Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Senátor Jaromír Štětina: fanoušek fašistů z Ukrajiny?

Senátor Jaromír Štětina postupně jako květinka na jarní louce ukazuje své hlubší Já. Kromě označování svých oponentů za komunisty, agenty KGB a losery Páté kolony, pan senátor neváhá a zcela bez problémů nejrůznějšími způsoby projevuje svou náklonnost k pohrobkům Štěpána Bandery. Do přátel přijímá sympatizanty Pravého sektoru i další existence, jež na čevenočerný prapor následovaný UPA, či UNA-UNSO jednotkami mají naprosto podobný politický názor.

Jaromíra Štětinu neznepokojují banderovci, protože jejich současní následovníci podle slov obratného rétora nezabíjejí…..proč se tedy stejný Jaromír Štětina znepokojuje nad dnešními komunisty, když ti také nikoho v Česku nezabíjejí? Pan senátor má ve svých politických názorech trochu nepořádek. Zdá se, že okolní svět poměřuje dvojím metrem, kdy jedno a totéž není totéž.

  • senator-jaromir-stetina-fanousek-fasistu-z-ukrajiny
  • senator_slavaukrajine
  • stetina_banderovci_neznepokuj
  • muzycko_una_unso
  • stetina_disuse_clan

Vnímání banderovců pane senátorem je opravdu zvláštní. Proti komunistům, kteří jsou zcela legitimní součástí českého parlamentu neustále brojí, ale strana Svoboda a banderovci, což jsou sdružení takřka totožná, ho neznepokojují, přitom jsou to osoby s propracovanou strukturou v revoluci. Navíc strana Svoboda je taktéž jako KSČM legitimní součástí  parlamentu a obě dvě strany vyznávají tyrany a vrahy minulosti(KSČM Stalina a Gottwalda. Svoboda s banderovci Banderu, Šuchevyče a další…). Proč tedy zcela nedemokraticky pan Štětina nahlíží na KSČM, zatímco stejnou verbež ze Svobody považuje za legitimní, demokraticky zvolenou a správnou?

Kdo byl Roman Šuchevyč:

Na podzim roku 1939 se Roman Šuchevyč přestěhoval do Krakova s rodinou, kde působil jako kontaktní osoba pro ukrajinské nacionalistické velitelství v režii Andrije Melnyka . Organizoval ilegální přepravu dokumentů a materiálů po celé Sovětsko-německé hranici a shromažďoval informace o aktivitách Organizace ukrajinských nacionalistů na Ukrajině. 10. února 1940 se Organizace ukrajinských nacionalistů v Krakově rozdělila do dvou frakcí – jednu vedl Štepán Bandera a druhou Andrij Melnyk . Roman Šuchevyč se stal členem revoluční velitelství Bandery a také v “trikotu” banderovců jako kolaborant spolupracoval s německými nacisty.  Stepan Bandera uspořádala schůzky s hlavami německé inteligence ve snaze vytvořit dva jenské prapory “ Nachtigall ”a” Roland . 25.února 1941 vedoucí Abwehru Wilhelm Franz Canaris schválil vznik “ukrajinské legie” pod německým velením. Celkově  celá legie sčítala 800 osob. Šuchevyč se stal velitelem  nově vytvořené legie. Na jaře 1941 Legie byl reorganizována do 3 jednotek: prapor Nachtigall  ,  prapor Roland , třetí byl okamžitě odeslán do Sovětského svazu k provádění sabotáží na Rudé armádě. Vědci se domnívají, že masakr Židů ve Lvově byl v režii praporu Nachtigall. Tehdy v roce 1941 bylo povražděno na 4000 Židů.V listopadu 1941 byly ukrajinské legie  reorganizovány do 201. Schutzmannschaft praporu . Prapor sčítal 650 osob a každý člen praporu byl najímán na jeden rok. Roman Šuchevych byl zástupcem velitele, praporu velel Jevhen Pobihušchyj. 201. Schutzmannschaft prapor sloužil v Bělorusku, kde zabíjel tamější partyzány a místní Židy.

Svou poslední návštěvu majdanu využívá Dinosaur ve službách státu k politické propagaci a zcela po vzoru Pravého sektoru, nebo předsedy antisemitské strany Svoboda, začíná “poučné” debaty zvoláním “SLÁVA UKRAJINĚ”. Jako kdyby Dinosaur z Facebooku očekával od přítomných stejně srdečnou odpověď “HRDINŮM SLÁVA”.

Zcela nepokrytě tak demokraticky zvolený zástupce lidu vytahuje z mělkého hrobu zdravice, jimiž se banderovci častovali před více než sedmdesáti lety. Rusofobií, antikomunismem zmítaný politik se ztrácí ve svých projevech. O druhých hovoří jako o demagozích, zatímco on sám demagogie využívá nadmíru. Prošedivělý muž s touhou po europoslanci před několika týdny v jedné z diskusí národu nepokrytě sdělil, že jej banderovské vlajky neznepokojí.

Svá nepřímá doznání se k sympatiím přihnědlých slouhů Štěpána Bandery v podobě pokračovatelů banderovského řádění pan senátor projevuje sdílením příspěvků některého ze svých přátel. Tak například tento příspěvek na své zdi sdílel Jaromír Dinosaur Štětina od svého dlouholetého ruského přítele Olega-Sandro-Paniflova.

Chtěl snad v Česku nejznámější obhájce majdanů sdělit, že obyvatele Sovětského svazu, Běloruska, Polska, ale tak Československa vraždil pouze Stalin a nikoli banderovci? V každém historickém pojednání se můžeme dočíst, že banderovci nejdříve přepadli vesnici, aby následně zbylým ženám a jejich dětem vysvětlili, že jejich boj je proti komunismu a za samostatnost Ukrajiny. Jsou známé případy, kdy v Československu si nechali banderovci nastoupit celou vesnici na náves, aby po řádění rozdali náležité školení o tom, jak tvrdě bojují proti komunistům a požadují svobodnou Ukrajinu. Pan senátor sdíleným příspěvkem tvrdí v podstatě totéž. Bagatelizuje banderovce…tímto obrázkem se dokonce senátor snaží sdělit, že v historii to bylo jinak a za mrtvé může jen Rudá armáda.

Jak již bylo na začátku článku řečeno, Jaromíra Štětinu banderovci neznepokojují, protože nezabíjejí. Ale kde vzal jistotu, že současní banderovci nikoho nezabíjejí? Například taková UNA-UNSO, organizace banderovců, byla vytvořena na zabíjení Rusů a mají na svědomí stovky, možná tisíce mrtvých. Tedy minimálně v Čečensku se novodobí banderovci dopustili vražd. Stejně tak banderovci tvořili nejtvrdší jádro na majdanu a podíleli se na smrti či zranění policistů. Jen pro připomenutí:

Ukrajinská armáda UNA-UNSO  je velmi blízká ideologii NSDAP. Jako neonacistická je vedena v seznamu kanadské GlobalSearch,

nacionální ukrajinská armáda se podílela na válce v Čečensku, Abcházii a dalších místech regionu.  V letech 1994 a 1997 členové UNA-UNSO získali popularitu na Ukrajině prostřednictvím řady protiruských akcí. Poslanci Ultranacionální ukrajinské armády UNA-UNSO zničili ruskou vlajku v ukrajinském parlamentu, UNA-UNSO bojovníci se připojil k čečenským rebelům v první čečenské válce a bojovali proti ruské armádě, její aktivisté organizovali pouliční protesty proti ruským popovým hvězdám, které Ukrajinu navštívily. Ve válce Podněstří členové UNA-UNSO bojovali na straně podněsterských separatistů proti moldavským vládním silám s odůvodněním, že v oblasti žijí etničtí Ukrajinci. Na jaře roku 1992 se 700 členů UNSO podílelo na nezákonném boji proti proruskému separatistickému hnutí na Krymu . Přesto všechno UNA-UNSO je sponzorováno ukrajinskými veterány z celého Sovětského svazu a současného Ruska.

Od roku 1998 až do dnešních dnů je nacionální ukrajinská armáda UNA-UNSO přísně neonacistickou.

V témže roce se UNA-UNSO zúčastnila ukrajinských parlamentních voleb, ve kterých získala jen 0,39 % hlasů. Novými předsedy politické polovojenské strany UNA-UNSO se stal Andrij Škil a Jurij Šuchevyč(je předsedou dodnes, skutečnou moc ve straně byla po celou dobu v rukou čtyř mužů: Korchinsky, Andryj Škil, Oleh Vytovyč a Taras Melnyk. ) , syn prominentní ukrajinského nacionalisty Romana Šuchevyče.

Předseda místní pobočky UNA-UNSO ve Lvově je spoluautorem článku s názvem: “Nacionalismus ve světě: minulost, současnost, budoucnost” kde se věnuje Nové pravici, rozvinul ve svém díle myšlenku eugeniky a nápadu jak “zlepšit” lidskou rasu. Chválil Mein Kampf a bez problému si zasteskl nad tím, jak by to bylo nádherné, kdyby se plány z Hitlerova díla daly aplikovat na prostředí Ukrajiny.

Andrij Škil je okouzlen Le Penem, jeho dcerou a francouzskou ultrapravicovou scénou. Navrhuje podobný autoritářskomiltantní program pro Ukrajinu. Zdůrazňuje potřebu armády odporu vůči cizím “barbarům”. Přičítá úspěch francouzské Nové pravice Le Pena sociální biologii, neboli sociálnímu Darwinismu. Škil také tvrdí, že “lidé si jsou geneticky nerovní”.

V roce 2000 a 2001 členové UNA-UNSO po celé Ukrajině zahájili protestní kampaň Ukrajina bez Kučmy. Činnost neonacistické strany UNA-UNSO se málem zastavila, když policie zatkla Škila s dalšími 18 členy partaje za účast v protiprezidentské kampani namířené proti Kučmovi. Škil se svými kummpány strávil ve vyšetřovací vazbě sedm měsíců. V parlamentních volbách v roce 2002 předseda projednávaných neonacistů, Andrij Škil, vyhrál ve volbách mandát ve Lvově a v roce 2003 opustil partaj, aby se stal poradcem Julie Tymošenkové. Během Oranžové revoluce členové UNA-UNSO podporovali Viktora Juščenka a Julii Tymošenkovou kvůli jejich protiruskému postoji.  V roce 2005 Jurij Šuchevyč získal křeslo strany znovu a drží si jej de facto dodnes, i když, jak bylo řečeno, nemá faktickou moc. 

Oleksandr Muzyčko, šéf západoukrainské sekce Pravého sektoru plamenně vykřikující slova nenávisti, vyzývající k vraždění Rusů, terorizující obyvatele Riveňského okresu, nyní po přestřelce při zatýkání přišel o život. Terorista, osobní strážce teroristy Dudaeva, mající na svědomí minimálně umučení 20 vojáků ruské armády skončil svou nenávistnou cestu světem, aby se tohoto šílence po svém ujal senátor Štětina. Jen pro připomenutí, kdo to Muzyčko ve zkratce byl:

Muzyčko je ve světě ukrajinského nacionalismu velmi významnou osobou. Je předsedou a politikem regionální organizace neonacistických jednotek UNA-UNSO v ukrajinském regionu Rivne. Muzyčko se zúčastnil v roce 1994 vojenských tažení v nedaleké Čečně, kde tím nejkrutějším způsobem zabíjel ruské vojáky. V tomto období působil jako šéf ochrany čečenského teroristy Dudaeva. Bojoval v jednotce Viking, které osobně velel další z čečenských teroristů Basajev. V Grozném si zvolil pseudonym Saško Bilij, podle něhož se ve stejnojmenném městě jmenovala jedna ze čtvrtí. Byl to od Čečenců projev vděčnosti, protože Muzyčko, nyní Saša Bílý zničil tři ruské tanky a šest ozbrojených transportérů. Vzdělání neměl vysoké, vystudoval speciální střední školu a v letech 1981-1983 absolvoval vojenskou službu u 144. protiletadlové a raketové brigády v gruzínské Tbilisi. Po získání nezávislosti Ukrajiny získal Muzyčko ukrajinské občanství a přidal se k neonacistickým bojůvkám UNA-UNSO.

A jak na toto úmrtí reagoval senátor Jaromír Štětina? Muzyčko, jak je patrné z fotky i  vyprávění, byl členem výše zmiňované UNA-UNSO a podílel se na vraždění lidí. Přesto všechno pan senátor sdílí příspěvek svého facebookového přítele Marka Fanty, v němž autor osobu teroristy a masového vraha komentuje nepřímo stylem: “Muzyčko byl proti Rusům, byl hvězdou v Groznym, proto si nezasloužil takovou smrt“. Jak se zdá, pan Jaromír Štětina s takovým nepřímým přirovnáním nemá žádný problém a proto jej na své zdi sdílí.

Je možné, aby senátor souhlasil formou sdílení mimo jiné také s těmito slovy: Oficiální verze má řadu mezer a už nyní budí pochybnosti. Nikdo ze svědků neviděl v Saškových rukou zbraň, měl prchat se spoutanýma rukama a byl střelen nadevší pochybnost (dle fotek a záběrů) na jistotu – do srdce. Pravý Sektor vyzval ministra Vnitra Avakova k rezignaci a slíbil pomstu za Saškovu smrt. Vláda v Kyjevě dost možná udělala velkou, velkou chybu…Jistě to nebyl žádný Rychlý šíp, bude nadále kontroverzní osobou, přesto měl sympatie mnoha lidí. Vyznamenal se v bojích o Groznyj, kdy od prezidenta Dudajeva dokonce obdržel vysoké válečné vyznamenání.

Je vůbec možné, aby politik placený z daní nás všech veřejně nepřímo ospravedlňoval člena fašistické organizace? Senátor se chová přesně podle předpokladů. A tedy, že bude spekulovat o smrti teroristy, aby poté mohl říct, že byl zákeřně zabit Rusy. Sdílení příspěvků někoho jiného je dobrá cesta k populismu. Pokud by někdo senátora za tento čin zažaloval, může říct, že slova nepsal a nevšiml si všech vět a dopustil se omylu. Pokud Jaromír Štětina sdílí takový příspěvek, poté jej sdílí kvůli tomu, že s ním souhlasí. Stejně tak, pokud by se senátor dopustil stejné chyby kdekoli na Západě, rychlostí blesku by ve svém úřadě skončil a musel by se za své provinění omluvit. Jenže žijeme v České republice, a tak si senátor může hrát na přímého, či nepřímého obhájce banderovců v Čechách.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře