Možná si ještě vzpomenete

Byl u nás několikrát doma. Poradil mámě se zábaly priessnitz, když jsem měl horečky. Byl to schopný a zároveň laskavý pán. Pokud mi někdy předepsal nějaké prášky, tak max. Acylpirin.

Ne, není to nějaká nostalgie po socialismu. Ale tohle už dávno nefunguje a je to jednoznačně velký skok zpět. Místo toho jen mačkání se v čekárně a často veledůležití praktici/praktičky, kteří umí zdatně předepisovat prášky, ale jinak vás sotva znají.

Jistě, je to individiální, ale mám pocit, že mezilidské vztahy se během doby zhoršují a covidismus definitivně pohřbí i to, co ještě tak nějak přežívalo. Elementární slušnost k pacientům. Teď už to jsou jenom čísla do statistiky.

Zdroj: FB Davida Vovorky