Jak Lidové noviny nepíší pravdu a mlží

Bez jakéhokoliv důvodu 13.7.1943 Němci ráno Malín neprodyšně uzavřeli a vraždili všechny, co jim přišli do ruky. Neušetřili jediný život. Stříleli matky i s dětmi, které před nimi klečely na kolenou s nimi v náručí a prosily o slitování. Do čekárny lékaře hodili ruční granát a tak povraždili všechny přítomné. Nikdo, kdo byl v té době ve vesnici, nebyl ušetřen ani kojenci ani starci ani těhotné ženy, ač i platné německé zákony v té době něco takového zakazovaly. Některé obyvatele včetně žen a dětí nahnali do jejich domků, ty zapálili a upálili je v nich za živa. Vesnici pak srovnali se zemí.

V Malíně Němci ukázali svou pravou tvář. Ani se již nenamáhali o nějaké nepravé právní zdůvodnění. Prostě se rozhodli vraždit a tak vraždili.

Lidové noviny o tomto skutečném zločinu nepřinesly řadu let jakoukoliv vzpomínku, ač jsem dopisem redakci o to několikrát u příležitosti výročí žádal, ale marně. Nedostal jsem ani řádku odpovědi.

Proč, je zřejmé. Trvale se snaží líčit Čechy jako zločince, kteří se jen dopouštějí zločinů proti nevinným Němcům. Malín se jim do této protičeské kampaně prostě nehodil. Nevím, zda za svou existenci vůbec někdy své čtenáře o tomto německém hrůzném zločinu informovaly. I tak se dá lhát: neuveřejňovat pravdu, která se nehodí.

Až při letošním výročí 70 let od nikoliv vypálení, ale vyvraždění Malína nemohly LN mlčet, protože vzpomínky na toto vraždění se zúčastnili přední představitelé našeho státu.

Nebyly by to však LN, aby se nepokusily Němce ospravedlnit. Nevraždili prý Němci, ale Poláci nebo Ukrajinci.

Představa, že by v území, které bylo plně obsazeno Němci, za bílého dne mohly oddíly velikosti několika set vojáků ať již Poláků či Ukrajinců provést tak velkou akci, je naprosto nesmyslná. Prostě jen lež.

Moje manželka je volyňská Češka, narodila se a žila na Volyni i celé její příbuzenstvo. Do dnešního dne neslyšela vůbec nic o tom, že by v Malíně vraždil někdo jiný než Němci.

Osobně nás navštívil svědek, tehdy ještě žijící rodák z Malína, který se zachránil jen proto, že ještě jako dítě jel s otcem ráno na pole ven z vesnice. Když se s otcem večer mohli vrátit ke svému domu, nalezli jen spáleniště a ohořelé tělo matky a malé sestřičky.

Ani on neřekl, že by vraždil někdo jiný než Němci. To, že mezi německými vrahy byli i sudeťáci, je však známo dobře. Pokud některý německý voják údajně uměl polsky, to zdaleka není důkaz, že byl Polákem.

Němci se nikdy ani nepokusili svést vinu za Malín na někoho jiného.

Sám autor Palata na konci svého článku píše, že se ke svému zločinu hlásili. Přímo uvádí slova jednoho z německých generálů, který prohlásil: „Byl to omyl, strašný omyl“.

Samozřejmě o omyl, stejně jako v Lidicích a v případě Němci 360 tisíc zavražděných Čechů, nešlo. Šlo o plánovitě postupně prováděnou genocidu českého národa, jehož území podle Heydrichova schváleného plánu mělo být výhradně „německým prostorem“.

Jen na tomto jediném případě je zřejmé, jak nepravdivě LN nás informují. Nelze jim prostě věřit.

LN nehlásají pravdu, ale sudeťácké a nacistické názory. Jen se pevně drží Hitlerovy propagandy o hodných Němcích, jak trpěli pod zlými Čechy. Proto nic, co by mohlo tyto názory vyvracet, nemohou otisknout.

Základní pravdou dějin českého národa z 2. světové války je tato pravda:

Jedním z cílů Německa za 2. světové války bylo vyvraždění celého českého národa a následně trvalé a plné obsazení českého prostoru Němci.

Tento pohled musíme důsledně uplatňovat na každý německý zločin proti Čechům. Naprosto nešlo o nějaké ojedinělé výstřelky, omyly či přehmaty, ale o jednotné a plánovité a organizované naplňování tohoto záměru.

Článek končí demagogickou lží: „Kdo přesně v Malíně vraždil a proč byla vesnice téměř srovnána se zemí, to se však dodnes neví“.

Ale ono se to ví, kdo tam vraždil. Byli to Němci, kteří dobrovolně přijali Hitlera a jeho zločinecké názory za své a poslušně až do konce války za uskutečnění těchto zločinných záměrů, například vyhubení Židů, Poláků a dalších Slovanů, bojovali.

Té ženě, které Němec v uniformě vraždil dítě před jejíma očima, bylo úplně jedno, zda vraždí Fricek nebo Hans. Kdyby to poručili Wilhelmovi, vraždil by stejně. Jediný Němec proti těmto zločinům neřekl ani slovo, natož, aby je odmítl vykonat nebo dokonce jejich provádění bránil se zbraní v ruce. Všichni Němci opravdu věřili ve válce, že jsou nadlidé a Židé a Slované jsou podřadné rasy a oni proto prospívají světu, když je vraždí.

Ještě jednoho si dobře všimněme v článku. Je to jeho tón, jakým je psán. Popisuje hromadnou vraždu kojenců, dětí, těhotných žen i starých lidí způsobem, jako by psal o nějaké všední, běžné záležitosti.

V článku nenajdeme ani stopy zděšení nad tím, co se stalo ani nějakého citu porozumění pro oběti. To vypovídá o p. Palatovi naprosto zřetelně. Pro něho tento zločin není ničím, co by měl odsoudit nebo cítit s obětmi. To jej ani nenapadá. On se jen snaží svést vinu Němců na jiné. To je jeho hlavní starost.

Přesně toto nalezneme ve všech jeho článcích. Tím na sebe prozrazuje, co je jeho cílem – omlouvat a popírat nacistické zločiny.

To, kdo z Němců tento zločin a tisíce podobných a ještě horších provedl, není rozhodující. Podstatné je, že německý národ si vybral za svou nacistickou ideologii, dobrovolně předal moc Hitlerovi a souhlasil s vytvořením nacistického státu, který nejen tyto zločiny umožňoval, ale dokonce plánoval a organizoval.

Hlavním viníkem není ten, kdo vydal tento rozkaz, ale ti, kdo jej poslechli a vykonali a hlavně stát Němců, který něco takového měl přímo jako základ a cíl své existence. Všichni Němci až na zcela bezvýznamné výjimky s tímto plánem genocidy a německé světovlády souhlasili, až do konce války za něj bojovali a přáli si zvítězit.

Těch pár, co se vzepřelo, bylo právně až do roku 2010 považováno za zrádce Německé říše a tak s nimi bylo zacházeno. To jasně dokazuje smýšlení většiny Němců nejen za války, ale i dlouhé roky po válce.

Ještě dnes v dokumentárních filmech promlouvají tehdejší němečtí vojáci: „Bojovali jsme za svou vlast, nebyli jsme od toho, abychom mysleli, ale poslouchali“. Současně chválí své velitele jako hrdiny a neskrývají obdiv, jak zdatně si ve válce s cílem vyvraždění hned několika národů počínali.

To je pravda o Němcích. Dohady o tom, kdo co nařídil, mají jediný cíl: vytvořit dojem, že šlo o spolu nesouvisející zločiny, za které nesou zodpovědnost jen někteří Němci a nikoliv jejich stát, oni sami.

Pravda je přesně opačná. Válečné zločiny Němců byly součástí jednotného plánu, jak nastolit po vítězství tisíciletou Říši nadřazené německé rasy. Přesně toto zjistil a potvrdil i poválečný Norimberský soudní tribunál.

V očích Němců Češi jako podřadná rasa neměli nárok ani existovat a proto bylo plně oprávněné nás jako národ zlikvidovat a naši zem osídlit. Každý jiný pohled jen tuto jasnou pravdu zastírá.

Hitler nebyl zdaleka prvý, který s touto představou přišel. Měl početnou řadu předchůdců v řadách představitelů německého národa.

Tato pravda platí pro mne doslova. Když válka skončila, bylo mně 14 let. Kdyby ji Němci vyhráli, byl bych stejně jako můj otec, matka i bratr spolu s ostatními Čechy zavražděn. Lidičtí, Malínští a další byli toho jen předehrou.

S tímto vědomím, že jsme od Němců předurčeni k vyvraždění, jsme žili 6 let.