Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

“Kdo seje vítr, sklízí bouři”; rčení, jak ušité pro současné Turecko, co má krev na rukách

Při explozích v centru turecké Ankary včera zahynulo asi sto lidí, na 250 jich bylo zraněno. Výbuchy tureckou metropolí otřásly před plánovanými mírovými protesty, které svolala odborová Konfederace pracovníků ve státních službách.

Při explozích v centru turecké Ankary včera zahynulo zatím nejméně 96 lidí. Dalších asi 250 vyvázlo se zraněním. Výbuchy tureckou metropolí otřásly před plánovanými mírovými protesty, které svolala odborová Konfederace pracovníků ve státních službách společně s dalšími levicovými organizacemi. Účastníci této akce chtěli protestovat proti narůstajícímu násilí mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty. Demonstrace se měli účastnit i členové prokurdské Demokratické strany lidu. Ta uvedla, že policie útočila na účastníky demonstrace, kteří se snažili pomáhat zraněným…

Opět jsme v situaci, kdy lze říct: “Kdo seje vítr, sklízí bouři”, aneb Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…” Nyní se tato rčení týkají Turecka, které může svojí protikurdskou politikou také za právě uskutečněný a hrozivý atentát. Co tomu všemu předcházelo? Bombardování členem NATO Tureckem těch skupin v Sýrii, které bojovaly proti Islámskému státu, stejně jako dnes volají stoupenci Erdogana proti Rusům, co údajně ničí tzv. ”umírněnou opozici”, přičemž neberou v úvahu, že právě tato bývalá protiasadovská skupina volá po spojení s vojsky RF a USA v boji proti IS. To Turecko nechce ani slyšet, jelikož kdyby to přiznalo, ničilo by “své kruhy”. Navíc má šanci hodit vše na Kurdy, co drze chtějí jako jediný 40milionový národ světa, co ještě nemá svůj stát. Kdoví, třeba to Erdogan tak zařídil…? Hypoteticky, “nic přece není nemožné… Toyota…” Zvláště pro “humanitární bombardéry” z NATO…

  • kdo-seje-vitr-sklizi-bouri-rceni-jak-usite-pro-soucasne-turecko-co-ma-krev-na-rukach

Jak to tedy momentálně je se situací na syrském území? Povstalecké síly v současné Sýrii jsou podle Spolkové zpravodajské služby -Bundesnachrichtendienst (BND) roztříštěné a často bojují i mezi sebou. Některé ze skupin tzv. „ozbrojené opozice“ jsou napojené na džihádistickou Al-Kajdu. Bürgerkrieg in Syrien: BND prognostiziert Vormarsch der Assad-Armee

Tak si zopakujme mnohokrát “recyklované” informace. Zatím nevyšel zcela jasný záměr USA, potažmo NATO, aby konečně po jednom z předloňských prodloužených Obamových víkendů začala válka USA s Asadem. Pod pojmem „rebelové“ se dnes totiž skrývají stovky ozbrojených skupin s často protichůdnými cíli. Ty sekulární lze možná zařadit pod hlavičku Svobodné syrské armády, ale i její jednotlivé brigády spolu často bojují navzájem, obzvlášť o nadvládu nad tím kterým územím či městskou čtvrtí. Islamisté se zase hlásí k Frontě al Nusrá, která má proklamovanou podporu Al-Kajdy. Asadovská vláda se od počátku roku snaží oficiálně nabízet dialog všem, kdo složí zbraně, a postupuje přitom jednotlivě a prý „bere“ jednu skupinu po druhé. Zdá se, že některé skupiny si už uvědomily, že dva roky války neposunuly jejich někdejší požadavky ani o píď. A svou roli určitě hraje i únava a vyčerpání. Dialog s džihádisty je ale nereálný už dopředu. Nositel Nobelovy ceny míru začne válku až po prodlouženém víkendu?

Aby těch lapálií nebylo málo, začaly USA milostivě shazovat Kurdům přepravky plné zbraní. Ovšem “nešťastnou náhodou” se jedna ze zásilek ocitla v rukách islamistů. Američané se sice vydali do leteckého boje proti Islámskému státu, nedopatřením mu však také pomáhají, k chemickým zbraní nyní patří i zbraně konvenční. Jednu z dodávek zbraní a munice, která měla směřovat do rukou kurdských obránců Kobani, totiž pravděpodobně ukořistili islamisté. Ti umístili na internet video, na kterém zásilku prozkoumávají. takže mohou Spojené státy lhát, jako diví, video je přistihlo při další lži.

Jak se lze v takové situaci držet ústavy a zákonů…? Zeptal jsem se v rozhovoru s dr. Uzunoglem pro internetové noviny Rukojmí.cz, ať si o něm kdokoli myslí cokoli, je to Kurd jako poleno. Kdo jiný? MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî, narozen 10. května 1953 Silvan, Turecko) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny (mezi jeho předky byli turečtí Arméni, oběti Arménské genocidy na konci 1. sv. války.). Je jedním ze zakladatelů Kurdského institutu v Paříži. V Česku je v podstatě jediným člověkem, který může na moje otázky fundovaně odpovědět:

K fungování práva v tom malém Kurdistánu bych uvedl jen jeden příklad: Loni na podzim se díky výše uvedeným faktům Kurdové v Iráku nacházeli v neuvěřitelně urputné válce s ISIS, v té době ale bylo zjištěno, že náčelník kurdské armády bojující proti ISIS je “podezřelý z korupce” – ten náčelník byl na příkaz soudu zadržen doslova na bitevním poli a předveden před soud! Irácký Kurdistán je po všech stránkách životaschopný stát, a rádi bychom už vyhlásili samostatnost. To by ale současná USA a EU administrativa nesměly být proti. Proto musíme čekat na volby v USA! Tedy to posvátné právo na sebeurčení národa v případě Kurdů neplatí. Až vznikne Kurdistán v Iráku, doufáme, že se k němu někdy též připojí i turecký a íránský Kurdistán. To bude trvat ještě dlouho, ale nemůžou 40milionový národ toužící po svobodě vyhubit!
 

Kurdové se ale zdráhají věřit západním partnerům, kteří je v minulosti už několikrát podvedli. Třeba během války v Iráku, kde americké jednotky postupovaly společně s pešmergy, kurdsky „na smrt jdoucími”, což významově odpovídá latinskému moriturus. Tehdy Američané místo vděku Kurdy zatlačili z Kirkúku zpátky na sever, kde je po odchodu US Army Husajn v desítkách tisíc vyvraždil. Turecko se dnes před NATO vymlouvá, že jejich vojáci bojují se zakázanou Stranou kurdských pracujících (PKK), tedy s teroristy… Turecká vojenská letadla dokonce bombardují její tábory v sousedním Iráku. Jak to tedy je?

USA měly již v roce 1991 (při první invazi do Iráku) možnost dobýt Bagdád, anebo dovolit Kurdům založit v Iráku svůj stát. To se ale nestalo. Tak, jak říkáte, dovolili Saddámovi, aby Kurdy vytlačil nejen z Kerkúku, ale i z dalších oblastí, které Saddám začal následně násilně arabizovat. To znamená, že tam sestěhoval Araby a Kurdy nechal buď vyvražďovat, nebo je vyhnal z jejich domovů do pouště, na smrt. Ani po roce 2003 a druhé invazi nedovolili připojení těchto oblastí ke Kurdistánu, i když v nich dle článku 140 irácké ústavy mělo proběhnout referendum, zda se jejich obyvatelé chtějí připojit ke Kurdistánu, či nikoliv.

Tento článek irácké ústavy ale nebyl nikdy aplikován, a to i přes neustálé volání Kurdů po splnění této ústavou dané povinnosti – a to jak v době přítomnosti americké armády v Iráku, tak i po jejím odchodu. Avšak marně. Až loni, když se irácká armáda ve strachu před ISIS rozutekla a nechala tamější obyvatele na pospas islamistům, obsadily tyto oblasti v zájmu zajištění bezpečí civilistům kurdské jednotky a od té doby jsou to oblasti de facto kurdské. Jak je vidět na příkladu Kurdů, uzavřené dohody bohužel neplatí, a to ani, když jsou zakotveny v ústavě! Přitom Američané měli dostatek prostředků k donucení Bagdádu, aby respektoval svou vlastní ústavu, a bylo nastoleno panství práva!

PKK znám prakticky od jejího zrodu a Öcalana jsem vždy vnímal jako velice kontroverzní osobu. Ale bohužel ta nelidská represe Kurdů ze strany tureckých vlád vedla Kurdy k radikalismu – tedy k PKK! Když národu zakážete jeho mateřštinu, poslech jeho hudby či nošení národních krojů a spoustu dalších věcí – a porušení zákazů budete s největší možnou brutalitou trestat – a to už od roku 1923, tak se nemůže někdo divit, že se část Kurdů radikalizuje. Já osobně, jako ředitel Kurdského institutu, jsem už od roku 1984 neustále apeloval na civilizovaný svět, aby Turecku, členskému státu NATO, nedovolil pošlapávat veškeré lidské hodnoty, že takový přístup musí zákonitě vést jen k další radikalizaci Kurdů v Turecku, což se také následně stalo!

Turecký přístup byl schopen doslova donutit pod hlavněmi pušek kurdské vesničany s odpuštěním „sežrat vlastní výkaly“, a pak říkat – vidíte, šli bojovat do hor, jsou to teroristé! Ta válka trvala 30 let a druhá nejsilnější armáda NATO nedokázala Kurdy porazit, i když statisíce kurdských vesničanů byly donuceny opustit své vesnice a více jak 40 000 Kurdů bylo usmrceno – je více než jasné, že bez podpory Kurdů v Turecku by strana PKK již dávno nemohla existovat. “Živé štíty” na hradbách nad Damaškem slaví; zatím je nezabijí…

Irácký autonomní Kurdistán, ležící na území bohaté na ropu a zemní plyn, by rád exportoval až tři miliony barelů ropy denně, přičemž první ze dvojice nových ropovodů má kapacitu 700 tisíc barelů denně a druhý “nejméně jeden milion”. Jeho zásoby činí zhruba 45 miliard barelů ropy, což je šesté největší naleziště na světě. Kurdové také chtějí vyvážet minimálně deset miliard kubických metrů plynu ročně, což odpovídá pětině kapacity velkého ruského plynovodu Nord Stream. Co k tomu můžete říct?

Ano, Kurdistán jako takový by se s klidem mohl zařadit mezi nejbohatší státy na zeměkouli. A to je také důvod, proč ho po první světové válce Anglie, Francie a USA raději rozdělily mezi 4 státy! To bohatství se stalo naším největším neštěstím. Jenom ropa z iráckého Kurdistánu patří k těm nejkvalitnějším na světě. A náklady na jeden vrt jsou v našich podmínkách nejméně 100x menší než v Saúdské Arábii apod. Rezervy jsou navíc obrovské, protože kvůli neustálým válkám zůstala naše naleziště prakticky nedotčená. Dnes už se těží kolem 900 tisíc barelů denně, a kdyby nás nechali, už bychom těžili kolem dvou milionů barelů.

Vedle ropy a plynu má Kurdistán ještě daleko cennější bohatství, a tím je voda! Největším problémem 21. století bude nedostatek pitné vody, a přitom Kurdistán disponuje kvalitní, levnou vodou v téměř neomezeném množství – ta voda doslova stříká z našich hor. Od Kurdistánu až po Jemen, tedy nejméně 2000 kilometrů, není voda skoro nikde. To znamená trh s nejméně 200 miliony lidí, kde se kvůli přírodním podmínkám voda konzumuje více, než v Evropě, a přitom jeden litr jí tam stojí nejméně třikrát více, než litr benzínu.

A dalším bohatstvím Kurdistánu jsou zemědělské produkty. Tam, kde končí irácký či syrský Kurdistán, začíná poušť. A v té poušti 200 milionů lidí, kteří si vše k životu musí kupovat. Kurdistán má velice kvalitní půdu, nakonec samotný Bůh tu oblast označil za biblický Ráj. Jak známo, Kurdové jsou zemědělci a pastevci. Vše, co produkují má odbyt, bez větší konkurence. Naše bohatství je takřka nekonečné, a to je také naše největší neštěstí, které vedlo k tak nelidským represím Kurdů.

Znovu si připomeňme jednu z příčin, které mohou za nynější důsledky; to by měl být základ - nenaříkat nad důsledky, ale bez okolků řešit příčiny. Bez následujících faktů, byť mnohokrát opakovaných, nelze být v obraze. Zprávu, kterou o poměrech v bojující Sýrii vypracovala německá rozvědka BND, a informace, jež přinesl novinář Jürgen Todenhöfer, co obvinil některé síly v povstaleckých řadách, že nahodile zabíjejí civilisty a pak je zahraničním novinářům předkládají jako oběti vládních masakrů, hlavně v Hule. Příznivec irácké Al Kajdy v rozhovoru s americkým novinářem prohlásil, že cílem je ustavit syrsko-irácký islámský stát a zahájit boj proti šíitskému Íránu a židovskému Izraeli.

Britský novinář Peter Oborne z The Daily Telegraph rovněž potvrzuje, že radikálové z „Al-Kájdy,“ přijeli do Sýrie z Libye přes turecký „koridor“. Jak se vyjádřil pro americké noviny The New York Times (24. 7. 2012) jeden z bojovníků teroristické organizace Al Kájda, žijící v Iráku: „Máme praxi v boji proti Američanům a nyní také máme zkušenost se syrskou revolucí. Naše velká naděje je ustavit muslimský syrsko-iracký stát, který bude společným domem pro všechny muslimy a potom vyhlásíme válku Íránu a Izraeli a osvobodíme Palestinu.“ Duchovní extremista Omar Al-Bakri, v současné době pobývající v Libanonu, přiznal v rozhovoru pro britský Daily Telegraph, že členové „Al Kájdy“ s podporou hnutí „Al Mustaqbal“ v čele s Saad al-Harírí, již infiltrovali syrské území z Libanonu.

Britský list The Guardian nedávno publikoval článek s názvem „Vojenský zásah v Sýrii bude mít katastrofální důsledky pro syrský lid“. Autor Sami Ramadani také poukazuje na vytvořené americké spojenectví s „Al-Kájdou“. USA a Turecko se za ropné peníze z Kataru a Saúdské Arábie aktivně podílejí na destabilizaci situace v Sýrii. Zatímco Hillary Clintonová vyzývá mezinárodní společenství k potřebě vojenského zásahu v Sýrii, CIA opět po vzoru Afghánistánu aktivně podporuje a připravuje bojovníky Al-Kájdy. USA a jejich spojenci v NATO verboval vůdce teroristických organizací společně se zločinci z celého světa jako žoldáky a pak je cvičili ve speciálních táborech na tureckém a libanonském území. Člen pozorovatelské mise Ligy arabských států a agent irácké rozvědky se během svého pobytu v Homsu velmi divil přítomnosti pákistánských, iráckých a afghánských žoldáků v zemi, když v některých  z nich rozpoznal své věznitele v iráckém vězení Abu Ghraib nedaleko Bagdádu. Je důležité poznamenat, že po osvobození Homs syrská vláda zajala více než několik stovek žoldáků z arabských a dalších zemí, včetně velkého počtu francouzských legionářů.http://www.aktuality.sk/clanok/305903/islamisti-posuvaju-bojisko-k-hraniciam-europy/

Bez uvádění těchto všech známých faktů do aktuálních souvislostí, nelze analyzovat bojovou situaci. V jižním Turecku podle www.czechfreepress.cz, “pracuje“ tým zkušených důstojníků CIA, kteří pomáhají s dopravou vojenských dodávek přes turecko-syrské hranice. Jedním z článku dodávek zbraní pro „povstalce“ je pobočka syrského „Muslimského bratrstva“, píše autor Eric Schmitt. Automaty, granátomety a protitankové systémy pro syrskou opozici nakupuje Turecko, Saúdská Arábie a Katar. CIA na místě pomáhají k přepravě zboží na místo určení. CIA také pomohla některým skupinám k vytvoření tajné služby a kontrarozvědky pro boj s Bašárem al-Asadem.

Zaměstnanec „Fondu na podporu demokracie“ říká, že je celkem snadné vynaložit společné úsilí pod vedením CIA a dodat do země protitankové, protiletadlové a protipěchotní zbraně přes nedostatečně střežené hraniční oblasti. Vzhledem k nedostatku lidských zdrojů a geografických rysů Sýrie – nízké hory, suché stepi a pouště, které pokrývají únikovou cestu – režim by byl svržen opozicí, pokud by měla dostatek palební síly. O útoku na Sýrii se údajně jen usilovně uvažovalo, ale ve skutečnosti se na něm pracuje již dávno, jak říká ve svém projevu americký politik, viz odkaz. Všem je jasné, že v Sýrii bojují rovněž íránští a další žoldáci z tří desítek muslimských zemí.

" style="font-size: 12.16px; line-height: 1.3em;">youtube.com/watch?v=LXrnprlMyB8

Při mé nedávné návštěvě Izraele, jsem se dozvěděl řadu nových faktů. Potvrdil mi je i Chanan Ron, dvacet roků pracující u Mossadu. Izraelský web Debka, blízký právě k izraelské tajné službě Mossad, v srpnu 2011 oznámil, že NATO dodává přes Turecko syrské opozici přenosné systémy protivzdušné obrany, odpalovací zařízení protitankových raket, minomety a těžké kulomety. „Syrští Rebelové dostávali vojenský výcvik v Turecku“, tvrdí izraelský web. NATO a USA uspořádala kampaň pro nábor tisíců muslimských dobrovolníků z různých zemí, aby posílili syrské „povstalce“. Turecká armáda je jejich “kaučem” a poskytuje jim bezpečný průjezd na turecko-syrské hranici. Podle The Guardian, Saúdská Arábie je připravena poskytnout plnou finanční podporu militantům „svobodné syrské armády“, aby „přispívaly k masové dezerci mezi armádou a zvýšily tlak na režim Asada“

Atatürkovy vize tureckých muslimek…

Loni bylo v jižní části Turecka zásluhou Atatürka ještě he. Vzpomínali jsme na Mustafu Kemala řečeného Atatürk – „Otec Turků“, zakladatele moderního Turecka, podle mnohých nezřízeného pijana, karbaníka a sukničkáře. Jeho smrt v důsledku závislosti na alkoholu nastala 10. listopadu 1938, v roce uzavření zrádné Mnichovské dohody a konce Masarykovy první republiky. Zamítl chalifát, dovolil ženám dle vlastního výběru, zda chtějí nosit hidžáb nebo ne. Pak zemřel na cirhózu jater v devětapadesáti letech; vedl nesmiřitelný boj proti analfabetizmu, zavedl latinku, prosadil západní kalendář…

Ovšem ouha; Otec Turků je obyčejnými Turky chráněná veličina, ne však Erdoganem, přesto dělá pro hlasy svých voličů první poslední. Svoboda a demokracie je zde poněkud zvláštní; turečtí úředníci nedávno požadovali na Googlu, aby po celém světě blokoval videa porušující turecké zákony tím, že urážejí zakladatele moderního Turecka Mustafu Kemala Atatürka. Nešlo však jen o urážky Atatürka, ale o údajnou špionáž Google; ten na to však odmítl přistoupit, a tak turečtí cenzoři zablokovali v rámci Turecka přístup na Youtube. Kromě tohoto serveru jde o několik dalších menších webů, které jsou blokované tureckou cenzurou v počtu až šest tisíc webů hlavně kvůli protierdoganovskému obsahu. Nejde pouze o pornografii, prostituci, gamblerství, ale též o weby politické opozice. “Nosím sice hidžáb, ale protože chci, ne že bych musela…” Jasná obhajoba v duchu Atatürka.

Cenzura? Čemu se divit? Byl jsem přece v zemi, která byla pod tlakem asociačních námluv Evropské unie a s členstvím v NATO - militantní Aliance, co zlikvidovala Varšavskou smlouvu, aby mohla šířit globální hegemonii Spojených států. Turecko, země, která za svoji submisivitu dostane vše, oč si řekne. Něco za něco. Teď chce do EU, byť je z 99 procent asijská. Turecká policie v rámci loňského vyšetřování důlního neštěstí v uhelném dole v západoturecké Somě, které si vyžádalo 302 oběti na životech, zatkla 18 lidí, včetně manažerů a personálu důlní firmy; zatčení jsou podezřelí z nedbalosti. Deník Hürriyet s odvoláním na údaje uniklé z oficiálního vyšetřování napsal, že už dva dny před tragédií podzemní senzory ukazovaly potenciálně nebezpečné množství metanu. Vedení dolu prý také vědělo o špatném stavu kabeláže, tyto indicie ale ignorovalo.

Výbuch v dole však nezavinila závada elektrického vedení, ale samovznícení uhlí. Prý, jak tvrdí majitel dolu… Soma, šedesátitisícové město; čtyři sta kilometrů od Antalye, sto kilometrů od Izmiru… Soukromí vlastníci dolu mají vazby na Erdoganovu rodinu a jeho vládní stranu AKP. Turecká vláda je mimo jiné obviňována z praktik mafiánského kapitalismu a divokých privatizací. Pracovní podmínky v mnoha dolech v zemi jsou katastrofální. V době výbuchu a následného smrtícího požáru bylo v dole, v hloubce dvou kilometrů, skoro 800 lidí, 485 z nich se podařilo vyváznout. Živé horníky vynesli záchranáři ven naposledy 14. května 2014 večer, od té doby už nacházeli pouze mrtvá těla.Motto “morálních” západních vůdců - skamarádit se a popravit…

Nedávno jsem v řečech o Otci Turků ubral, byť to byly z mé strany jen žerty, zřejmě nemístné. Dnes bych ale klidně mohl prohlásit Erdogana za zločince a měl bych za to aplaus. S jeho členstvím v EU je utrum. Zvláště poté, kdy jeden z poradců premiéra Recepa Tayyipa Erdogana začal kopat do muže ležícího na zemi, který demonstroval proti zoufalým bezpečnostním podmínkám v dolech v Turecku. Uteč nebo rezignuj! - slogan z demonstrací proti tureckému premiéru Erdoganovi. Poté co nechal omezit svobodu internetu a udělil si pravomoc bez soudního příkazu zablokovat nepohodlné webové stránky. A za třetí to byla korupce, kdy byly na youtube umístěny odposlechy rozhovoru premiéra Erdogana s jeho synem. Oba muži se na záznamu radí, kam ukrýt korupční peníze. Nejde přitom o žádnou českou „sedmičku v lahvi od vína“, ale o desítky milionů euro.

V roce 1952 vstoupilo do NATO Turecko, které v říjnu 1959 podepsalo mezivládní dohoda USA s o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Na podzim roku 1961 prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket; patnáct jich bylo rozmístěno na pěti místech v blízkosti města Izmir. Tato místa byla pod přímou správou personálu amerického letectva. Rakety Jupiter vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT byly Turecku na dostřel Sovětskému svazu v operační pohotovosti od března 1962. A byla zde tzv. Kubánská krize, kdy Chruščov nechal dopravit rakety na Kubu s tím, že je stáhne, pokud to samé učiní USA v Turecku, což se nakonec stalo a třetí světová se nekonala. Za to dnes, kdy zbrojařským firmám už zbraně reziví ve skladech, je tento vojenský konflikt opět na spadnutí…

V Turecku se od letošního července, kdy zkrachoval proces usilující o mírové řešení sporu vlády s radikály ze separatistické Strany kurdských pracujících (PKK), výrazně zvýšil počet střetů armády s bojovníky PKK. Její představitelé ale oznámili, že dočasně zastaví všechny své operace. Stovky demonstrantů skandujících protivládní hesla vyšly dnes do ulic Istanbulu. Při protestu obviňovali kabinet premiéra Ahmeta Davutoglua, že je zodpovědný za dnešní bombové útoky v Ankaře, při kterých zahynulo nejméně 96 lidí.

“Erdogane, odstup” a “Vrah AKP” vykřikovali někteří z protestujících a obviňovali prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a vládní Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) z odpovědnosti za násilí. Protest sledovali policisté, kteří měli připravena dvě vodní děla a bránili sanitkám pomoci raněným z atentátu. Turecko  se už netají svými protikurdskými postoji. Od okamžiku, kdy nedostalo zelenou pro vstup do EU, uraženě dělá jen naschvály, aby přitížilo Kurdům, co jako jediní bojovníci mohou k neštěstí Turecka teroristy Islámského státu porazit; Turci jim proto házejí pod nohy jeden klacek provokativního nezájmu za druhým, Američané však mají také za ušima, porumsfeldsku si vylhali i válku v Iráku… 

">">youtube.com/watch?v=zaP7ZrmkcuU

Sedí Ahmed v Berlíně u řeky, špinavej, v roztrhanejch šatech, zkažený zuby a chytí zlatou rybku. Klasika. Tři přání atd. Ahmed se zamyslí a říká: “Rybko, chtěl bych mít krásný zuby, jako lidi tady.” Blik! A sedí v zubařském křesle a zubař pilně pracuje. Ahmed mu povídá, že nemá peníze a zubař na to, že je to placený z evropskejch fondů. Jako druhé přání říká, že nechal doma svoje ženy, děti a rodiče a chtěl by s nimi hezky bydlet. Blik! Sedí v přijímacím pokoji vybavené vily a na stole čeká na jeho podpis smlouva, že vilu hrazenou z fondů EU pro uprchlíky v rámci “programu o slučování rodin” přebírá do užívání. Ahmed se zamyslí a jako třetí přání říká, že by chtěl bejt modrookej blonďák jako Němci. Blik! Z Ahmeda je modrookej blonďák se szaženejma zubama, a sedí v roztrhanejch šatech v Berlíně u řeky. Tak se ptá rybky, co to má bejt? Rybka mu odpovídá: “Jseš bílej, tak se koukej starat sám!”

Inu, situace v Turecku je však jasná; vše svalit na PKK, což se ale nepovede a nadcházející volby bude mít současný prezident i s podporou NATO velmi složité, pokud ale nevymyslí další „prokazatelný zločin Strany kurdských pracujících…“

PS: Ruské letouny Su-34, Su-24M a Su-25SM podle mluvčího ruského ministerstva obrany, generála Igora Konašenkova, podnikly za posledních 24 hodin 64 náletů a zasáhly 63 cílů. Zničily prý 53 opevněných pozic Islámského státu, včetně polního velitelství, čtyř výcvikových táborů a sedmi muničních skladů, a to i za přispění přesně naváděných bomb… Tři sta mrtvých? Takové nehody se stávají pořád; je to běžná věc…

Místo panenství jen náhražka blány a rudá barva simulující krev…?

Turecko se již těší na členství v Evropské islámské unii…?

Bankrotující Ukrajina do EU? Probůh, to už raději Turecko…

Proč je Islámský stát nejbohatší teroristickou organizaci světa…?

Jak Dick Cheney s Halliburtonem “demokraticky” vydrancovali Irák…

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře