Nikdy nevíš nano umřeš

Není to tak dávno, co jsem byl v jednom květinářství a na podlaze viděl lepenkovou krabici s potiskem Monsanto. Nebylo to sice k smíchu, ale musel jsem se pousmát nad všeobecnou neinformovaností (ignorací?). Už roky se ví, že tato americká filiálka německého výrobce jedů Bayer snad nikdy ze svou existenci nevyrobila nic skutečně lidstvu prospěšného, ale jejich karton se přesto válí na podlaze evropského obchodu. V některých evropských státech je už například Roundup od Monsanta zakázán, ale v jiných o tom politici (rozuměj lobbyisté) nechtějí ani slyšet. Však co - zákazníci ho chtějí, obchodníci nejsou padlí na hlavu a proč by teda na hlouposti jiných nevydělali? Výsledek je takový, že se dál v klídečku distribuuje to, co nám devastuje půdní fond i poškozuje lidské DNA. Pohoda.

 

Těžko říci, jestli to je dědictví socialistického pokusu na lidech v období 1948-1989, ale lidi jsou tady prostě spořiví. Paradoxně, i když skoro každý si naříká na zdraví, jak ho tuhle píchlo a támhle louplo, tak bezpečnost potravin podle statistik zajímá zhruba 30% občanů ČR. Evropský průměr je 40%, což také není nic moc, ale je to rozhodně více než tady. Tento rozdíl se odráží i v nakupování potravin. Zahraniční Evropan se při nakupování potravin řídí cenou z 52% a u nás je to opět o deset procent vyšší. Jinými slovy to znamená, že pokud čeští respondenti ze sebe nedělali něco víc, než jsou (skoro bych řekl, že ano), tak zhruba třetina nakupujících se neřídí cenou, chytlavou reklamou ani super názvem potravinového výrobku, ale pouze složením.

 

Má závorková pochybnost nad relevantností průzkumu vychází ze zkušenosti a ze selské úvahy: V případě, že by čísla průzkumu odpovídala skutečnosti, znamenalo by to, že jeden ze tří zákazníků, kteří vstoupí do některého z obchodů, se zastaví u každého vybíraného zboží a dříve, než výrobek uloží do košíku, tak jej důkladně studuje. Ti dva zbylí zákazníci jen za jízdy potraviny do vozíku vrší, aby je doma bez obav zkonzumovali. Tento obrázek jsem po pravdě v žádném z obchodů neviděl a kdybych si optimisticky fandil, tak si tipnu, že složení potravin studuje každý desátý. (U prodeje kosmetiky si tipovat vůbec neodvažuji.)

 

Ale dejme tomu, že průzkum odpovídá skutečnosti a řekněme, že skutečně zhruba celé třetině nakupujících záleží na tom, co jí a pije. Ti důkladně studují složení, kalorie, bílkoviny a fotí "éčka" do nějaké chytré apky a mají za to, že budou za svou píli odměněni pevnějším zdravím a delším životem. Nechci nikoho zklamat, ale vůbec to tak nemusí být.

 

Ne, nebojte, není to žádná konspirace nebo spekulace. Je to prostě fakt, že do potravinových výrobků (i do jejich obalů) se při v průběhu výroby dodávají látky, které ve složení najdete jako "éčka" neškodné povahy, což je ale bohužel čistě vymyšlený údaj.

 

Šok? Divíte se? Klidně můžete, ale je to tak. Ví o tom i slavná Evropská unie, ale raději to moc neventiluje. Důvody, proč jsou snadno dovtípitelné (stačí si jen vzpomenout na zástupy korupčníků, kteří si v Bruselu podávají dveře), jenže to není vše! Kdyby jste tam (na štítku se složením výrobku) našli sice vylhaný údaj, ale u čeho jsou škodlivé účinky mezi veřejností známé, tak se můžete nějak bránit. Uděláte si klystýr, nasadíte si celkovou očistu těla, zajdete k lékaři, bylinkáři či šamanovi a je. Jenže to o čem nyní budu psát, tak u tohoto to nelze. Nikdo vám nepomůže. Nepomůže, nikoli proto, že nechce. Je to proto, že nemůže. Neumí to.

A o co tedy jde? O nanočástice.

 

Ptáte se co to je? Že to neznáte? Nanočástice jsou částice menší než virus, jenže tady vůbec neplatí pořekadlo "co je malé to je milé". Přesný opak může být pravdou.

 

Nanočástice se zhruba od roku 2000 používají v kosmetice, léčivech, potravinách, nápojích, textiliích, barvách či obalech a jejich využití i spotřeba rok od roku dramaticky narůstá - a to přes to, že o nich víme jen velmi, velmi málo! Známe a využíváme jejich pozitivní mechanické a chemické vlastnosti v chemickém či stavebním průmyslu, ale o vlivu na lidské zdraví není známo téměř nic. (Nápadně hodně tato nevědomost připomíná situaci se skrytým zaváděním mikrovlnných mobilních sítí s označením 5G).

 

Například Francie nedávno preventivně zakázala použití titanové běloby (oxid titaničitý, E171) v potravinách kvůli velkému množství nanočástic, protože v laboratorních podmínkách u zvířat způsobila závažná zdravotní rizika. Obavy vyvolávají také nanočástice látek jako oxid křemičitý (E551) nebo stříbro (E174).

Říkáte, že jste o tom neslyšeli? A asi si také říkáte, že je to divné, protože jistě víte, že podle platné legislativy musí být potravinové aditivum bezpečné, technologicky opodstatněné a neškodné. Jenže u nanočástic to jaksi neplatí. Pokud nebudou příslušným orgánům předloženy důvěryhodné údaje o jejich efektu na naše zdraví, nikdo o nich nemůže říci nic dobrého.

Jenže předložit cokoli není dost dobře možné. Jedná se totiž o mladou technologii, takže žádné výsledky, natož dlouhodobé účinky na lidský organismus být předloženy ani nemohly. Správně by na národní (snad i na celosvětové) úrovni měla být zavedena pravidla používání nanočástic v potravinách a nápojích včetně uvedení jejich obsahu na obalu, ale nikdo se k tomu už druhé desetiletí nemá.

Nicméně lze říci, že pro nevyléčitelné optimisty tato zvěst o nanočásticích v potravinách zatím nevypadá tak děsivě. Zatím je to 50/50, protože když se o nanočásticích nic neví, tak je stejná pravděpodobnost, že budou prospěšné, jako že nám zdraví poškozují. Pořád to ještě vypadá, že máme 50% šanci tuto zvůli výrobců potravin přežít. Nicméně, konec ruské rulety - nastal čas se s nanočásticemi trochu blíže seznámit.

Nanočástice je definována jako nanomateriál, který je ve všech vnějších rozměrech nanostrukturní, tedy v měřítku 1·10-9m. Abychom si tuto velikost trochu (ne)přiblížili, tak menší než nanočástice je už jen kupříkladu atomová struktura vody.

Možná to na první pohled nevypadá ani tak moc hrozivě. Že je něco tak malého k snědku se totiž klidně může stát. Vždyť atomy vody taky pijeme jako by se nechumelilo a nic!

U nanočástic je ovšem horší úplně něco jiného - totiž, mimo to, že jsou velmi malé, tak vykazují zcela odlišné vlastnosti, než částice větších rozměrů. Mezi tyto "jiné" vlastnosti můžeme zařadit takové, jako chemická reaktivita, rozpustnost, bod tání, speciální vlastnosti elektrické, mechanické a optické a také má rozdílné vlastnosti, jež jsou závislé na prostředí.

 

Pro lepší představu si uvedeme jeden příklad nano-částicové fyziky: Nanočástice mají velký specifický povrch, což jinými slovy znamená, že u nich bylo zaznamenáno dramatické zvýšení povrchu v poměru k objemu, než jak známe z našeho "makro" světa a z "Newtonovské" fyziky. Právě této a mnoha jiných "nepozemských" vlastností nanočástic obratně využili také výrobci potravin.

 

Nanočástice se ve výrobě potravin používají jako aditiva a ingredience, které mají za úkol například prodloužit jejich trvanlivost, ochránit výrobek před oxidací, snížit množství některých látek bez vlivu na chuť, zaručit nespékavost výrobku, atp. Když si to opět přeložíme do lidštiny, tak nanočástice neslouží opět k ničemu menšímu, než vyrobit co nejvíce za co nejméně.

 

Možná už mnohým došlo, že krmit pozemské tvory nevyzkoušenou látkou nepozemských vlastností, a na výrobcích je uvádět jako bezpečná "éčka" není, mírně řečeno, tak úplně fér. A možná se mnozí také dovtípili, že samotní majitelé těchto továren nanopotravin, se svým výrobkům jistě na hony vyhnou a že se také ta shora zmíněná  šance 50/50 na naše přežití, trochu vychýlila na tu nechtěnou stranu.

 

Ale když už jsme zavadili o ty traviče, které jsme nazvali výrobci potravin, tak proč si o nich něco nepovědět. Asi nikoho nepřekvapí, že nanočástice do výrobků přidávají globální "krmiči" jako Netle, Kraft Foods, Unilever, Kaufland, H.J.Heinz, PepsiCola a atp. Objektivně - to se celkem dalo čekat. Ale možná někoho šokne, že do svých produktů tyto neprověřené látky přidávají také např. Emco, Mocate, Herbalife, Seliko, Kotanyi, Intersnack, ASP CZECH nebo dokonce jsou i ve výrobcích známých jako Zajíc - rostlinné nápoje natural!

 

Počítám, že ti, co obracejí každou bioředkvičku, jestli náhodou neležela vedle ředkvičky úplně obyčejné, tak se trošku vyděsili. Ano, svět nefunguje tak, jak vám řeknou v TV nebo jak si přečtete na Novinkách. To by bylo moc jednoduché. Jenže, kdybychom pokračovali (což bychom měli), tak zase tak složité, co jsme si doposud napsali, není. Ve zkratce se to dá shrnout: "Jíme, nikdo neví co a doufáme, že budeme mít štěstí a že to dopadne dobře". Jenže asi nedopadne. Bohužel jsme nuceni tento text dojet až do samého konce.

 

Jistě vám při čtení došlo, že jednou vyrobená nanočástice se nevypaří. A pokud ano, nikdo neví kdy a co z ní případně vznikne. To je trochu problém, nemyslíte? A teď prosím chvíli nemyslete na to, kolik nanočástic za svůj život vdechnete, sníte, vypijte nebo si vetřete přes kůži. Teď si vzpomeňte, jak Evropa (jistě zcela náhodou zhruba rok potom, co Čína přestala brát plastový odpad) začala brojit proti plastovým kelímkům, brčkům, talířkům a příborům - tedy proti věcem, které snadno chytneme do ruky, snadno uložíme a případně dále můžeme snadno zpracovat. Vzpomínáte? Obrovský, galaktický problém a vypadá to tak, že když by zítra někdo použil plastovou tašku nebo jednorázový kelímek, tak nejlépe likvidace do pátého kolene.

 

A teď - všimli jste si něčeho podobného proti nanočásticím? Ani nepřemýšlejte - všimnout jste si nemohli. EU nemá čas, protože teď řeší ty hororové kelímky a veledůležitou výstavbu ministerstva války. A my tady v ČR zase každý rok pracujeme zvýšení penzí, aby se mohla každý rok zvednout cena elektřiny. Nanočástice dnes pro nikoho není problém. Na ten si totiž teprve zaděláváme a klidně se dnes díváme, jak si námi placení idioti v oblecích a kostýmcích hrají u stohu slámy se zápalkami. To až naše děti a vnuci nás budou, při placení nanočásticové daně, nepěkně proklínat.

 

Zatím si ale ještě po mnoho let budou výrobci bez povšimnutí vesele kontaminovat naši planetu, nano-potravinami, nano-léky a nano-vitamíny, nano-obaly, nano-barvami, nano-textiliemi, nano-kosmetikou a nano-droberií a všichni se u tohoto planetárního pokusu budou těšit na výsledek, jak to s těmi lidmi a planetou nakonec dopadne.

 

A co tipuješ ty, člověče?