Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

NOVÝ ŽIVOT

Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 

Jeho jméno bylo napsáno na kusu papíru, který ležel vedle nosiče. Právě v této přepravce ho přinesla. Malé, vyděšené stvoření s obrovskýma kulatýma očima plnýma nepochopení a slz.

Jděte a vysvětlete chudákovi, že ho majitelka odmítla a požádala o přijetí do útulku. Prvních pár dní na ni čekal a setrvačností jedl, pil a celou dobu se třásl.

Při každém zašustění se otočil, doufal ve všechno. Doufal, ale tady ...

Nikdy nepřišla. A pak kocourek přestal jíst a jenom trochu pil.

  • novy-zivot
Takové jsou věci, smutné. Dobrovolníci se ho snažili krmit lžičkou a přesvědčovali ho. Pak ho drželi v rukou, cpali mu měkké žrádlo z konzervy do tlamičky, ale on to vyplivl. A když zhubl několik kilogramů, krmili ho bramborovou kaší z velké láhve s dudlíkem. Všechno marné.
 
Po třech měsících tak vysilujícího boje zhubl ze sedmi a půl na tři kila a byl jako tříska. Sotva mohl chodit.
 
Kymácel se a občas se chvěl a z úst mu vytékala pěna. Krátce řečeno - zbývalo mu jen pár týdnů života.
 
Ani jedno z vyšetření a rozborů neprokázalo abnormality. Všechno s jeho zdravím bylo v pořádku. Bylo to v jeho hlavě.
 
Nemohl to pochopit. Nechápal, proč ho opustila. Proč nepřijde jeho majitelka? Vždyť on ji tak miloval. Zabíjelo ho to. A nic nemohlo pomoci a změnit jeho osud ...
Až na tu dívku.
 
Dívka, která se na něj speciálně přišla podívat. Jeden z dobrovolníků jí vyprávěl svůj příběh. Dívka přišla jen tak, ale při pohledu do očí kocourka uviděla tolik bolesti a zoufalství, že nevydržela.
 
V náručí držela štíhlou kostru a cítila, jak jí chlad proniká skrz vyčnívající žebra.
 
A pak ...
 
Pak si ho položila na kolena a začala mluvit. Hovořila s ním jako s člověkem. Vysvětlila mu, že ho dlouho hledala a nakonec ho našla. Rozhodně tomu nevěřil. Jak můžete věřit člověku? Lidé vždy podvádějí.
 
Ale pro každý případ, když odešla, snědl trochu bramborové kaše a napil se. Koneckonců, zítra na ni musel čekat. Prostě.
 
Další den s ním zase dlouho mluvila a on ... Znovu jedl a pil a potom na ni už čekal a poslouchal, kde se co šustlo - bál se, že bude zase oklamán.
 
A o pár dní později jedl suché dobré jídlo přímo z jejích rukou a taky trochu chutné konzervy pro kočky.
 
A dívka se smála a plakala radostí.
 
Nosila kocourka v náručí a ukazovala všem dobrovolníkům, že začal jíst a pít.
A pak s ním odešla z útulku. Už ji jednoduše nechtěl pustit.
 
Obtočil ji tlapkami a strašně křičel, když se mu zdálo, že chce odejít.
 
Zorik. Zorik - tak mu říkala. Od začátku.
 
Nezáleží na tom, jak se jmenoval předtím.
 
Bylo důležité, jak se jmenoval teď.
 
Volali mi do útulku každé ráno!
 
(Podle Olega Bondarenka)
 

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře