PŮLMĚSÍČNÍ HROZBA (I. část)

Pro vytvoření si co nejlepšího názoru a co nejpřesnějšího závěru na dané události a záležitosti (a to platí i ve vztahu k tomuto článku) je potřebné je dostatečně prostudovat, prozkoumat i z vícero stran a úhlů pohledu, informace si pokud možno ověřit, vyslechnout i názory různých lidí (z co nejširšího názorového či politického spektra), atd., a to vše pokud možno bez zaujatosti, předpojatosti, bez zbytečných emocí, co nejobjektivněji, atd. Bohužel je však skutečností, že mnoho lidí tohoto není příliš, z mnoha různých důvodů, schopno a mnohdy ani ochotno, a při zkoumání, hodnocení či utváření si vlastního názoru, vlastního závěru hrají v jejich přístupu velmi silnou roli mnohdy faktory, jako jsou kupř. jednostrannost (spočívající předně v zaujatosti, předpojatosti, odsudcích, v egoistickém uznávání jen vlastních názorů, zkušeností, v neuznávání či v neakceptování názorů, zkušeností druhých lidí, atd.), zjednodušenost (spočívající předně v ignorování různých okolností a souvislostí zkoumané záležitosti, a dále související s neschopností rozpoznat faktory, okolnosti či souvislosti, které mohou mít na zkoumanou záležitost různé vlivy, a s neschopností určit způsob a míru těchto vlivů, atd.), a povrchnost (související předně s neschopností či neochotou zkoumat věci do větší šíře a hloubky).

Částečně z výše jmenovanou zjednodušeností souvisí ještě jeden takový, řekl bych nešvar, na který je možné na internetu, ale i mezi lidmi narazit. Jde o to, že někteří lidé, byť jsou inteligentní, vzdělaní, duchovně a morálně hluboce založení, určité události či záležitosti (kupř. připojení Krymu k Rusku, odsun sudetských Němců po skončení 2. sv. v. z Československa, pakt Ribbentrop-Molotov mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, atd.), ve kterých lze nalézt určitá negativa duchovní či morální povahy, hodnotí tím způsobem, že dotyčná duchovní či morální negativa méně či více vytrhnou z celkového kontextu dané situace, doby, souvislostí, okolností, příčin, při čemž nejsou tyto kontextové okolnosti, souvislosti, příčiny, atd. a jejich důležitost a vliv často schopni ani ochotni nejen pochopit, ale ani akceptovat a uznat, a daná negativa pak začnou, často ještě bez uznání závažných a důležitých proti-argumentů, doslova tvrdě, nekompromisně až fanaticky kritizovat, pranýřovat, a to i bez důsledného uvážení, promyšlení a případně i uznání možné závažnosti eventuálních negativních následků jiných variant či alternativ řešení dané události, záležitosti.

Tito lidé při hodnocení výše zmíněných negativ různých událostí, záležitostí, jako by si, vzato metaforicky, vytvořili jakousi dosti zjednodušenou přímočarou, předně duchovně-morální “lajnu“, po které při svém hodnocení a vlastně kritizování a pranýřování jedou jako buldozerem, vyrývajíc úzkou, za to však dosti hlubokou a bolestivou brázdu, odhrnujíc pryč vše, co je vpravo i vlevo, a navíc nevidouc nic, co je kolem a co je mezi bílou a černou. Takovýto přístup, byť tito lidé mají zajisté ve své kritice velký kus pravdy, není také zcela správný, rozumný a objektivní.

Též je možné se u mnoha lidí setkat přímo s nesnášenlivostí vůči jiným názorům, postojům, či dokonce vůči určitým faktům a skutečnostem, které neladí s jejich mnohdy zatvrzelými a tvrdošíjně zastávanými názory či závěry, nebo které neladí s jejich někdy i zafixovanými představami či přáními, jak podle nich skutečnost je, vypadá a má být.

Navíc bohužel, zřejmě důsledkem toho, že mnozí lidé, díky pravděpodobně určitému egoismu, pýše, nezvládnutým emocím, zatvrzelosti, neschopnosti odpustit, atd., nedokážou události a různé záležitosti co nejobjektivněji a bez zbytečných emocí důsledně prozkoumat, vzájemně mezi sebou o těchto věcech komunikovat, diskutovat, vzájemně se vyslechnout a uznat i pravdu těch druhých a skutečnosti takové, jaké opravdu jsou, atd., se i děje, že místo rozumného dialogu, místo konstruktivní diskuse se lidé mezi sebou spíše, a to často až s nevraživostí, agresivitou urážejí, nebo i nálepkují různými termíny (kupř. fanatik, fundamentalista, sluníčkář, xenofob, putinovec, komunista, konspirační teoretik, extrémista, bigoťák, soudruh, rusofil, rusofob, kremlbot, homofob, fašista, rasista, atd.), které souhrnně označují nějaké postoje, názory či skupiny lidí s určitými postoji či názory, atd.

A toto se u mnohých lidí děje, aniž by při tom řádně prozkoumali, zda druzí lidé skutečně mají v tom či onom alespoň kus pravdy, se kterou stojí za to se seznámit a do vytvoření si vlastního názoru či závěru ji zařadit, a to bez ohledu na to, zda tito druzí lidé skutečně patří či nikoliv do té či oné skupiny lidí s určitými postoji či názory, které lze nějakým tím termínem souhrnně označit, a natož, aby se zajímali, proč či na základě jakých skutečností anebo zkušeností k tomu či onomu názoru, závěru či postoji dospěli. Nabývám i dojmu, že se v poslední době s těmito termíny, zvláště v jejich pejorativním významu a užívání, doslova roztrhl pytel.

A zde bych si dokonce troufnul vytvořit i určitý “axióm“ či “Murpyho zákon“, jehož následující znění však, alespoň prozatím, nepovažuji za finální: ,,Čím méně jsou lidé s pokorou, vzájemnou láskou a úctou, bez urážek a zbytečných emocí, rozumně, moudře, inteligentně, racionálně, konstruktivně, věcně, citlivě, objektivně a s ochotou druhé vyslechnout schopni vzájemně mezi sebou komunikovat a diskutovat s cílem si vzájemně porozumět, pochopit se, obohatit se, rozšířit si obzory, aby tak mohlo dojít k hlubšímu poznání a pochopení pravdy, k vytvoření si přesnějších, správnějších a lepších názorů, závěrů a postojů, a k nalezení těch nejlepších a nejsprávnějších řešení, tím více začnou proti sobě používat, případně si dle potřeby začnou i vytvářet, různé termíny, předně s pejorativním významem, kterými se budou vzájemně urážet, častovat, cejchovat, nálepkovat a podle nich do různých názorových či jiných skupin škatulkovat.“ Někdy, dokonce někdy často, dochází i k tomu, že vzájemné konstruktivní objektivní komunikace a diskuse mezi lidmi ohledně různých událostí a záležitostí jsou v podstatě nahrazovány útočnými, urážlivými a emocionálně negativně laděnými verbálními či písemnými výpady, dále propagandistickými a manipulativními zprávami a sděleními, a též právě oním vzájemným častováním se, nálepkováním a škatulkováním pomocí výše zmíněných termínů.

Je mi velice líto a moc mě mrzí, že se toto děje, již delší dobu mi to vadí a velmi silně se mi to i vysloveně hnusí, a též mi to silně připomíná biblické zmatení jazyků po babylónské věži! Také se domnívám, že je to neetické, nemorální, velmi hloupé, sprosté, bezohledné, primitivní a někdy snad i paranoidní, a dle mého soudu to může vést jen k rozvíření a zhoršení nálad a mezilidských vztahů ve společnosti, k vytvoření a rozvinutí naštvanosti, zhrzenosti, rezignovanosti, intoleranci, atd. v duších mnoha lidí, protože mnohým lidem bude opravdu vadit a v duši zraňovat, a může to v důsledku k těmto negativům u nich skutečně vést, když je někdo bude pro nějaké jejich názory, postoje, ať už, a to z jakéhokoliv pohledu, dobré či nikoliv, často označovat za pomoci nějakých výše zmíněných termínů, ještě navíc s pejorativním významem, za přívržence nějaké odpudivé skupiny lidí. A setkáme-li se s člověkem, jehož názory, závěry či postoje ohledně nějaké záležitosti jsou opravdu objektivně vzato chybné či špatné, je lépe se pokusit o rozumné, moudré a citlivé vysvětlení záležitosti, a pokud to možné není, je lépe se za toho člověk jen modlit, aby ho Duch Svatý osvítil.

Neochota a neschopnost mnohých lidí mezi sebou komunikovat a diskutovat ve spojení s častým používáním nálepkovacích a škatulkovacích termínů může dále vést ke vzrůstání vzájemné nesnášenlivosti a chaosu mezi lidmi a ve společnosti jako takové, a aniž bych to chtěl jakkoliv dramatizovat, zveličovat či malovat čerta na zeď, a i přes naději v Bohu na zlepšení, obávám se též, že to může v důsledku vést i k nějakým společenským katastrofám či tragédiím. Proto bych také touto cestou chtěl všechny moc poprosit a vlastně i vyzvat, abychom pokud možno tyto termíny proti sobě takovýmto způsobem vůbec nepoužívali, ale raději se ze všech sil snažili o opravdové vzájemné komunikace a diskuse, které by byly pokud možno maximálně v souladu s Boží vůli a Jím stanovenými morálními a duchovními principy, abychom mohli co nejvíce se dopracovat k pravdě ve světě kolem nás, dojít k poučení z chyb, a abychom tak nalezli správné cesty a způsoby k nápravě mnohých negativních záležitostí v naší společnosti. Přede všem velice děkuji.

-pokračování-