Asi vám je jasné, jak to dopadlo – její syn přežil a ona se dala po tomto zážitku na víru.
Když mi o tomto vyprávěla, nedalo mi to se nezeptat: „Proč si myslíte, že to byla zásluha Boha a ne lékařů, kteří roky studovali a trénovali právě proto, aby mohli zachraňovat životy?“, načež mi odvětila, že zranění, která její syn utrpěl, byla tak vážná, že mu lékaři nedávali žádnou šanci na přežití, tudíž to musela být Boží vůle.
„To by ale znamenalo, že by ho mohl operovat klidně instalatér a zachránil by ho – pokud to byla opravdu Boží vůle, aby přežil, ne?“ řekl jsem jí.
Ona mi řekla, že to nebylo prostě možné, a že to byl Bůh, kterému na kolenou každý den děkuje za záchranu svého syna.
Svým přirozeným skepticizmem vůči „Božím zásahům“ v tomto světě jsem musel dodat:
„V tom případě děkujete stejnému Bohu, který na vašeho syna tu nehodu seslal.“
Na to už neodpověděla.
Musel jsem o tom ještě dlouho přemýšlet, než jsem si uvědomil, že problém většiny věřících je, že staví Boha nad lidský život, což je naprosto absurdní, a navíc je to v rozporu se základním učením Bible.
Další zážitek – když byla Noc kostelů v Brně minulý rok, tedy 2013, ptal jsem se v minoritském kostele jednoho z aktivistů fanatického Hnutí pro život na to, proč potlačují právo ženy volby, zda si dítě ponechat nebo podstoupit interrupci. Vykulil na mě oči a dal mi asi pětiminutovou přednášku o tom, jak Bůh miluje život a každého, kdo přichází na tento svět – dokonce i toho, který se ještě nenadechl (což je opět v rozporu s Biblí, ale co už), a že pokud jsem pro interrupci nebo antikoncepci, že mám velice špatný názor. Řekl jsem mu tehdy, že si nemyslím, že mám špatný názor, protože Bůh přece dopouští i to, že malé děti umírají. Aktivista mi vysvětlil, že tyto děti jdou hned do Ráje, protože jsou bez hříchu.
Na to jsem zareagoval slovy „Myslel jsem, že dědičný Prvotní hřích znamená, že ho opravdu dědíme – tím pádem přece i dítě, které zemře pár dnů po porodu je již hříšníkem“ (katolíci věří, že prvotní hřích Adama a Evy se dědí, pozn. aut.)
Aktivista na mne vyštěkl, že nemám vůbec pravdu a že tomu nerozumím. Řekl jsem mu, že má asi pravdu, protože opravdu nechápu, proč v případě dědičného hříchu po narození vlastně ještě tento hřích nedědíme. Co vlastně znamená ten Prvotní hřích?
Argumentoval tím, že nenarozené dítě ještě není poučeno životem o tom, co je dobré a co zlé, a proto nemůže hřešit. Boží vůle je prý jedinečná a dokonalá.
„Ale to neznamená, že nedědí ten váš Prvotní hřích, to by přece znamenalo, že by bylo výhodnější pro člověka zemřít už jako dítě,“ oponoval jsem.
Aktivista mě nazval provokatérem a dál se mi nevěnoval. Pomyslel jsem si, jaký názor by asi měl, kdyby takto oslavoval stejného Boha, který ho svou vůli připravil o nohy, o ruce, nebo ho stvořil ochrnutého.
Proč by se ho pak měl zastávat?
Je opravdu fascinující, jak jsou lidé přesvědčeni, že naprosto přesně vědí, co je vůle Boží. Častokrát jsem se smál při sledování dokumentů, jako například Ježíš je normální nebo Jesus Camp. Zároveň mě z nich však mrazilo.
Kde je ta úcta k lidskému životu? Kam se poděla? K čemu by Bůh toto všechno tvořil, když nám dal svobodnou vůli? A kde je přirozená lidská vlastnost POCHYBOVAT?
Pokud z nás chtěl stádo tupých ovcí, které se mu budou klanět, proč by jinak dovolil, abychom mohli svobodně jednat?
Že je to zkouška víry? V tom případě to Bůh nemá tak dokonale zmáknuté, jak si nejspíš myslel!
I když to, co teď napíši, bude vypadat jako drzost, přesto se táži:
Kdo jim dává právo rozhodovat o životech druhých?
Proč jsou veškeré církve tak přesvědčeny, že jejich názor a postoj je lepší než názor kohokoliv jiného? Proč je tak špatné mít vlastní názor oproti názorům, které jsou zapsány ve 2000 let staré knize? Proč bych měl myslet a žít zpátečnicky?
Tu otázku si kladu proto, že je mi na zvracení, když vidím všechny ty rituály, kdy lidé poklekávají při svatém přijímání, kdy chodí do zpovědnice ke svátosti smíření s tím, že se zpovídají samotnému Kristu.
Nezpovídají.
Ten kus pšeničného oplatku jim dává stejná lidská bytost, jako kterýkoliv další, stejně jako je zpovídá rovněž člověk jako vy nebo já. Stejně tak víno. Vždycky je to jen oplatek a víno.
Neexistuje nikdo „svatý“, to je jen náš výmysl. Duch svatý – ano. Svatá Jeremijáška z Horní Dolní blahořečená bla bla bla – ne. Ne, ne, ne.
Pro mě je „svatý“ každý člověk, který opravdu pomáhá. A pomocí rozhodně nemyslím žádnou pseudopomoc tím, že z ostatních lidí budu dělat idioty, když jim řeknu „Bůh ti odpouští“. Na to musí člověk dojít sám, protože základní pravidla morálky nemůže porušit ani Bůh.
Pokud Bůh odpouští, tak to dělá automaticky. Ne jen v kostele. Kde je v Bibli napsáno, že Bůh přenáší svoji moc odpuštění zpovědníkovi? Nikde.
Kde je v Bibli napsáno, že je zakázané používat antikoncepci?
Kde je v Bibli napsáno, že ruce chirurga vede Duch svatý/Bůh?
A kde jsou v Bibli napsány všechny ty ostatní nesmysly, kterých se církve drží zuby nehty a ohání se přitom Biblí?
Není to tam, protože tehdy to jednoduše nikdo nevěděl.
Nevěděli tehdy ani, co je elektřina – přesto ji používá každý. Takže jen proto, že to není v Bibli, budu elektřinu bojkotovat?
Samozřejmě, že ne.
Bůh je takový, jak ho pochopíme. Třeba ani žádný Bůh není – co by dělali všichni ti fanatici potom? Samozřejmě, že by se své víry nevzdali, a to je kámen úrazu. Žádný rozvoj, žádný postup.
Vybavuje se mi můj oblíbený verš, kterým bych si dovolil rázně ukončit svůj článek:
„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé“ – žalm 127:1
Tak stavte a nepolevujte.
Autor: Ondřej Kubík
zdroj:http://www.shekel.cz/32190/fuck-the-system-aneb-buh-a-clovek
