mějme víru v to nejlepší. Nechť to nejlepší dokážeme dosáhnout všichni společně i se všemi našimi bližními.

Ladislav