„Raději se nechám zastřelit, než abych sanovat penězi daňovým poplatníků zlodějnu ROP…“ řekl před nedávnem pokrytecky Kalousek, když nový ministr financí Jan Fischer nabídl Ústeckému a Karlovarskému kraji, že nemusí platit za Regionální operační program celou sankci vyměřenou Evropskou komisí za chyby v dělení evropských dotací. Zatímco Miroslav Kalousek po krajích požadoval zaplacení celé plošné korekce ve výši 2,1 miliardy, Fischer se spokojí s necelou polovinou. Evropská komise uložila Česku sankci ve výši 2,7 miliardy korun, z níž je plošná korekce 2,1 miliardy a zhruba 600 milionů individuální pokuty, které mají zaplatit jednotliví žadatelé za konkrétní pochybení.
Ministr financí Jan Fischer minulý týden nastínil dohodu, aby se oba kraje na splacení korekce podílely částkou 900 milionů korun, přičemž 600 milionů by připadlo na Ústecký kraj a zbytek na Karlovarský. Ústecký kraj by ale splácel zhruba kolem 90 milionů ročně. Zbytek korekce by měl uhradit stát z tzv. Národního fondu, přes který proudí do Česka peníze z fondů EU. Část by šla patrně ze státního rozpočtu… A není to žádné kupování krajů, jak se snažil rutinní Moravec vsugerovat, ale jen jejich zachraňování, když i ministerstvo financí udělalo chybu, neprováděním kontrolní činnost.
Jestli se nemýlím, právě hrdina Kalousek získal ve Washingtonu dvě ceny pro nejlepšího ministra financí států bývalého rozvojového Východního bloku. Americká ekonomika je pro něho zářným vzorem. To by snad měl vědět, že právě američtí daňoví poplatníci sanovali tisíce bank, automobilek a jiných soukromých firem, které tak podváděly, kradly a dělaly, že mají zisky, byť byly hluboko v mínusech, až je před bankroty muselo zachránit znárodnění, resp. že je USA zestátnily.
Znárodňoval celý svět, finanční injekce se střídaly, jak na běžícím pásu. USA, Evropa, před totálním zhroucením byl Island, bankrotovaly banky v Německu, Británii, Japonsku… Pád investiční banky vyvolal největší propad na americkém akciovém trhu od teroristických útoků ze září 2001. Analytici a politici hovořili o stoleté krizi a srovnávají ji s velkou hospodářskou krizí z třicátých let. „Viděli jsme jen vlastní zájmy, chtivost, neodpovědnost a korupci, která podminovávala tvrdě pracující americký lid,” pravdivě pojmenoval problém republikánský kandidát John McCain ještě na mítinku ve floridském Orlandu, kde slíbil, že „skončí doba, kdy Wall Street fungoval jako kasino.“ Vyzval také k tomu, aby generální ředitelé přestali dostávat multimiliónové částky.“
Tak si shrňme základní fakta té neslavné recese. Napřed americká centrální banka Fed sice zachránila největší pojišťovnu American International Group (AIG), akcie na Wall Street však padaly dál. Pak přišel bankrot investiční banky Lehman Brothers, následovaly další propadáky a už to jelo po celém světě. Stateční obchodníci, co se vždycky řídili heslem: Co je tvoje, to je moje, co je moje, po tom ti nic není, najednou škemrali o státní podporu. Poté tedy americká vláda v rámci plánu záchrany převzala v pojišťovně AIG skoro osmdesát procent akcií a vymínila si, že bude mít vliv na řízení podniku. Centrální banky (Fed) poskytly největší světové pojišťovně AIG možnost čerpat úvěr až 85 miliard dolarů (asi 1,43 bilionu Kč). Bylo to však zoufale málo. Dluhy otrlých podnikavců se blížily k několika bilionům, válčení také něco stojí, zatím asi tři bilionky. Irák, Afghánistán, miliardový bakšiš pro Pákistán, podpora Izraele…
Následoval boj prezidenta Bushe, aby až nadvakrát přesvědčil Sněmovnu reprezentantů USA a Senát o uvolnění státních prostředků ve výši 700 miliard USA. Bankéři na Wall Street si oddechli, že zase budou mít své milionové příjmy. Proč ne, když generální ředitel českého ČEZ jen loni dostal roční plat skoro 670 milionů Kč, přesto se u nás elektřina zdražuje o dalších 15 procent. Možná by měl též požádat stát, aby ho podpořil. Možná “zlatým padákem”, jimž v USA už odzvonilo. Proto museli sáhnout znovu do federální kasy, tentokrát už pro 800 miliard dolarů. To máme už bilion a půl, tedy skoro pětatřicet státních rozpočtů Česka. Téměř pětatřicet roků spokojeného života pro české politiky. Už vidím Kalouska, jak při této vábné představě slastně vrní…
Ten americký státní dar bankéřům je navíc vyšší, než světové výdaje na zbrojení přes 1304 mld USD, které se rovnají zhruba asi čtyřem dolarům na den pro každého z téměř 798 milionů lidí žijících v podvýživě. Podle Světové zdravotnické organizaci by jí stačilo 24 USD na osobu a rok, aby mohla poskytnout základní zdravotní péči všem lidem v zemích, kde je roční příjem na osobu menší než 1200 dolarů…
Závěrem zase domů, do báječných let pod psa s Kalouskem; musím si povzdechnout obdivem; ještě jsem se nesetkal s tak úžasnými lidmi, jak o nich mluvil s nezastíraným nadšením a dojetím pan Kalousek, že nechali pro blaho svého národa své sto padesáti tisícové platy i s náhradami netto a šli svému státu pomáhat za pouhých třicet tisíc brutto do tvrdých podmínek na míru vytvořeného místopředsednického fleku pro ing. Fuksu v představenstvu Českého aeroholdingu, a pro Šnajdra se zázračně našlo místo předsedy dozorčí rady ČEPRO, v nichž měli co dělat, aby se udrželi i takoví mistři svého řemesla, jakým byl třeba člen LIDEM a ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb z Karlových Varů…
Inu, jak praví Murphyho zákon: “Nic není dostatečně chráněno před talentovaným blbem, aneb Nikdy se nepři s blbcem; někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl…“
zdroj:http://olser.cz/7738/radeji-se-nechat-zastrelit-nez-zneuzit-penize-danovych-poplatniku/
