Dobré a špatné zprávy

Dělení zpráv na špatné, dobré a třeba ještě neurčité by mělo být  jasné. Podle všeho bychom na první pohled bychom měli rozeznat zprávu dobrou od špatné a nebo od té, nad kterou jen pokrčíme rameny - zprávy impotentní. Dobrou zprávou třeba je, že potomek dostal z matiky jedničku; špatnou může být, že dostal poznámku za vysklené okno se sborovně a za zprávu impotentní lze pokládat třeba informaci o úplně nových popiskách na dveřích do tříd, financovaných z Fondu regionálního rozvoje EU. Nuda.

Jenže to tak neplatí vždy. Někdy (a někdy i dost často) se stane, že zpráva dobrá je vlastně úplně příšerná a naopak, zpráva špatná nás naplní blahem, štěstím, novou energií, nadějí a nevím čím ještě.

Když vezmeme první příklad - zpráva dobrá je ve svém výsledku totálně negativní - tak tady lze jednoznačně zařadit třeba změnu formátu časopisu Šifra. Šéfredaktor, pan Vidlák, tuto změnu podává tak, že se chce dostat blíže ke čtenáři a časopis udělat více čtivější. To lze klasifikovat jednoznačně jako zprávu dobrou a říkáte si: jen houšť!

Jenže ouha - když otevřete první "přeformátované" číslo, které před pár dny vyšlo, zjistíte, že z časopisu pro hloubavé lidi a ty, kteří čtou i mezi řádky, se stal o trochu inteligentnější Blesk. Navíc vše píše pan Vidlák sám osobně (chápej - sám, od začátku do konce) a tak zhruba v polovině časopisu získáte pocit, že čtete nekonečnou slohovou práci jediného žáčka, poškoláčka. Stále stejný model psaní velice rychle omrzí, přestanete číst a jen skáčete z odstavce na odstavec a vyhledáváte nějaké relevantní informace. Těch ovšem po přeformátování výrazně ubylo. Vystřídaly je šéfredaktorovy osobní i cizí zážitky a kauzality a přibyly také drby typu JPP. A "meziřádkový" prostor? Ten vzal asi Ďas. Škoda.

Nebo jiná dobrá zpráva - že přibývá drobných českých výrobců zdravých potravin. Je to dobrá zpráva? Je! Vždyť přesně tohle potřebujeme: český výrobce, kvalitní potravina nabízená v českém obchodě. Super! Může to klidně být začátkem likvidace zahraničních korporátních řetězců.

Jenže ouha, tohle není pravda a žádná likvidace se nekoná. To jen ti malí čeští výrobci zdravých potravin se nechali nachytat na vidinu bohatství a jejich zboží začalo zaplňovat "bioregály" oněch korporátních řetězců. Do povědomí zákazníků se dostali sice díky malým obchůdkům, rozesetým po kraji, ale paradoxně právě jen a jen díky těchto malých obchůdků dnes můžeme v akčních letácích zahraničních řetězců nalézat takové české kolaboranty, jako třeba Semix a Nominal s jejich kašemi, Bombus s jejich RAW tyčinkami, Yes chipsy z Krnova a mnoho dalších. Takže dobrá zpráva o tom, že přibývá výrobců zdravých českých potravin, obsahuje špatnou zprávu, že současně ubývá malých prodejniček se zdravou výživou, které zcela pochopitelně krachují.

To byly dva příklady z jedné strany řeky informací - kdy dobrá zpráva je nakonec úplně špatná. Druhá možnost je, že špatná zpráva, je vlastně zprávou zcela pozitivní.Tady už možná zacházíme trochu do černého humoru a morbidity, protože ve špatném odhalujeme to dobré, ale takový je život.

Co by jste řekli na zprávu, že nás v roce 2011 opustil dramatik Václav Havel? Je to sice stará zpráva, ale lidského hlediska by se měla řadit mezi ty špatné a smutné. Dokonce velmi smutné a je vhodné plakat nad ztrátou člověka.

Jenže ouha, ukazuje se že tato zpráva nejen, že je dobrá, ale neřku-li přímo veselá. Je to z toho důvodu, že bývalý prezident patřil do skupiny lidí, kteří tady (jak říkával Jan Werich) "už minimálně 450 let nemuseli být". Je skutečně dobrou zprávou, že už tady Václav Havel nebude nikomu škodit a lidé z jeho příčiny nebudou ani okrádáni, ani zabíjeni a ani bez práce. Zkrátka Václav Havel už nikdy nikomu neublíží, což je jednoznačně a nepopiratelně velmi pozitivní.

Podobně to bude se zprávou, jež snad již brzy nastane, že naposledy vydechli Sorosové, Rothschildové, Schwanzenbergové, Merkelové, Kalouskové, Klausové, Zemanové, Babišové, Filipové, Fialové, Bělobrádkové, Hermanové, Drahošové, Jandové a všichni jim podobní. Bude to sice trochu a jen tak na oko smutné, ale ve skutečnosti to bude nekonečně veselé a národ může pokaždé slavit, jak po Naganu.

Nebo jiná smutná zpráva byla, že naše nejúspěšnější biatlonistka Gabriela Soukalová - Koukalová má něco s nohama a nemohla se účastnit loňského poháru a ani olympiády v Pchjongčchangu. Všechen národ se těšil, jak bude bojovat o zlato a jak ho nakonec vyhraje, ale zranění ji v tom zabránilo. Smutek a zklamání sedl na česko-moravsko-slezský národ.

Jenže ouha - Gabča sice nemohla ani trénovat, natož závodit, ale všechen volný čas věnovala do psaní knihy, kde na sebe (asi nechtě) prozradila, jaká je ve skutečnosti mrcha. Díky knize už v našich očích není nádherně namalovaná princezna na lyžích, která sice chodí všude pozdě, ale vyhrává, ale změnila se na zapšklou, ublíženou potvoru, která ze skrytu, na nikom nenechá nit suchou. Tedy suma sumárum, špatná zpráva o zranění se ukázala jako dobrá, protože jsme poznali, jaká je skutečná Koukalová, za maskou šminek a facebookových úsměvů.

Posledním typem zpráv jsou zprávy impotentní a uvedeme si je jen pro pořádek. Impotentní informace jsou ty, které nejsou ani dobré a ani špatné. Zprávy, které jsou k ničemu. Jsou to zrpávy typu, že ministři zahraničních věcí EU se usnesli, že svolají schůzku ministrů zahraničních věcí EU nebo že Angela Merkelová prohlásila, že je třeba začít řešit migraci do Evropy a nebo že ukrajinský p-rezident Petro Porošenko něco někde řekl. O ničem a bez významu. Účelem těchto a podobných zpráv, je jen vyplnit hluchoprázdná místa mediálního prostoru a zabíjet náš čas. Jejich jedinou kladnou stránkou je, že nemění svou podstatu jako zprávy dobré a špatné. Impotentní nemůže být impotentní špatně a ani impotentní dobře. Impotentní je impotentní a tečka.

Dalším dělením zpráv, na lživé a pravdivé nebo dělení na úplné a neúplné se nebudeme zabývat, protože bych si dlouhým ležením na břiše spálil záda.

Hezkou dovču!