V Turecku o víkendu proběhly volby, které z prezidenta Erdogana udělaly v podstatě nového sultána. Chlapec vyhrál už v prvním kole a součástí hlasování byl celý balíček ústavních změn. Prezident bude vládnout doživotně, funkce premiéra se zruší a dojde k celé řadě dalších drobných změn, které v konečném důsledku zařídí nového nefalšovaného hitlerovského Fýrera, jen s tureckým pravopisem.
Je až neuvěřitelné, jak přesně Erdogan zkopíroval německý model. Nejdřív úplně normální politik, drobné krůčky k moci, pak pocit ohrožení a nakonec neomezená moc naprosto v souladu s přáním mas. Politické strany mohou klidně zůstat, když se prezident nedá sesadit. Ovládnutí armády se zase odehrálo podle stalinského modelu - po puči byl zlikvidován důstojnický sbor a dosazeni noví správní úderníci a politruci.
Erdoganovo vítězství oslavili Turci opravdu velkolepě. V Německu se sešly obrovské masy lidí, mávali tureckými vlajkami, jezdili v dlouhých automobilových průvodech, odpalovali petardy i dýmovnice. Německých Turků přišlo k volbám 49%. Přitom to hlasování není nijak jednoduché - musíte se registrovat, přijít na ambasádu či konzulát a tam hlasovat. Stojí to dost úsilí a toto úsilí bylo vynaloženo. Podle všech propočtů, kdyby stačilo jen přijít do tělocvičny a hodit do urny lístek, byla by volební účast někde okolo 70%.
Erdogan od těchto Turků dostal průměrně krásných 65% hlasů. Co by za to Merkelová dala.
Jakpak asi nový Vůdce své menšiny v Evropě využije? I to se úplně vnucuje a nabízí. Historický příklad tu máme.
Jsou tu samozřejmě odlišnosti. V Československu bylo patnáct milionů obyvatel a Němci z toho tvořili tři miliony. A za Krušnými horami byl osmdesátimilionový Fátrland. Turecko není hned za kopečkama, je jich zhruba stejně jak Němců, tedy osmdesát milionů. Turků je v Německu kolem tří milionů. Ale tohle číslo je poněkud zavádějící. Hodně Turků už má jen německé občanství - jsou tam už ve třetí generaci a tak jich také může být klidně i dvakrát tolik.
My jsme u nás měli němce od Přemysla Otakara. Víc než šest set let. Dlouho to vypadalo že se integrace velmi dobře povedla. Pak přišel Hitler a ukázalo se, že žádná integrace se nekonala. Teď přišel Erdogan a ukazuje se, že se žádná integrace nepovedla ani v Německu. I přes povinné navštěvování památníků holocaustu ve škole, i přes neskutečné peníze nalité do protirasistických postojů.
Zárukou, že se nebude konat žádné nové vysídlení je to, že nebude koho vysídlovat. Němci odešli heim ins Reich a právě po zkušenostech s velkým Vůdcem za kopečkama a jeho pátou kolonou u nás se rozhodlo, že ta kolektivní vina se uplatnit dá, jen když tu nebude nikdo, koho by mohl nový Hitler poštívat.
Teď si přesně tuhle životní zkušenost začnou užívat v Dojčlandu. Už zjistili, že jejich fotbalisti Mesut Ozil a Gundogan mají Erdogana velmi rádi, když se s ním fotí pro předvolební míting a dávají mu dres věnovaný jejich prezidentovi. Přičemž Gundogan ani nemá turecké občanství. Není divu, že už ani nenastupují do sestavy na mistrovství světa v Rusku - fanoušci na ně pískají bez ohledu na kvalitu hry. Tihle dva jsou milionáři. Hrají fotbal na té nejvyšší úrovni. Když chtějí Ferrari, prostě jdou a koupí si ho. Jejich vlast Německo jim dala všechno. Vysoké postavení, hromadu peněz, kvalitní školství. A stejně to bylo k ničemu. Co jsme asi mohli nabídnout němcům ve třicátých letech my?
Mimochodem... když už jsme u těch fotbalistů - švýcarští fotbalisté Xhaka a Shaqiri jsou zase kosovští albánci. Jejich rodiče se dostali do Švýcarska, dostali azyl, práci a pak i občanství. Jedna z nejbohatších zemí světa s nejdelší tradicí demokracie jim umožnila vyniknout. A co udělali, když hráli proti Srbsku? Předváděli albánského orla. Další příklad milionářů u kterých se žádná integrace nepodařila. V přímém přenosu se tak můžeme dívat na budoucí Vidkuny Quislingy svých zemí.
A právě proto paní Merkelová sudetští němci museli ven. A díky tomu dneska koukáme na turecká defilé ve Stutgartu a albánské orly jen v televizi a říkáme si, jak jste tam v té demokratické a vyspělé Evropě hloupí.
zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/nejlepsi-ucitel-erdogan
