V článku zde, jehož název velice sugestivním způsobem odkazuje na válečné uprchlíky, autor píše o klesajícím zájmu o tyto lidi. A taky je připojena jakási mini anketa, která ovšem celé to téma posunuje tam, kde ve skutečnosti opravdu je.

Zatímco titulek článku hovoří o přijímání válečných uprchlíků, drtivá většina všech anket, diskusí a koneckonců i požadavků EU hovoří o uprchlících. A v tom je takzvané jádro pudla.

Informace o těchto lidech, které nějakou náhodou projdou sítem utajování, totiž nespecifikují odkud ve skutečnosti tito utečenci přicházejí a dokonce už je potvrzeno, že mnozí z nich, před cestou likvidují veškeré své doklady tak, aby nebylo možno jejích skutečnou identitu odhalit.

Takže je na místě položit si zásadní otázku : Opravdu existuje oprávnění, hovořit o těchto lidech jako o válečných uprchlících? Tento termín totiž uměle útočí na naše city. Pod slovem "válečný" si každý člověk představí padající bomby, plačící děti (podobně jako v Izraeli v sousedství pásma Gazy, kde také padají rakety a děti pláčou a nemohou normálně žit a hrát si. Ty rakety ovšem padají za peníze EU ) a zničené domy.

Prostě řekne li někdo slovo válka, jímá nás hrůza a máme tendenci pomáhat. To samozřejmě vědí ti, kteří všechny ty uprchlické vlny organizují a participují na nich. Jde totiž především o peníze a těch se v celé te špinavé hře točí opravdu neuvěřitelné množství. A celý ten řetězec začíná u onoho uprchlíka, který si může dovolit zaplatit i 10000 dolarů za převoz. To si ovšem jen sotva může dovolit , ten, kdo sotva unikl holým životem před válečným zmarem. Nemám pravdu?

A tak novodobý exodus je především záležitosti srovnatelnou UFO, jenže tentokráte nejde o neidentifikovatelné předměty ale lidi. Ti přijdou, připlují do Evropy a pro převáděče to tímto okamžikem končí. Vylovením z moře to končí také pro lidskoprávní organizace, které křičí jen dokud nejsou běženci v bezpečí a pak se přestanou zajímat. Ovšem pouze do doby, než se někdo oprávněně zeptá, co tedy sakra dále?

To se pak opět zvedne hlas a ozývají se různé pokřiky jako rasisti, nacisti, neonacisti, xenofobové a další a další. V tom je ovšem malý zádrhel. Takový echt rasista by nasadil bílou kuklu, vzal do ruky baseballovou pálku a šel by s davem prosazovat svou tupou představu konkrétním způsobem. Jenže to se neděje. Dějí se otázky a volání po odpovědích a zodpovědnosti.

A hlavně: Všichni ti, co jsou označování hanlivými přídomky, tedy včetně mé maličkosti, chtějí a chceme jen jedno a jediné. Dokázat že ten či onen příchozí člověk opravdu zrovna unikl smrti, že mu válka ničí život, že jej a jeho blízké ohrožuje na životě. A nikdo se nemůže divit skepsi, když vidíme, že tito lidé používají nejmodernější techniku, že přestože nepracují a ani o práci moc zájem nejeví, stejně jako nejeví velký interes o integraci do té či oné společnosti. přesto mají dostatek prostředků chodit po diskotékách a zábavách. Nikdo se nemůže divit skepsi, když zjistíme, že to kým jsou víme jen z jejích úst a ani není nejmenší důkaz, že jsou opravdu ze Sýrie či Jemenu.

Proto existuje odmítání uprchlíků. Nikoliv válečných, jak píše autor zmíněného článku ale uprchlíků bez informací. Protože kdybychom na tuto hru přistoupili, tak se lehce může stát, že někomu se například nebude líbit že v jeho zemí probíhá zrovna období dešťů a monzunové lijáky a vyvolá další utečeneckou vlnu z dané oblasti. Nemluvě o útocích kobylek.