Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Terorizmus našeho věku

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Současný terorizmus je nejčastěji spojován s islámem a výrazem "džihád". Jedná se o termín z muslimské teologie překládaný jako "svatá válka". Přesněji znamená "úsilí" zaměřené na šíření islámu. Především jde o boj proti "bezvěrcům", kterými jsou z hlediska muslimů jak pohané, tak všichni nábožensky věřící avšak neuznávající jediné "pravé učení" - tedy učení Proroka Alláha, čili islám.

  • terorizmus-naseho-veku

 

 

Ocenění zásluh sebevražedných muslimských bojovníků za nemilosrdnou likvidaci "bezvěrců" islám garantuje slastmi v nebi. Jakkoliv se to může zdát dětinské, džihád zůstává stálou inspirací pro mnohé současné vyznavače Alláhova učení. Třeba i pro mladé, zdravé, bohaté a vysokoškolsky vzdělané bezcitné teroristy, jakými například byli plánovači a vykonavatelé zákeřných útoků civilními dopravními letadly s pasažéry na Twins /obytné a kancelářské věže, tzv. "Dvojčata"/ v New Yorku a na Pentagon, 11. září 2001. Toto smutné výročí se blíží.

Pojem "džihád" může být někdy také spojován s osobním sebezdokonalováním, což je samozřejmě záležitost veskrze ušlechtilá. Tento význam zmíněného pojmu je však marginální - okrajový a nevýznamný.

Dá se objektivně konstatovat, že existuje také "terorizmus státní". V současnosti je v určité části české veřejnosti populární třeba takto označovat např. americké vojenské aktivity ve Vietnamu, v rozpadlé Titově Jugoslávii, Afghánistánu, Íráku a nyní v Libyji a také třeba mírové izraelské snahy v Gaze, Jordánsku, Sýrii a jinde. Nakolik v těchto případech ale šlo, či stále ještě jde o  prosazování "menšího zla" nad "zlem větším", raději neřešme. Je dobré si však uvědomit, že principiálně totéž morální dilema řešili již Spojenci za druhé světové války, jak připomenu v následujícím textu.

Je zřejmé, že pojem "státní terorizmus", jakkoliv plně naplňuje veškeré charakteristiky předmětného pojmu, může být problematizován z hlediska ideologické optiky, kterou na konkrétní státní, nejčastěji vojenské aktivity nahlížíme.

Z historie minulého století lze objektivně jako terorizmus také označovat nacistické bombardování Londýna a dalších britských měst Goringovou Luftwaffe, jakož i následné odvetné "kobercové nálety" bombardovacích svazů RAF a US Air Force na průmyslové, ale i civilní cíle Hitlerova nacistického Německa, uskutečňované v zájmu urychlení "vítězství demokracie", představované tehdy společným válečným úsilím Británie, USA a SSSR proti státům tzv. Osy, tvořené nacistickým Německem, fašistickou Itálií a císařským Japonskem.

Nemilosrdné bombardování civilních cílů nacistického Německa představuje ono vpředu zmíněné "morální dilema" o prosazování "menšího zla" nad "zlem větším".

Z určitého úhlu pohledu lze za terorizmus také označit účinný způsob dosažení okamžitého ukončení války s krutým agresorem - militaristickým Japonskem, které zákeřně napadlo USA v Pearl Harboru v prosinci 1941, nemilosrdným svržením amerických atomových bomb na strategické civilní cíle - japonská města Hirošima a Nagasaki, v srpnu 1945.

Méně sporné je označení "státní terorizmus" pro masové zločiny páchané za druhé světové války Hitlerovskými armádami na dobytých území vůči  civilnímu obyvatelstvu v západní Evropě i na Východě - zejména v Polsku a SSSR.

Ještě méně sporný, avšak obtížněji pochopitelný, je "státní terorizmus"  páchaný v rámci scestných ideologií na vlastním obyvatelstvu, zejména komunistickými zločinnými vůdci, jako Vladimír Iljič Lenin - Ulianoff /1870 - 1924/, který je historiky obviňován z násilné smrti až 10 milionů spoluobčanů a jeho "nejlepší žák" - Josif Vissarionovič Stalin - Džugašvilli  /1879 - 1953/ - historicky zodpovědný za vyvraždění cca 20 milionů spoluobčanů.

Později v sedmdesátých létech XX. století se ke zmíněným komunistickým masovým vrahům připojil "skromnějším příspěvkem" ve vraždění spoluobčanů, soudruh Pol Pot /1928 - 1998/. Jmenovaný poté, co se stal členem Komunistické strany Indočíny a stoupencem soudruhů Ho Či Mina a Mao Ce Tunga, zorganizoval ve své vlasti hnutí tzv. "Rudých Khmerů" s cílem vybudovat plně soběstačnou zemědělskou komunistickou společnost, nezávislou na mezinárodní spolupráci. V rámci zmíněné státní ideje nechal zavraždit a umučit cca 3,5 miliónů mírumilovných, nijak neprotestujících a ničím neprovinilých Kambodžanů.

Z uvedených ilustrativních příkladů masového vraždění prováděného představiteli státní moci je zřejmé, že označení "státní terorizmus" u vojenských i civilních akcí, jakkoliv naplňuje teoretické významové charakteristiky předmětného pojmu, může být relativizováno z hlediska ideologie, či účastnické strany, ze které je na konkrétní akce nahlíženo.

Zastánci demokracie mohou například odmítat označení "terorizmus" pro bombardování Německa anglo-americkými leteckými svazy za druhé světové války a pravověrní komunisté mohou třeba odmítat takové označení pro masové zločiny spáchané na vlastním obyvatelstvu v rámci budování "sovětského ráje" v první polovině minulého století na území někdejšího SSSR.

Ke krutému masovému vraždění nevinného obyvatelstva v obou případech nesporně došlo, avšak zda je pro tyto akce nejpříhodnější označení "státní terorizmus", může být předmětem nekončících diskuzí, ve kterých svůj díl pravdy mohou mít obě strany, podobně jako v typických nekonečných polemikách o správnosti trestu smrti, či eutanázie, a pod.

Zůstaňme ale u současného terorizmu, pro který je typické, že není terorizmem státním, nýbrž buď páchaným osamělými jedinci, nebo skupinami sdružujícími extrémní radikály.

Motivy a původ současných teroristů jsou různorodé. Praktické zkušenosti však ukazují, že rozhodně nejde pouze o teroristy spojené s Blízkým východem a tedy v úvodu zmíněným džihádem.

Například terorista a masový vrah Breivik z norského Osla, který vloni bezcitně zavraždil 77 nevinných nezletilých spoluobčanů, svůj zločin naopak páchal s cílem bránit svou vlast proti imigraci muslimů.

Dalším příkladem "neislámského terorizmu" je letošní střelba "bílého Američana" na sikhský chrám ve Wisconsinu, kde zabil šest a zranil tři lidi, než spáchal sebevraždu.

Minulý měsíc se objevila mediální informace o neislámské teroristické skupině amerických vojáků z armádní základny Fort Stewart v Georgii, kteří vloni plánovali zavraždění prezidenta Obamy, obsazení vojenské základny, rozbombardování přehradní hráze, rozprášení jedu nad jablečným sadem a svržení vlády.

Členové této teroristické skupiny zavraždili svého kolegu a jeho těhotnou přítelkyni poté, co nabyli dojmu, že je mohou zradit. Skupina shromáždila zbraně za 87 tisíc dolarů. Nákup zbraní financoval vůdce skupiny z půlmilionového pojistného obdrženého za úmrtí své těhotná manželky. Až kvůli podezřelým okolnostem jejího úmrtí pak případ otevřela FBI a tím pak náhodně došlo k odhalení teroristické skupiny a zločinných plánů.

Dá se konstatovat, že na nárůst teroristických neislámských „milicí“

v USA má vliv hospodářské recese a opozice rasistických "bílých" vůči "barevnému" prezidentovi Baracku Obamovi.

Počet extremistických „vlasteneckých“ a „milicionářských“ skupin ve Spojených státech, který po roce 1996 klesl z počtu 858 pod 200, v letech 2000 až 2008, po krachu amerických bank a nástupu Obamy do Bílého domu prudce akceleroval na 1274 teroristických skupin zaznamenaných letos. Ideologií těchto skupin je především rasizmus, požadavek za právo nosit zbraň a nenávist proti demokratické federální vládě, sídlem v  Bílém domě ve Washingtonu.

Spektrum motivů teroristických útoků je široké. Bezpečnostní orgány musí očekávat prosazování jakéhokoliv požadavku extrémní formou teroristických útoků, ať jde třeba o patologické vize choromyslného jedince.

Je vhodné také zmínit, že pro použití pojmu „terorismus“ nepanuje shoda ani mezi odborníky. Mezi hlavní definiční znak terorismu patří použití násilí - především, že do děje je proti své vůli vtažena nejméně jedna nezúčastněná osoba, jejímž prostřednictvím se terorista snaží změnit status quo /přítomný stav/. Politické požadavky bývají časté, ale jak shora uvedeno, nejsou jedinou motivací teroristů.

Osamocení teroristé, jejichž motivace je velmi různorodá, se objevují doslova všude, nejen v USA. Vedle osamocených islámských náboženských  teroristů se i v Evropě vyskytli teroristé křesťanského vyznání s antisemitskou motivací. Avšak Evropa již také zaznamenala třeba radikální protipotratové aktivisty, prosazující své názory ozbrojenými násilnými formami typickými pro terorizmus.

Terorismus nelze výlučně spojovat pouze s Blízkým východem a islámem. Z hlediska trestněprávních orgánů prakticky nepředvídatelná forma terorismu - neislámský terorismus "osamělých vlků",  má v celém světě představitele známé již z historie.

V současnosti celosvětově operující teroristická organizace Al-Kájda aplikovala model "osamělého vlka" po útocích 11. září 2001 v New Yorku a Pentagonu, které ještě provedly teroristické skupiny sebevražedných fanatiků s vysokoškolským vzděláním získaným v západní Evropě.

Hlavní bezpečnostní orgán, kterým je v USA proslulá FBI /anglicky - Federal Bureau of Investigation, česky - Federální úřad pro vyšetřování/ proto musí věnovat pozornost „vždy, všude a čemukoliv“. Tím se zákonitě snižuje hloubka proniknutí do problematiky. Indicie jsou hodnoceny pohříchu často příliš povrchně. Do práce FBI se negativně promítá i tradiční citlivost Američanů na respektování osobních práv a svobod.

Před terorismem se lze částečně chránit maximální ostražitostí, avšak vůči útokům osamělých vlků účinná obrana neexistuje. Od trestněprávních ani zpravodajských institucí nelze očekávat, že by někdy mohly na všechny  chystané teroristické útoky systémově přijít dříve, než nastanou. Objevit připravovaný individuální útok lze pouze náhodou.

I kdyby každý člověk byl očipován a mohl být teoreticky monitorován, ani to by ke 100% garanci praktické ochrany před uskutečněním teroristického aktu nemohlo stačit.

Ze shora uvedených skutečností lze dospět k závěru, že protiteroristická opatření v Evropě i USA, nutně realizovaná částečně na úkor ústavních individuálních práv a svobod zcela nevinných občanů, nejsou zbytečná, protože reálné nebezpečí teroristických útoků v současném světě se nezmenšuje, nýbrž narůstá.

Jistě lze diskutovat o správných poměrech mediálních informací o nebezpečí hrozícímu ze strany vyznavačů džihádu, oproti nebezpečí od teroristů motivovaných k zákeřným atentátům z jiných důvodů a o optimálním rozsahu a metodách potřebné obrany před terorizmem.

Nutnost efektivní společné obrany před nemilou realitou současného světa, kterou je individuální, nebo skupinový terorizmus, však seriozně zpochybňovat nelze.

Važme si toho, že máme stát principiálně demokratického typu, ve kterém ani od nejhorší vlády, kterou je právě současná - Nečasova, nehrozí "státní terorizmus". Náš stát ani nepatří k oblasti zájmů teroristů ze zahraničí.

Naše největší potíže, se kterými se musíme vypořádávat, jsou řešitelné demokratickými mechanizmy, kde k nejnásilnějším akcím patří svržení špatné vlády celostátní stávkou. Snažme se také pacifikovat ze svého středu nesoudné jedince, kteří např. masového vraha Breivika pokládají za "hrdinu" a propagují odstranění naší vlády metodou, kterou vůči spoluobčanům použil on.

Nevěřme ani propagátorům totalitních ideologií, protože všechny režimy stavějící na násilí vůči občanům jsou scestné - jak Hitlerův Mein Kampf,  tak podobně nesnášenlivé učení Leninovo, či jiné pomatené neokomunistické, nebo fanatické náboženské teorie.

Nepodporujme ty, kteří společným zájmům škodí, ale diskutujme s každým bez nenávisti a agresí. Nepropagujme v žádné podobě terorizmus.

Facebook komentáře