Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Falešní političtí vládci

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

 

„Každou, i tu sebekrásnější, ideu a ideologii dokáží padouši zneužít k ovládnutí a okradení bezmocných.“  

I kdyby si lidstvo nasadilo ty nejsilnější růžové brýle a nahlíželo jejich prostřednictvím do minulosti a přítomnosti, nedokázaly by zastřít to, co lidstvo muselo prožít pod taktovkou mocných ideologií. Ve své podstatě a konečném výsledku bylo zcela jedno, o jakou ideologii se jednalo, neboť vždy byla zneužita padouchy, kteří se za pomocí svých veskrze negativních vlastností dříve či později chopili moci, a tu posléze, pod nějakou politickou korouhvičkou, obrátili proti bezbranným důvěřivým lidem.

 

 

  • falesni-politicti-vladci

Původcem největšího zlořádu v lidských dějinách je jakákoliv centrální moc, která je pro své udržení schopna zneužít všechny dostupné nástroje státní moci. Mnohdy to začíná nenápadně. Lidem jsou předkládány zákony, které v sobě mají zakódované prvky proradných záměrů vládnoucích elit, takovým způsobem, aby jejich budoucí účinky zůstaly lidem a mnohdy i samotným zákonodárcům skryty. Jedná se zejména o oslabení orgánů činných v trestním řízení, tedy policie a justice, tak, aby se mocní stali ještě mocnějšími, bohatí ještě bohatšími a hlavně, aby byli nepostižitelní. Není vám to povědomé?

Cílem je vždy neomezená centrální moc

Lze poukázat na různá zřízení a systémy z dávné i nedávné minulosti, v jejichž rámci byla centrální moc používána proti lidem, ať už proti chudým, jiného vyznání nebo jen slabšímu, méně technologicky rozvinutému národu. V novodobějších dějinách to byl zejména komunizmus a nacizmus, v nichž se centralizovaná moc projevila s obzvlášť razantní brutalitou. Ve všech těchto politických systémech sehrála hlavní negativní roli ideologie založená na stranických základech, která vždy usiluje o udržení své moci, a to za každou cenu. Tedy i za cenu vylhaného nesplnitelného programu, diskreditace opozice, ale i likvidace rasy a disentu.

Demokracie zneužitá k mocenskopolitickým cílům

Současná podoba řízení státu založená na demokratických principech umožnila lidské společnosti do značné míry oslabit přístup padouchů ke zneužití moci, nicméně systém soutěže politických stran je stále založen na dělení společnosti na levici a pravici, bez ohledu na podstatu potřebných, vyvážených a zdravých ekonomických procesů sloužících společnosti jako celku, nikoli jen jedné politicky vyhraněné straně. Ukazuje se, že i demokracie má ve svém principu řadu trhlin, kterých lze zneužít a pod vlajícím praporem předstíraného dobra lze pokřivit právo občana tak rafinovaně, že se pro něho postupně stane nesrozumitelným, nedostupným a nevymahatelným. Ve chvíli, kdy moc výkonná (president, vláda) společně s mocí zákonodárnou (senát a parlament) získá většinovou převahu a je jedno, zda se jedná o pravici či levici, spustí se proces směřující k ovládnutí moci soudní. Ústavou má soudní moc zaručenou nezávislost a také neodvolatelnost. Ale soudce jmenovaný presidentem, který svojí podstatou stojí nalevo nebo napravo, přirozeně upřednostní toho, kdo bude poslušným vykonavatelem mecenášovy vůle. Tento proces se postupně dále šíří justicí, až je mocenská struktura plně pod kontrolou padouchů, kteří takto mohou nerušeně realizovat své cíle, což v důsledku může přerůst až do varovných demonstračních útoků na hlavu státu, třeba s pistolkou na plastové kuličky, což v daný okamžik veřejnosti mnoho smyslu nedává. Ovšem až do chvíle, kdy hlava státu vyhlásí amnestii nevídaných rozměrů. Amnestie svým rozsahem legalizovala trestnou činnost organizovaného zločinu, a stát zde zcela selhal, neboť nedokázal ochránit soukromé vlastnictví před působením zločinu. Zdá se vám, že se jedná o nesmyslnou konspiraci?

Korupce je vedlejší patologický jev

Drtivá většina národa se domnívá, že korupce je tím hlavním negativním problémem našich politických špiček. Dvě stě odhadovaných miliard, které se údajně ročně rozkradou, je sice úctyhodná suma, ale ten hlavní problém společnosti tkví v selhání politiků v oblasti vytvoření nesplatitelného bankovního dluhu, který je dílem bankovních korporací.

Mediální dezinformace a zatajování pravdivých skutečností

„Akciové trhy stoupají“, slyšíme ze všech médií a spekulanti si mnou ruce. Stejný scénář se odehrával ve dvacátých létech před velkou hospodářskou krizí (1932-1933). I tento patologický jev je zlověstnou předzvěstí skutečnosti, že se v reálném hospodářství již nedá nic vydělat. Úpadek výrobní sféry, kdy se míra nezaměstnanosti již přehoupla přes hranici, která zde byla před 80 léty, je hrozícím důkazem blížící se katastrofy. I tehdy, tak jako dnes, se dalo na burze vydělat 10-20-30% a na úvěrech jen pouhých 5-6%, a tak proč si nevzít úvěr a neobchodovat na burze? Pro banku je také výhodnější přestat financovat nestabilní rizikovou výrobu a radši obchodovat s burzovními deriváty. A přesně to se teď děje. Za posledních 30 let se objem produkce zboží v průmyslových zemích zčtyřnásobil, ale objem peněžního oběživa, které se točí ve spekulacích s burzovními deriváty, se zčtyřicetinásobil, a grafy znázorňující vzrůstající destrukci stoupají čím dál strměji. Tato závažná realita se nedá zpochybnit.

Peníze přestaly sloužit svému původnímu účelu

Peněz není málo, je jich naopak moc, neboť jen několik málo procent jich slouží k původnímu ryzímu principu, tedy ke směně fyzické výrobní produkce. Vše ostatní je produkt vytvořený především úrokem, který je v podstatě ničím nepodloženou hodnotou. A ta exponenciálně roste a roste. Princip spočívá v jednoduchém podvodu.

Příklad: bankéř půjčí 100 000,- Kč deseti lidem na 5% úrok. Dlužníci tedy za rok musí vydělat o 5 000,- Kč více, než si půjčili. Připomínám, že se jedná o virtuální, ničím nepodložené, peníze. Kde vezme dlužník peníze, které nikdo nevytisknul? Nemá je kde vzít, a tak někteří ti dravější a šikovnější splatí svůj dluh na úkor ostatních, a ti, co nebyli dost razantní, jednoduše zkrachují a banka se uspokojí na tom, čím dlužník ručil. A tímto „podvodem“ se již od nepaměti přesouvá majetek od chudých k bohatým. Zmíněný proces ale postupem let graduje a posléze, když už reálná, zcela vysátá ekonomika nedisponuje potřebným peněžním kapitálem (jenž se přesunul ke korporacím ovládajícím banky), zdecimovaný systém se zhroutí a peníze ztratí svojí hodnotu. Dnešní poměr toku peněz ekonomikou vypadá asi takto: 1% slouží svému prapůvodnímu směnnému principu a 99% se točí v mezinárodním globálním kasinu. Ač to zní neuvěřitelně, tyto prostředky je třeba ze systému odstranit, neboť jsou doslova k ničemu. A ono se to dříve či později opravdu stane.

Jak k tomu mohlo dojít?

Deficit peněz vytvořených úrokem státy poslušně (našeho nevyjímaje) tiskly a tisknou jak na běžícím pásu, aby zachránily zničený a pokřivený finanční systém. Výsledkem je inflace a ta za desítky let, hlavně na energiích a potravinách, dosáhla i tisíce procent. Fyzická produkce, tedy hospodářská výroba, vztažená k jednomu obyvateli exponenciálně klesá. Měnových a finančních derivátů naopak závratnou rychlostí přibývá. Důsledek je patrný v rozdílu mezi rychlostí tvorby HDP a rostoucím státním dluhem. Celkový veřejný dluh dnes dosahuje výše 1 751 000 000 000,- Kč a nezadržitelně roste dál.  V tuto chvíli se jedná o nárůst o 1586,- Kč za každou jednu vteřinu. Zaplatit tento dluh ze státního rozpočtu, který za rok dosahuje výše jen 1,2 biliónů, je takřka nemožné.  Nejen fungování oblasti bankovnictví, ale i struktura nákladů a příjmů státu, je součástí toho, co političtí vůdci svým působením umožňují.

Pro názornost nákladů na bedrech státu jsou uvedeny následující údaje (počet osob v jednotlivých oblastech):  Informace jsou čerpány z údajů statistického úřadu pro rok 2012.

Zákonodárci……………………………………………………231 000

Specialisté vědečtí a odborní duševní pracovníci...…………..616 000

Techničtí a odborní zdravotní a pedagogičtí pracovníci…….941 000

Úředníci…………………………………………………………458 000

Zaměstnanci v ozbrojených silách…………………………….. 15 000

Nákladová položka státní správa celkem…..……2 261 000

K tomuto číslu ale musíme dále připočíst….

Nezaměstnaní …………………………………………………..600 000

Důchodci celkem……………………………………………...2 350 000

Studenti SŠ – VŠ, ženy na mateřské dovolené, atd...…..…...1 214 000

Děti do 15 let………………………………………….……….1 564 000

Občané produkující příjem státu………..2 513 000

Necelých 20% z celkového počtu obyvatel živí celou společnost, tedy 10 500 000 lidí.

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/47003B50B8/$File/310312103.pdf

Tato stručná tabulka je ukázkou obrovského nepoměru mezi příjmovou a výdajovou oblastí státu, kde je na první pohled patrná přebujelost státní správy, která svojí neúměrnou spotřebou ochromuje příjmovou oblast hmotné produkce (firem) a tvorby potřebných pracovních míst, určených k tomu, aby stát prosperoval a generoval zisk. Současný systém s výše uvedenou strukturou není schopen zisk produkovat a generuje ztrátu cca 100 miliard ročně, na kterou si musí stát půjčit. Gigantický státní dluh, který se velkou rychlostí přibližuje dvěma biliónům, je přímým důsledkem dlouhodobého porušování vyváženosti mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů. Aby se státní rozpočet mohl alespoň přiblížit rovnováze, musí stát bezodkladně a razantně snížit výdaje do státní správy (mimo jiné). Je třeba nechat vypracovat nezávislý audit, který odhalí výši zhoubné nerovnováhy dosavadního stavu státní ekonomiky. Že se tak nestalo již dávno, je ukázkou toho, kdo nám vládne.

Tato drsná realita je pro mnoho zákonodárců, z pohledu zásadních ekonomických znalostí, zcela mimo rámec jejich chápání a jsou názorově ovládáni skupinou těch, kteří krutou realitu záměrně zamlčují tak, aby nemocný a ochromený systém mohli zneužívat pokud možno co nejdéle. Pokud přes toto mé varovné volání stále někdo pochybuje o vážnosti situace, uvádím: Za poslední rok zkrachovalo 140 velkých stavebních firem a jejich zaměstnanci se přesunuli z příjmové položky státu do nákladové. Nezaměstnanost se dále zvyšuje kvůli slabé domácí poptávce a zhoršující se ekonomické situaci v okolních evropských zemích, kde se tvoří stále méně zakázek pro české firmy orientované na proexportní politiku. Ty jsou následně nuceny propouštět svoje zaměstnance.

Kde je chyba?

Soutěž politických stran o moc je nedokonalý systém, od kterého je třeba upustit a prosadit zcela nový princip, který bude založen na soutěži úspěšných, čestných a moudrých jednotlivců, kteří mají za sebou hmatatelné manažerské výsledky. Žádná ideologie ani stranická knížka se nesmí v budoucnu stát vstupenkou na politické výsluní. Vždy to směřuje ke zneužití a upevňování centrální moci neschopných a takový systém vede vždy ke svému vlastnímu zhroucení. Otázka zní,kdy k tomu dojde…... 

Petr Havlíček

Facebook komentáře