Multikulturalismu bylo dost, nastala chvíle pro asimilaci

Co jako klasický liberál po státu chci? Chci po něm, aby mě ochránil před vnitřním nepřítelem, tj. aby měl efektivní bezpečnostní složky. Chci po něm, aby mě ochránil před vnějším nepřítelem, tj. aby měl moderní a efektivní armádu. A závěrem po něm chci nezávislé a nestranné soudy, kde se mohu spolehnout na to, že se domůžu spravedlivého procesu. Nic jiného.

Co po státu nechci

Nechci po něm, aby zajišťoval integraci menšin. Nechci po něm, aby vypracovával projekty na podporu jejich kultury a náboženství. Nemám naprosto žádný zájem na tom, aby z daní, které platím, stát podporoval cizojazyčné školy či udržování dvojího jazyka v některých regionech (tím teď nemyslím konkrétně jen EU). Nemám zájem o to, aby podporoval multikulturalismus.

Můj pohled na integraci

Multikulturalismus a inkluze, pozitivní diskriminace ze strany státu a jeho orgánů, to uznávat nemohu. Jediné, co uznávat mohu, je asimilace. Co to znamená? Splynutí menšiny s většinou. Menšina by měla přijmout základní sociální a kulturní návyky, které většinová společnost má.

Jaká je představa? Podobná, jako je ve Spojených státech amerických. Migrace z Latinské Ameriky je klasickým příkladem. Mexičané, Kubánci a další do země nepřichází proto, že chtějí být Mexičany a Kubánci v USA. Jdou tam, protože chtějí být Američany.

Můžeme něco podobného vidět také v západní Evropě? Ani zdaleka. Etiopán, Eritrejec, Sudánec či Syřan, tito lidé nepřichází do Francie či Německa proto, aby se stali Francouzi či Němci. Nepřichází ani proto, aby se stali Evropany. Chtějí být Eritrejci anebo Syřany v určité zemi. Uzavřít se v komunitě, která jim bude blízká.

Stát potom bude vynakládat prostředky, aby tyto lidi tzv. integroval. Tj., utrácet finance na to, aby se jejich komunity snažil dostat do většinové společnosti. Bude provádět kampaně o tom, jaký přínos pro většinou společnost to může být. Jak nás může kulturní diverzita navzájem obohatit. A stále o nich bude mluvit jako o Syřanech v Německu.

Pozn.: Krásným příklad je v tomto směru také nevyřešený vztah s Turky. Ti jsou v Německu již třetí generací a pořád se necítí být Němci. V čem ta integrační politika selhává?

Jednotlivec a jeho práva

To musím naprosto důrazně odmítat. Nerozumím byť jedinému důvodu, proč by se o to všechno měl starat stát.

Zaprvé, nechť někdo dá odpověď na otázku, proč bychom měli začínat integrovat uprchlíky. Proč bychom je měli začleňovat do většinové společnosti? Pokud zde někdo žádá o azyl, dá se předpokládat, že bude chtít časem odejít. Nač tedy ta snaha?

Zadruhé. Jednotlivec snad se snad o sebe nemůže postarat sám? Pokud chci do většinové společnost zapadnout, tak musím sám vynakládat co největší snahu. Učit se jazyk. Doplňovat vzdělání. Vzdát se zvyků, které s většinou společností kolidují.

To je prostě ústupek, který se musí dělat a musí ho udělat jednotlivec sám. Je naprosto nemorální požadovat po státu či zbylých jednotlivcích, kteří tvoří společnost, aby se právě oni přizpůsobovali. Či ještě hůř, aby nutili určitou část populace, aby se tomu přizpůsobila.

Jedinou roli, který v procesu integrace může stát hrát, je vynucování platných zákonů. To znamená, že je to stát, kdo na své území někomu povolí vstup. Je to stát, kdo podle práva a spravedlnosti rozhodne, že na jeho území někdo nebude. Stejně tak musí stát sankcionovat porušení zákona.

Asimilovat se lze

Jsem ukázkou toho, že asimilovat se opravdu lze. Lze se naučit jazyk a přebrat zvyky. Nikdy by mě vlastně nenapadlo, že bych si řekl, že budu prosazovat nějaké běloruské zvyky tady v Čechách. Nikdy jsem nežádal úřady, aby se mnou jednaly v ruštině či běloruštině. A nikdy by mě nenapadlo, že bych se řekl o volno 7. ledna, protože mám pravoslavné Vánoce.

Já se prostě cítím být Čechem. Svoji loajalitu jsem prokázal i tím, že jsem se vzdal svého původního občanství. Miluji českou historii a kulturu. Přírodu. Pivo. Svoji budoucnost ani nikde jinde než zde nevidím.

Je to jenom o tom chtít. Ctít právo a tradice. Neuzavírat se. Ano, někdy člověk narazí na hrubé chování, ale to může narazit všude.

Pozn.: vzdání se tureckého občanství, to je něco, co by mělo být vyžadováno po německých Turcích. Měli by ukázat, jestli se cítí být Němci a či nikoliv.

Závěr

Chtějí to však i ti, kteří přichází do Evropy? Obětuje Syřan či Eritrejec svoji národnost a zvyky proto, že chce být Němcem nebo Francouzem?